Zápisník

pana Cuketky

Miura

Dnes kuchyně Michala Götha v nejlepší formě. Miura pořád nemá široko daleko (včetně Ostravy) žádnou konkurenci.

Perfektně poladěný zavináč z marinovaného pstruha s fenyklem a křenovou smetanou (230 Kč). Maso ryby tak akorát - nerozmáčené marinádou, pevné ale ne syrové. Asi nejlíp udělaný pstruh za delší dobu.

Pak stejně skvělý candát (340 Kč) a k němu mimořádně povedené kedlubnové zelí a anýzové bramborové kroketky. Taštičky s povidly a frgálovou zmrzkou (180 Kč) jako klasický finiš.

A místní kyselica "de luxe" (140 Kč)? Jedna z nej českých polívek. Tradiční, přitom s vtipem a nadhledem, i totálně nabušená chuťově.

Takhle nějak si představuju pokročilou českou kuchyni opřenou o zkušenosti a maximální cit pro suroviny. Po mém třídenním plácání v ostravské gastronomii pro mě dokonalá úleva.

Když někdo umí, není třeba vůbec žádné okecávání ani buzzwordy. Nepotřebujete jídlo na pařezu, jehličí ani trendy fermentaci.

Rozhoduje chuť a čirá radost z jídla! ;)

9. duben 2016 16:04:52 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Ředkvička Rampouch

Takovou odrůdu v supermarketu nekoupíte. Bílá a podlouhlá ředkvička připomínající rampouchy. Chová se jinak úplně stejně jako ředkvičky červené – je křehká, křupe a pěkně pálí.

Malý příspěvek k jarní druhové pestrosti uloven v Holešovické tržnici u stánku se zeleninou z Mělníka (příště si poznačím i číslo stánku, ať víte přesně).

10. květen 2015 18:05:44 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

TriCafé

Nespokojená návštěva. Místo i obsluha moc příjemná. Ale to kafe je prostě občas úplně mimo a já si to vybral zrovna zrovínka dnes. Přešlehané mléko s velkými bublinami, vysoká teplota a fádní chuť kávy.

Centrum Prahy bez Emy (která je v neděli zavřená) je stran výběrové kávy ještě pořád dost děravé.

10. květen 2015 15:05:51 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Lokál Dlouhá

Spokojená návštěva.

10. květen 2015 15:05:28 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Laguiole, mucha jde

Jeden příběh z kategorie impulzivních nákupů v cizině. Příborové nože Laguiole s typickou vysedávající muškou na střence. Vysoce nepraktické, nepotřebné a příliš kýčovité. Nějak jsem ve slabé chvilce neodolal.

Jo a prý stále ještě Made in France. Ale moc tomu už nevěřím.

9. květen 2015 18:05:19 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Pony

Poslední zastávka u poníka - mladšího bráchy Kadeau. Živý neformální podnik a nová nordická v jednom. Na fotce je nejpovedenější chod – tatarák s okurkou a majonézou z potočnice. To nahoře je salát se sušeným nastrouhaným hovězím srdcem.

Pony je ve stejné lokalitě jako první kodaňské Kadeau, koncept i jídlo je teď ale úplně odlišné. A bohužel – ve srovnání s předchozím zážitkem nebo při porovnání s Relae (kde mají stejně rozsáhlé čtyřchodové menu také za 450 DKK) je to trochu slabota. Potrápili nás i uspěchaným a neosobním servisem.

Ňo, jediné štěstí, že jsme měli fajn společnost a dobrou náladu!

9. květen 2015 10:05:37 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Načíst další