Ok, tohle je trošku haluz! Po několika letech propagace a prodeje cascary ve světě výběrové kávy se ukazuje, že její prodej nemusí být až tak úplně legální.
Problémy s prodejem zatím nastaly v Dánsku a v UK, kde úřady cascaru v prodeji již několikrát zabavily. Mrkněte na video Jamese Hoffmanna, kde vše vysvětluje.
Podle všeho to vypadá, že cascara jako produkt nespadá pod kávu a pokud ji chcete uvést na trh, budete si ji muset zaregistrovat jako nový typ potraviny.
Jaká je situace v Česku jsem zatím nezjišťoval, proces registrace ale v některých zemích už prý probíhá. Problém bude pravděpodobně v chybějících ukazatelích kvality a zdravotní nezávadnosti.
Tradičně se při zpracování a dovozu sleduje kvalita a nezávadnost samotné kávy a slupky na tom ovšem můžou být dost jinak. Jedná se hlavně o rezidua pesticidů, mykotoxiny, salmonelu a nečistoty, které se logicky u slupek mohou projevovat jinak (při běžném zpracování se kávové pecky slupek zbavují).
Počítám, že dovozci zatím ke cascaře přistupovali stejně jako ke kávě a sledovali klíčové parametry tak jako tak. Úřady v tom ale zřejmě postupují opatrněji a chtějí pro spotřebitele vytvořit jistotu a standard. Pokud jste narazili na nějaké info o situaci v ČR, určitě mi dejte vědět.
Aktualizace (11. dubna 2017):
Podrobnější vysvětlení situace na blogu United Baristas
Nejdříve základy - jak se vlastně tvoří palčivé aroma česneku? Enzymaticky!
Co to znamená? Palčivé aroma se tvoří s pomocí enzymu alinázy až v momentě narušení jeho bunečných stěn. Čím víc jsou buňky česneku narušené, tím víc je pak palčivý.
V kuchyni tenhle fakt zhusta využíváme a palčivost česneku si sami určujeme zůsobem jakým česnek nakrájíme nebo jak moc ho podrtíme.
Palčivost se dá navíc i zcela vypnout i tepelnou úpravou, která enzym zodpovědný za tvrobu palčivých látek zničí. Uvařte celý česnek ve vývaru (pečte ho nebo konfitujte) a po palčivosti nebude ani památky, zůstává jen jeho sladkost (ano, má fakt vysoký obash cukrů).
Kromě teploty ale existuje ještě jedna možnost, jak aktivitu alinázy snížit a tou je snížení pH čili zvýšení kyselosti.
Právě na tento méně známý fakt upozorňuje známý kulinární autor J. Kenji López-Alt v posledním článku o přípravě hummusu. Při přípravě se tam roxmixují celé stroužky česneku (včetně slupky) v citronové šťávě a výsledkem je překvapivě málo palčivá česneková chuť. V kyselé citrónové šťávě je totiž aktivita alinázy jen asi na čtvrtině.
Recept na hummus, který tam má, berte jako příjemný bonus. Fintu s utlumením palčivosti kyselou šťávou ale můžete použít v kuchyni kdekoliv. A já to musím hnedle aktualizovat v prkýnkové kapitole věnované česneku.
16. březen 2016 19:03:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jaká je největší slabina severské kuchyně? Její jídla působí často příliš vypiplaně, chladně a nejsou vůbec vhodná pro domácí vaření.
V obyč domácím vaření navíc nechcete trávit čas pobíháním po lese, vysedáváním před udírnou, zdlouhavým kvašením ani sbíráním lišejníků. Chcete prostě a jednoduš vařit.
Hlavní popularizátor severské gastrnomie Claus Meyer si je samozřejmě těchto nástrah plně vědom a v nové kuchařce se věnuje právě jednoduchému domácímu vaření v severském stylu.
Kuchařka vychází už teď v dubnu (v angličtině). A měla by být našlapaná spoustou jednoduchých receptů, které vychází z běžných sezónních surovin. Určitě budu objednávat, tak pak dám později vědět!
16. březen 2016 16:03:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Tý jo, tak na tenhle filmík jsem hodně zvědavý. Dokument sleduje práci jednoho z posledních velkých fookritiků v Americe.
Jonathan Gold je známý foodkritik, který píše pro LA Times a je vůbec prvním, kdo za recenze restaurací dostal Pulitzerovu cenu.
Los Angeles je navíc v jídle úžasně pestré město a Gold je známý hlavně tím, že popularizoval málo známe etnické kuchyně. Očekávám tedy spoustu super jídla a povídání o něm! :)
16. březen 2016 15:03:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku