Zdeněk Pohlreich minulý týden otevřel svůj nový podnik. Jaké jsou moje první dojmy?
Next Door má úžasné prostory
Až se do podniku vydáte, projdětě první dvě místnosti a nechte se usadit až v hlavní jídelně. Je to podle mě jeden z nejpovedenějších interiérů v pražských restauracích vůbec.
Budete mít výhled do obří a neustále rušné otevřené kuchyně. Do místnosti navíc proudí spousta přirozeného světla skrze prosklený strop. Interiér vychází z atmosféry Imperialu, je ale o dost světlejší a víc odlehčený.
Velké investice do interiérů v Praze samy o sobě vzácné nejsou. Málokdy se ale vynaložené prostředky plně projeví. Next Door je světlá výjimka! :)
Předvídatelnost není vůbec na škodu
Čekali jste od Pohlreicha nějaký nový nebo překvapivý koncept podniku (třeba něco levnějšího)? Tak to vás asi Next Door zklame, žádné výrazné překvápko se totiž nekoná.
Pohlreich je v tomhle trochu předvídatelný, je to tak ale dobře. Nabízí spíš evoluci než revoluci a pokračuje v pilování toho, co dělá dobře v Imperialu.
Next Door je jednoznačně oldschool a vyhýbá se všem prchlivým trendům, kterými je teď Praha zamořená. Obsluze v teniskách, fermentovaným buzzwordům a pařezům na stolech říká Pohlreich jednoznačné ne.
Pohlreich má v české kuchyni jasno
A svou vizi naplno realizuje na lístku v Next Door. Jídla působí jednoduše a zároveň sofistikovaně. Vychází z českého kontextu, chutí a surovin. Nesnaží se být okázalá ani za každou cenu revoluční.
Měl jsem toho zatím jen malinko, takže je na nějaké hodnocení ještě brzy. Z celého lístku jsem měl ale chuť skoro na všechno a vážně se těším na další návštěvu.
Na fotce selečí líčka na černém pivě s bazalkovým zelím (395,- Kč) a prsa z perličky s kukuřičnou kaší (375 Kč).
5. říjen 2016 20:10:15
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Dlouhé čtení pro fanoušky rajčat. O odrůdě, která v sobě odolnost vhodnou pro supermarkety a chuť tradičních rajčat. Proč je nikdo nechce?
15. září 2015 20:09:28 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Rýmičky i nachlazení se můžou jít zahrabat a všichni marodi vás budou blahořečit.
Moje nejoblíbenější a nejlenivější jídlo z remosky vůbec. Zvládnete ho vlastně i v situaci, kdy jste ten marod sám.
Na dno dávám plátky brambor, cibuli a trochu mrkve. Vše hodně osolit a udělat místo na kuře. To nechávám nesvázané (aby nebránilo zaklapnutí víka) a jen silně osolím uvnitř i venku.
Peču, dokud není hotovo. Sním a ze zbytků ještě udělám killer vývar. Comfort food!
Čtěte dál:
Recept na pečené kuře
15. září 2015 18:09:48
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jak na to poradí šéfkuchařka Gabrielle Hamilton.
14. září 2015 19:09:22 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Co bude dál? Podle Redzepiho prý ještě větší výzva – v roce 2017 by chtěl v nové lokalitě otevřít restauraci urprostřed městské farmy.
A krom toho upustil i náznak o otevření nového a méně formálního podniku v Kodani.
WOW. René umí navnadit! :)
14. září 2015 19:09:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jako kuchař popularizátor má můj obdiv, jako aktivista v politice okolo jídla už o něco méně. Inspirativní byl ale pro mně vždy a za to si ho opravdu cením – rozšířil mi obzory.
A kam se vlastně Mark Bittman přesouvá? Do blíže nespecifikovaného kalifornského food start-upu. Jsem si jistý, že o tom brzy uslyšíme víc (tipuji rostlinné zdroje proteinů a vše okolo).
Jeho best of a tipy kam dál najdete zde.
14. září 2015 18:09:40 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku