Zápisník

Nula hvězd pro fast-food budoucnosti Locol

Pete Wells se s tím prostě nemazlí. Loni vykostil Per Se Thomase Kellera. Letošek ještě ani pořádně nezačala a Wells má na kontě další slušnou kontroverzi.

V rámci nového typu recenzí pro NY Times, kdy jako kritik vyjíždí i za hranice New Yorku, Wells napsal velmi kritickou recenzi pro nadějný fast-food Locol.

Novou síť restaurací založili dva známí šéfkuchaři Roy Choi a Daniel Patterson s cílem vytvoření alternativy k tradičním fast-foodovým řetězcům. Pobočky Locolu otevírají v problémových městských lokalitách, kde se snaží co nejvíce zapojovat místní. Menu má navíc vysokou ambici změnit fungování fast-foodu tak, aby produkoval chutné, zdravé a zároveň dostupné jídlo.

Když i bulky pro jejich burgery vyvíjel celebrity pekař Chad Robertson, tak se nejde ubránit dojmu absolutní food idylky pro 21. století. A i veškeré pokrytí v médiích tomu dosud odpovídalo.

Pete Wells do toho svou recenzí hodil vidle a napadl jeden z hlavních prvků celého konceptu – jídlo. Podle Wellse prostě není jídlo v Locol dost dobré na to, aby mohlo běžnému fast-foodu konkurovat a přirovnává ho dokonce k jídlu z nemocniční kantýny. Recenze je vážně docela drsná, ale zároveň i dobře vyargumentovaná a jídla vážně nezní nijak lákavě.

Wells za text samozřejmě ihned schytal kritiku. Je prý cizinec z New Yorku co tomu nerozumí. Žije v omezeném světě luxusních restaurací a hlavně je k nadějnému a mladému konceptu nepřiměřeně přísný.

To je jeden úhel pohledu. Stejně tak se dá ale jeho recenze brát jako ničím nepřikrášlený pohled zvenčí, který odkrývá závažnou trhlinu (chuť jídla) ve vyhajpovaném food startupu.

Pro doplnění - reakce Roy Choi na Instagramu.

A když už jsem u těch stíracích recenzí, tak ještě krátce připomenu tenhle kousek od Ryana Suttona, ve kterém popisuje realitu zklamání z hvězdného L’Arpège od Alaina Passarda. Užitečné čtení, pokud chcete ušetřit 800 € za večeři pro dva.

Foto: Locol.

Nejrozšířenější potravina postavená na GMO technologii? Sýr!

Hledal jsem si teď něco o syřidlech kvůli nově otevřené vege sýrárně Vegsýr. Ano, opravdu takový žánr existuje a celé je to postavené na použití alternativního syřidla, které se získává extrakcí z kultivované plísně.

Tradičně se živočišné syřidlo (chymosin) získává extrakcí z telecích žaludků. V poměru ke spostřebě sýra jsou ale malá telátka poměrně nedostatkové zboží, a tak si sýraři museli pořídit alternativní zdroj.

Současná produkce chymosinu je postavená na geneticky modifikovaných mikroorganismech (bakterie, kvasinky nebo plísně), do kterých byl přenesen telecí gen (ehm) pro tvorbu chymosinu.

Ty se pak v průmyslovém měřítku namnoží, chymosin se vyextrahuje a pročistí. Ve výsledku je pak naprosto shodný s chymosinem z telecích žaludků.

Čistě technicky je to dost dobrá ukázka GMO technologie v potravinářství, jejíž využití se schválilo různě po světě už cca v devadesátých letech. A v dnešní době je na takovémto syřidle postavena naprostá většina vyráběných sýrů (v US a UK okolo 90 % produkce).

Na obalech sýrů se GMO původ syřidla značit nemusí. Samotné syřidlo neobsahuje ani ň z mikroorganismů a stejně tak hotový sýr neobsahuje ani syřidlo.

Pokud si ale doma pěstujete strach z GMO, tak teda bacha i na sýry. Bu bu bu! GMO! Baf! :)

Související:
Lži, podvody a strach – do jádra sporů okolo GMO

Boji proti plýtvání s jídlem fandím, ale...

Aneb uvažování spotřebitele pokrytce v kostce:

1) Když vidím v obchodě sekci se zlevněnými potravinami s prošlou trvanlivostí, považuji všechny zákazníky, kteří to kupují, za totální socky.

2) Pokud existuje technologie, která snižuje plýtvání živočišným proteinem a dokáže zvednout výtěžnost masové výroby (strojně oddělené maso), je to samozřejmě chemie a průmyslové zlo hodné odsouzení.

3) To samé s prodejnami, které efektivně distribuují potraviny s prošlou trvanlivostí. Vždyť je to přece hrozná věc. Mělo by se to zakázat!

Ok, trošku trollím, ale přišlo mi to jako zábava, dát to takhle vedle sebe.

Na jedné straně – aktuálně sexy boj proti plýtvání jídlem a na druhé – tradiční opovrhování potravinami nižší jakosti.

Inspirováno zkušenostmi z boje proti plýtvání jídlem z Dánska, kde se za 5 let povedlo snížit množství potravinového odpadu v domácnostech o 25 %.

Dánové na to šli primárně přes osvětové kampaně zaměřené na veřejnost a domácnosti, které jsou největším zdrojem plýtvání. Zemědělci, výrobci potravin a obchodní síť se připojili až postupně.

V New Yorku se hlasuje o varování před solí

Zvažovaná vyhláška by po restauracích vyžadovala označení jídel, které v porci obsahují více než 2,3 g soli (což je denní doporučená dávka podle amerického úřadu FDA).

Hmmm. Kontroverzní, asi to neprojde, ale tipuji, že bude podobných tlaků přibývat.

Dovedu si představit skupinu zákazníků, kteří by tuhle informaci uvítali. Restauratéry na druhé straně by z toho ale klepla pepka.

A mít uprostřed degustačního menu přesnou informaci o tom, kolikrát jsem překročil denní doporučenou dávku soli a nasycených tuků? To tedy nevím, jestli je zrovna budoucnost, na kterou se těším... :)

Aktualizace – Vyhláška nakonec prošla. Pokud to někdo nesestřelí shora, tak bude v New Yorku platit od 10. prosince.