Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Iniciativa Zachraň jídlo publikovala Manuál pro paběrkování, který radí dobrovolníkům jak na sběr ovoce a zeleniny co jinak zůstanou ladem.
Je to nouzové a dočasné řešení, kterým se dá zmírnit plýtvání potravinami v bodě mezi zemědělcem a obchodníkem. Vedle toho je to i skvělá cesta jak problém s nevyužitými potravinami medializovat a upozornit na něj klíčové hráče.
Dobrovolnický model je ale pro nějaké systémové řešení neudržitelný, což je problém, který řeší americký startup Hungry Harvest. Shodou okolností jsem na ně dnes také narazil a jejich model je vážně zajímavý.
Hungry Harvest svým zákazníkům prodává potraviny získané právě paběrkováním. Distribuuje je v systému pravidelných odběrů, kdy zákazníci dostávají bedýnky s ovocem a zeleninou v ceně od 15 do 35 dolarů. Za každou prodanou bedýnku pak ještě navíc předávají jídlo zdarma lokálním potravinovým bankám.
Peníze zákazníků, tak pohánějí sběr nevyužité zeleniny a ovoce. Zajišťují práci lidem bez domova (ty Hungry Harvest zaměstnává) a ještě pohání distribuci potravin do potravinových bank.
Firma Hungry Harvest začala s podnikám v roce 2014 v okolí Washingtonu a Baltimoru. Nyní získala investici a chystá expanzi do Philadelphie, New Yorku a dalších amerických měst.
Bedýnkový systém Hungry Harvest není jediný, který chce nevyužité potraviny využít pro životaschopný byznys.
Výrobce ovocných šťáv Misfit Juicery využívá nízkojakostní ovoce, které nevyhovuje normám řetězců pro odšťavňování. Firma Fruitcycle zase z ošklivého ovoce vyrábí sirupy, chipsy a marmelády.
Všechny firmy mají ale společné to, že ve složitém problému plýtvání potravin hledají neobjevená místa, na kterých by se dal rozjet životaschopný byznys. Určitě něco podobného časem vznikne i v Česku. Vážně tomu věřím! :)
Související čtení:
Využití zeleniny od kořene po listy
O plýtvání jídlem podrobně
Američané jdou potravinovému odpadu po krku
Manuál pro paběrkování
Krom jiných opatření je to podle nové studie jeden z nejspolehlivějších nástrojů, jak se v kuchyni vyhnout křížové kontaminaci.
Vědci zkoumali domácí kuchaře při vaření v přirozeném prostředí. Nejprve je nechali zpracovat syrové maso "označkované" neškodným mikroorganismem, který se dobře sleduje.
Potom lidi nechali připravit salát z čerstvé zeleniny a nakonec ze všeho odebrali vzorky, aby mohli sledovat, jak se mikroorganismy v kuchyni šíří.
Zjištění?
90 % salátů, které lidi připravili, bylo kontaminováno bakteriemi z masa. Když potom analyzovali záběry z videokamer a odběry z všech částí kuchyně, zjistili, že klíčový průser nastal při mytí rukou mezi zpracováním masa a salátu.
Lidi si jednoduše nejsou schopni umýt ruce a přenášejí pak bakterie z masa na všechny možné kuchyňské povrchy (utěrky a houbičky na mytí jsou nejhorší). Odtud se pak bakterie snadno přenesou na další potraviny a malér je na světě.
Takže jak nás to v té školce učili? Horká voda, mýdlo a pořádně vydrbat!
21. srpen 2015 13:08:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
"Treat families as you would an armed psychopath – keep them sweet and serve them quickly before everybody loses their shit.”
Hehe, dobrá rada nad zlato! :)
21. srpen 2015 12:08:16 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Zní to dost bláznivě, ale když se nad tím zamyslíte, není na tom vlastně nic moc zvláštního. A v případě krevet to dává určitě větší smysl, než dovoz mražených krevet z farem v rozvojových zemích (o důsledcích asi nemusíme mít žádné iluze).
Otázkou samozřejme je, jestli se tady dá produkce krevet nějak smysluplně rozjet od nuly. A jestli je to udržitelný model, který bude produkovat kvalitní krevety za dobrou cenu.
Právě na tyhle otázky se snaží odpovědě projekt Marka Chaveze, který by chtěl v Zavidově otestovat prototyp farmy s produkcí krevet.
Určitě se mrkněte na jeho kampaň na Kickstarteru nebo na stránky o projektu.
Dost mě to celé nadchlo a projektu fandím. Strašně moc by mě zajímalo, jeslti je to proveditelné a jestli by se takhle dala otevřít cesta k tuzemské produkci.
Co myslíte?
20. srpen 2015 11:08:07 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Moc se mi tenhle způsob marketingu líbí. I to jak úzkostlivě si podnik hlídá a buduje atmošku. Všem hostům se to asi líbit nebude, ale co už... :)
Tvaroh v Praze! A ne obyčejný tvaroh! :) http://t.co/lrBHDm5IG4
— Scuk.cz (@scukcz) August 19, 2015Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.
Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.
Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.
Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").
Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.
Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.
Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/
Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.
Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.
Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!
19. srpen 2015 17:08:37 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
