Zdeněk Pohlreich minulý týden otevřel svůj nový podnik. Jaké jsou moje první dojmy?
Next Door má úžasné prostory
Až se do podniku vydáte, projdětě první dvě místnosti a nechte se usadit až v hlavní jídelně. Je to podle mě jeden z nejpovedenějších interiérů v pražských restauracích vůbec.
Budete mít výhled do obří a neustále rušné otevřené kuchyně. Do místnosti navíc proudí spousta přirozeného světla skrze prosklený strop. Interiér vychází z atmosféry Imperialu, je ale o dost světlejší a víc odlehčený.
Velké investice do interiérů v Praze samy o sobě vzácné nejsou. Málokdy se ale vynaložené prostředky plně projeví. Next Door je světlá výjimka! :)
Předvídatelnost není vůbec na škodu
Čekali jste od Pohlreicha nějaký nový nebo překvapivý koncept podniku (třeba něco levnějšího)? Tak to vás asi Next Door zklame, žádné výrazné překvápko se totiž nekoná.
Pohlreich je v tomhle trochu předvídatelný, je to tak ale dobře. Nabízí spíš evoluci než revoluci a pokračuje v pilování toho, co dělá dobře v Imperialu.
Next Door je jednoznačně oldschool a vyhýbá se všem prchlivým trendům, kterými je teď Praha zamořená. Obsluze v teniskách, fermentovaným buzzwordům a pařezům na stolech říká Pohlreich jednoznačné ne.
Pohlreich má v české kuchyni jasno
A svou vizi naplno realizuje na lístku v Next Door. Jídla působí jednoduše a zároveň sofistikovaně. Vychází z českého kontextu, chutí a surovin. Nesnaží se být okázalá ani za každou cenu revoluční.
Měl jsem toho zatím jen malinko, takže je na nějaké hodnocení ještě brzy. Z celého lístku jsem měl ale chuť skoro na všechno a vážně se těším na další návštěvu.
Na fotce selečí líčka na černém pivě s bazalkovým zelím (395,- Kč) a prsa z perličky s kukuřičnou kaší (375 Kč).
5. říjen 2016 20:10:15
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Včera mi přišly nové kameny na broušení. K základnímu kameni s hrubostí 400 a 1000 ještě jemnější kámen s 2000 a 5000 (Taidea, 1275 Kč). Jdu šmrdlat, brousit, leštit. Dokud mi ruka neupadne.
Pokud vidíte podobné kameny prvně, tak se mrkněte na video. Takhle se s nimi brousí nože:
21. duben 2015 18:04:54
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Už jste četli Marťana? A pamatujete si na bramborovou odysseu hlavního hrdiny? Úplně mimo mísu to nebylo!
Prototyp vesmírného skleníku, který si poradí s recyklací vody, tvorbou kyslíku i produkcí biomasy, která pokryje denní kalorickou potřebu člověka z 50 %, už je náhodou na světě.
Dají se v něm vypěstovat fazole, brambory, jahody, salát, rajčata a okurky. Na kosmonautskou dietu teda dost dobrý.
20. duben 2015 23:04:03 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Z malé neznámé pekárny v San Franciscu (s denní kapacitou 250 bochníků) k expanzi po celém USA (Los Angeles, New York) i do světa (Tokyo). Tomu říkám růst!
20. duben 2015 18:04:15 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Prosím víc takových, ať je konkurence ve zmrzlině co největší. Ještě jsem nebyl, ale vypadá to jako prima místo, které se hodí do blízkosti Náplavky.
20. duben 2015 15:04:17 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Určitě jste si toho už museli všimnout. Týká se to estragonu (Artemisia dracunculus, pelyněk estragon) vypěstovaného ze semínek i sazenic estragonu, které se běžně prodávají na trzích nebo v zahradnictvích.
Ten estragon sice vypadá úplně jako estragon, ale vůbec nevoní a nechutná jako ten kupovaný k přímé spotřebě (pěstovaný např. v Izraeli).
Čím to je?
Úplne zjednodušeně tím, že na světě existuje nespočet různých druhů estragonu, které se liší složením esenciálních olejů.
Klasický francouzský estragon vyhledáváme pro jeho typickou vůni a chuť po anýzu (fenyklu). Toto aroma je navázáno na specifické složení esenciálních olejů, ve kterých převládá estragol (až 80 %).
Jinými slovy – estragon kupujeme kvůli estragolu. Právě on této bylince propůjčuje tu úžasnou vůni i pikantnost, kterou cítíme po rozžvýkání čerstvé bylinky (ve skutečnosti cítíme, jak nám estragol znecitlivuje jazyk).
Jednotlivé estragony se pak podle původu a podmínek pěstování v obsahu estragolu dramaticky liší. A i když třeba nesou stejný botanický název, tak kulinárně je jejich hodnota naprosto odlišná.
Francouzský komerčně pěstovaný estragon bývá často sterilní a dá se množit pouze vegetativně (tj. ne ze semínek, ale odebíráním částí rostliny). Ostatní estragony se pěstují snadněji a dají se koupit i jako semena, jejich obsah estragolu je ale žalostně nízký (pod 10 %) a v kuchyni se jako estragon používat nedají.
Pokud se tedy chcete dostat k pravému francouzskému estragonu s vysokým obsahem estragolu, jediná cesta vede přes zkušeného zahradníka, který si tento estragon obstaral a umí jej vegetativně množit. Anebo donekonečna kupovat estragon importovaný.
V našich končinách jsem zatím na dobrý estragon jako sazenici nenarazil. Budeme asi muset počkat na osvícené zahradníky, kteří pravý estagon vyhledají a naučí se jej pěstovat.
Estragon podrobně:
Artemisia dracunculus L. (Tarragon): A Critical Review of Its Traditional Use, Chemical Composition, Pharmacology, and Safety
Propagating and Growing French Tarragon
20. duben 2015 09:04:16
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku