Zdeněk Pohlreich minulý týden otevřel svůj nový podnik. Jaké jsou moje první dojmy?
Next Door má úžasné prostory
Až se do podniku vydáte, projdětě první dvě místnosti a nechte se usadit až v hlavní jídelně. Je to podle mě jeden z nejpovedenějších interiérů v pražských restauracích vůbec.
Budete mít výhled do obří a neustále rušné otevřené kuchyně. Do místnosti navíc proudí spousta přirozeného světla skrze prosklený strop. Interiér vychází z atmosféry Imperialu, je ale o dost světlejší a víc odlehčený.
Velké investice do interiérů v Praze samy o sobě vzácné nejsou. Málokdy se ale vynaložené prostředky plně projeví. Next Door je světlá výjimka! :)
Předvídatelnost není vůbec na škodu
Čekali jste od Pohlreicha nějaký nový nebo překvapivý koncept podniku (třeba něco levnějšího)? Tak to vás asi Next Door zklame, žádné výrazné překvápko se totiž nekoná.
Pohlreich je v tomhle trochu předvídatelný, je to tak ale dobře. Nabízí spíš evoluci než revoluci a pokračuje v pilování toho, co dělá dobře v Imperialu.
Next Door je jednoznačně oldschool a vyhýbá se všem prchlivým trendům, kterými je teď Praha zamořená. Obsluze v teniskách, fermentovaným buzzwordům a pařezům na stolech říká Pohlreich jednoznačné ne.
Pohlreich má v české kuchyni jasno
A svou vizi naplno realizuje na lístku v Next Door. Jídla působí jednoduše a zároveň sofistikovaně. Vychází z českého kontextu, chutí a surovin. Nesnaží se být okázalá ani za každou cenu revoluční.
Měl jsem toho zatím jen malinko, takže je na nějaké hodnocení ještě brzy. Z celého lístku jsem měl ale chuť skoro na všechno a vážně se těším na další návštěvu.
Na fotce selečí líčka na černém pivě s bazalkovým zelím (395,- Kč) a prsa z perličky s kukuřičnou kaší (375 Kč).
5. říjen 2016 20:10:15
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
O chlebu krásně a s nadhledem, což je u nás, netuším proč, docela vzácné. Taky trochu o propasti mezi profi a domácími pekaři, která je úplně zbytečná a umělá. Jo!
Pokud neznáte, přidejte si Žitné centrum do záložek. Skvělý zdroj odborných informací o žitě a českém chlebu vůbec.
16. prosinec 2014 21:12:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Co to má jako být?
Zápisník pana Cuketky? A co blog? To zápisník není? Nebojte, hned vysvětlím!
Na novém zápisníku, který najdete na adrese zapisnik.cuketka.cz budou krátké zápisky a rychlý obsah, který jsem doteď dával spíš na sociální sítě. Postřehy, kulinární objevy a krátké poznámky ke všemu co mě zaujme.
K tomu agregátor mých návštěv ze Scuku a sem tam nějaká fotka dobrého jídla a pití. Vše opravdu minimalisticky a rovnou z kapsy. Tak akorát, abyste tu mohli nakouknout parkrát za týden co je u mě nového a dobrého.
Starý blog vedle toho pojede normálně dál. Jen ho budu používat na delší psaní a recepty, které mají menší frekvenci. Strašně moc se těším! :)
16. prosinec 2014 19:12:28 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Mrkněte na rozhovor Martina Veselovského s Hanou Michopulu na DVTV. Jak se poslední dobou debata o jídle nechala strhnout hysterií okolo televizních šéfkuchařů, tak tohle by nemělo zapadnout.
Péče státu o veřejné zdraví, prevence, výživa, kulinární výchova – o tyhle základy se populární kuchařky a TV šéfkuchaři otírají fakt jen okrajově.
16. prosinec 2014 11:12:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuDietní chybička, ale poctivá. Treska, onion rings velikosti dětské hlavičky, domácí mayo.
15. prosinec 2014 21:12:14
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku