Iniciativa Zachraň jídlo publikovala Manuál pro paběrkování, který radí dobrovolníkům jak na sběr ovoce a zeleniny co jinak zůstanou ladem.
Je to nouzové a dočasné řešení, kterým se dá zmírnit plýtvání potravinami v bodě mezi zemědělcem a obchodníkem. Vedle toho je to i skvělá cesta jak problém s nevyužitými potravinami medializovat a upozornit na něj klíčové hráče.
Dobrovolnický model je ale pro nějaké systémové řešení neudržitelný, což je problém, který řeší americký startup Hungry Harvest. Shodou okolností jsem na ně dnes také narazil a jejich model je vážně zajímavý.
Hungry Harvest svým zákazníkům prodává potraviny získané právě paběrkováním. Distribuuje je v systému pravidelných odběrů, kdy zákazníci dostávají bedýnky s ovocem a zeleninou v ceně od 15 do 35 dolarů. Za každou prodanou bedýnku pak ještě navíc předávají jídlo zdarma lokálním potravinovým bankám.
Peníze zákazníků, tak pohánějí sběr nevyužité zeleniny a ovoce. Zajišťují práci lidem bez domova (ty Hungry Harvest zaměstnává) a ještě pohání distribuci potravin do potravinových bank.
Firma Hungry Harvest začala s podnikám v roce 2014 v okolí Washingtonu a Baltimoru. Nyní získala investici a chystá expanzi do Philadelphie, New Yorku a dalších amerických měst.
Bedýnkový systém Hungry Harvest není jediný, který chce nevyužité potraviny využít pro životaschopný byznys.
Výrobce ovocných šťáv Misfit Juicery využívá nízkojakostní ovoce, které nevyhovuje normám řetězců pro odšťavňování. Firma Fruitcycle zase z ošklivého ovoce vyrábí sirupy, chipsy a marmelády.
Všechny firmy mají ale společné to, že ve složitém problému plýtvání potravin hledají neobjevená místa, na kterých by se dal rozjet životaschopný byznys. Určitě něco podobného časem vznikne i v Česku. Vážně tomu věřím! :)
Související čtení:
Využití zeleniny od kořene po listy
O plýtvání jídlem podrobně
Američané jdou potravinovému odpadu po krku
Manuál pro paběrkování
Ale aspoň už konečně vím, jak vypadá fialová výhonková brokolice.
Já na ni totiž úplně zapomněl, že jsem ji vysadil. A pokud se dobře pamatuju, tak jsem před zimou v záhonku nechal jen jakési zelené mini koště. A teď koukám, bác ho, ono to nějak vyrostlo.
Nádhera! :)
P.S.: Pořád říkám, že je strašná škoda, že tuzemští zahradníci úplně ignorují tyhle zimuvzdorné plodiny... :/ V únoru a březnu by byly krásně na výsluní, ještě než přijde klasická jarní zeleninová vlna.
18. březen 2016 10:03:34
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Nejdříve základy - jak se vlastně tvoří palčivé aroma česneku? Enzymaticky!
Co to znamená? Palčivé aroma se tvoří s pomocí enzymu alinázy až v momentě narušení jeho bunečných stěn. Čím víc jsou buňky česneku narušené, tím víc je pak palčivý.
V kuchyni tenhle fakt zhusta využíváme a palčivost česneku si sami určujeme zůsobem jakým česnek nakrájíme nebo jak moc ho podrtíme.
Palčivost se dá navíc i zcela vypnout i tepelnou úpravou, která enzym zodpovědný za tvrobu palčivých látek zničí. Uvařte celý česnek ve vývaru (pečte ho nebo konfitujte) a po palčivosti nebude ani památky, zůstává jen jeho sladkost (ano, má fakt vysoký obash cukrů).
Kromě teploty ale existuje ještě jedna možnost, jak aktivitu alinázy snížit a tou je snížení pH čili zvýšení kyselosti.
Právě na tento méně známý fakt upozorňuje známý kulinární autor J. Kenji López-Alt v posledním článku o přípravě hummusu. Při přípravě se tam roxmixují celé stroužky česneku (včetně slupky) v citronové šťávě a výsledkem je překvapivě málo palčivá česneková chuť. V kyselé citrónové šťávě je totiž aktivita alinázy jen asi na čtvrtině.
Recept na hummus, který tam má, berte jako příjemný bonus. Fintu s utlumením palčivosti kyselou šťávou ale můžete použít v kuchyni kdekoliv. A já to musím hnedle aktualizovat v prkýnkové kapitole věnované česneku.
16. březen 2016 19:03:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jaká je největší slabina severské kuchyně? Její jídla působí často příliš vypiplaně, chladně a nejsou vůbec vhodná pro domácí vaření.
V obyč domácím vaření navíc nechcete trávit čas pobíháním po lese, vysedáváním před udírnou, zdlouhavým kvašením ani sbíráním lišejníků. Chcete prostě a jednoduš vařit.
Hlavní popularizátor severské gastrnomie Claus Meyer si je samozřejmě těchto nástrah plně vědom a v nové kuchařce se věnuje právě jednoduchému domácímu vaření v severském stylu.
Kuchařka vychází už teď v dubnu (v angličtině). A měla by být našlapaná spoustou jednoduchých receptů, které vychází z běžných sezónních surovin. Určitě budu objednávat, tak pak dám později vědět!
16. březen 2016 16:03:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Tý jo, tak na tenhle filmík jsem hodně zvědavý. Dokument sleduje práci jednoho z posledních velkých fookritiků v Americe.
Jonathan Gold je známý foodkritik, který píše pro LA Times a je vůbec prvním, kdo za recenze restaurací dostal Pulitzerovu cenu.
Los Angeles je navíc v jídle úžasně pestré město a Gold je známý hlavně tím, že popularizoval málo známe etnické kuchyně. Očekávám tedy spoustu super jídla a povídání o něm! :)
16. březen 2016 15:03:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku