Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Zdeněk Pohlreich minulý týden otevřel svůj nový podnik. Jaké jsou moje první dojmy?
Next Door má úžasné prostory
Až se do podniku vydáte, projdětě první dvě místnosti a nechte se usadit až v hlavní jídelně. Je to podle mě jeden z nejpovedenějších interiérů v pražských restauracích vůbec.
Budete mít výhled do obří a neustále rušné otevřené kuchyně. Do místnosti navíc proudí spousta přirozeného světla skrze prosklený strop. Interiér vychází z atmosféry Imperialu, je ale o dost světlejší a víc odlehčený.
Velké investice do interiérů v Praze samy o sobě vzácné nejsou. Málokdy se ale vynaložené prostředky plně projeví. Next Door je světlá výjimka! :)
Předvídatelnost není vůbec na škodu
Čekali jste od Pohlreicha nějaký nový nebo překvapivý koncept podniku (třeba něco levnějšího)? Tak to vás asi Next Door zklame, žádné výrazné překvápko se totiž nekoná.
Pohlreich je v tomhle trochu předvídatelný, je to tak ale dobře. Nabízí spíš evoluci než revoluci a pokračuje v pilování toho, co dělá dobře v Imperialu.
Next Door je jednoznačně oldschool a vyhýbá se všem prchlivým trendům, kterými je teď Praha zamořená. Obsluze v teniskách, fermentovaným buzzwordům a pařezům na stolech říká Pohlreich jednoznačné ne.
Pohlreich má v české kuchyni jasno
A svou vizi naplno realizuje na lístku v Next Door. Jídla působí jednoduše a zároveň sofistikovaně. Vychází z českého kontextu, chutí a surovin. Nesnaží se být okázalá ani za každou cenu revoluční.
Měl jsem toho zatím jen malinko, takže je na nějaké hodnocení ještě brzy. Z celého lístku jsem měl ale chuť skoro na všechno a vážně se těším na další návštěvu.
Na fotce selečí líčka na černém pivě s bazalkovým zelím (395,- Kč) a prsa z perličky s kukuřičnou kaší (375 Kč).
Spokojená návštěva. Začínám novou ochutnávkovou šňůru na téma ledových kávových drinků. Oproti mdlým (i technicky problematickým) cold brew je to rozdíl jak sviňa.
Dnes úplně ukázkový příklad – obyčejné espresso na ledu (45 Kč). Nabušené Burundi z Five Elephant, led a malý crkanec studené vody. Nic víc není potřeba.
Má to šťávu (se špetkou acidity i sladkosti), pěknou vůni i nádherně zvýrazněnou chuť ovoce. Není to řídké a má to i bezva plné tělo.
Espresso jsem si předtím dal i normálně, ale ve studené verzi mi to snad chutnalo ještě víc. Tohle mě fakt baví!
Spokojená návštěva. A už to jede – nové brambory, kedlubny a jahody úplně všude! :)
Pesimistický a kousavý pohled na gentrifikaci a boom gastronomické scény v Londýně. Zkráceně – nově otevírané hospody pro bohaté likvidují tradiční ráz čtvrti a vytlačují drobné živnostníky.
Třídní boj jak vyšitý. Ale máme 21. století, tak si zvykejme, že se bude čím dál častěji promítat i do jídla.
3. červen 2015 13:06:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dnes jsem sklízel úžasné jedlé květy šalvěje. Jsou podobně aromatické jako listy (jen jemněji). Navíc jsou ale i sladké od nektaru. Absolutní nádhera!
2. červen 2015 18:06:17
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jediné použitelné kafe, na které jsem v Barceloně narazil. Tedy, ne že by tam těch kaváren neměli dost – mají! Pokud jste ale zvyklí na standard z výběrové kávy po Praze, ucítíte rapidní sešup v kvalitě.
A tím opravdu nemyslím jen odlišný temperament, který se projevuje v pražení a výběru kávy. Ale i naprosté základy současné praxe za barem. Dobře udělané mléko nebo espresso shot, který by nechutnal jak plamenometem ošlehaný popelník, je opravdu vzácností.
K Satanovi jsme se nakonec vraceli třikrát. Nelekněte se progresivního osazenstva ani moderního interiéru a dejte si v klidu jedno cortado nebo espresso (jako standard dělají double).
Mají hodně přátelskou otevírací dobu a jsou přímo v centru, takže není moc co řešit.
2. červen 2015 15:06:17
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
HLEDAT
