Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Pete Wells se s tím prostě nemazlí. Loni vykostil Per Se Thomase Kellera. Letošek ještě ani pořádně nezačala a Wells má na kontě další slušnou kontroverzi.
V rámci nového typu recenzí pro NY Times, kdy jako kritik vyjíždí i za hranice New Yorku, Wells napsal velmi kritickou recenzi pro nadějný fast-food Locol.
Novou síť restaurací založili dva známí šéfkuchaři Roy Choi a Daniel Patterson s cílem vytvoření alternativy k tradičním fast-foodovým řetězcům. Pobočky Locolu otevírají v problémových městských lokalitách, kde se snaží co nejvíce zapojovat místní. Menu má navíc vysokou ambici změnit fungování fast-foodu tak, aby produkoval chutné, zdravé a zároveň dostupné jídlo.
Když i bulky pro jejich burgery vyvíjel celebrity pekař Chad Robertson, tak se nejde ubránit dojmu absolutní food idylky pro 21. století. A i veškeré pokrytí v médiích tomu dosud odpovídalo.
Pete Wells do toho svou recenzí hodil vidle a napadl jeden z hlavních prvků celého konceptu – jídlo. Podle Wellse prostě není jídlo v Locol dost dobré na to, aby mohlo běžnému fast-foodu konkurovat a přirovnává ho dokonce k jídlu z nemocniční kantýny. Recenze je vážně docela drsná, ale zároveň i dobře vyargumentovaná a jídla vážně nezní nijak lákavě.
Wells za text samozřejmě ihned schytal kritiku. Je prý cizinec z New Yorku co tomu nerozumí. Žije v omezeném světě luxusních restaurací a hlavně je k nadějnému a mladému konceptu nepřiměřeně přísný.
To je jeden úhel pohledu. Stejně tak se dá ale jeho recenze brát jako ničím nepřikrášlený pohled zvenčí, který odkrývá závažnou trhlinu (chuť jídla) ve vyhajpovaném food startupu.
Pro doplnění - reakce Roy Choi na Instagramu.
A když už jsem u těch stíracích recenzí, tak ještě krátce připomenu tenhle kousek od Ryana Suttona, ve kterém popisuje realitu zklamání z hvězdného L’Arpège od Alaina Passarda. Užitečné čtení, pokud chcete ušetřit 800 € za večeři pro dva.
Foto: Locol.
4. leden 2017 18:01:55 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPortugalských vín tu mají na výběr víc, ale dali jsme si jen po sklence základního vinho verde. Jestli se vám někdy zasteskne po Portugalsku, tak tady se to dá napravit.
A jo – koláčky pastéis de nata mají! :)
Když se občas pustím do experimentů s papiňákem, tak téměř vždy skončím na stránkách Hip Pressure Cooking.
Ať už jde o časy pro vaření nebo o osvědčené techniky při práci s tlakovým hrncem, tak tohle je snad ten nejlibovější zdroj co znám.
Půlku věcí jsem o vaření pod tlakem nevěděl. A druhou půlku jsem zas veděl úplně blbě.
Jestli máte tlakáč někde doma v kredenci a bojíte se ho, tak šup. Našprtejte to a dejte mu šanci. Na vývary a braisingy to snad ani nemá konkurenci.
30. srpen 2015 19:08:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
A v jaké bublině žijete vy? A kde jste si to vygůglili?
30. srpen 2015 15:08:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSkoro bych si tipnul, že mě takový typ podniku nebude bavit (na příkladu Oyster Baru ze stejné dílny), ale byla by to dnes mýlka!
Mají otevřeno asi měsíc. Určitě doporučuji vyzkoušet ještě před koncem léta, ať zastihnete jejich nádhernou terasu s výhledem.
Fajn výběr vín po sklence a ceny jsou plus mínus mezi 100 až 200 Kč. K tomu tapas – malinké, 100 až 200 Kč, ale dobré. Hodně peněz tady jde zkrátka za lokalitu.
Voňavý křupavý bůček (145 Kč), krevety s chorizo (195 Kč), grilované kalamáry (125 Kč), marinované hovězí v sezamu (145 Kč), lilek s mozzarellou (125 Kč) – všechno povedená sousta tak akorát k vínu.
Účet za 6 sklenek vína a 7 tapas cca 1800 Kč. Pálka, ale všechno to dávalo dohromady smysl a byla to zábava.
Když vynecháte tapas, dá se tu v pohodě zajít i na dvě tři sklenky jen tak a vyváznete s třetinovou útratou. Jestli vás napadá něco podobného na střeše a v centru, dejte vědět!
HLEDAT
