Zápisník

7 podniků, které mi v Česku chybí

Čistě hypoteticky, s fantazií i optimismem na max. Do jakých neexistujících podniků by mě bavilo chodit?

Čestr na sladkovodní ryby
Proč v Praze (popř. Česku) není pořádný podnik zaměřený na sladkovodní ryby? Máme úžasnou tradici, máme skvělé ryby a třeba v Praze i spoustu úžasných míst okolo Vltavy (dovedete si to krásné spojení představit?). Čestr takto dokázal probudit zájem o české stařené hovězí. Jsem si jistý, že by to fungovalo stejně i u sladkovodních ryb (a na 100% lépe než nepovedená státní kampaň za 178 miliónů). Řada špičkových kuchařů se sladkovodními rybami umí a mají je na lístku. Pořád ale chybí restaurace, která by na nich byla výhradně postavená.

Rybárna
Mimoto by si oživení zaloužila i klasická česká rybárna. A klidně podobným způsobem jak se to povedlo s chlebíčky v Sisters. Vzít všechny ty rybí saláty, pečenáče, zavináče, uzené ryby a vecpat je do pultů jednoho sexy malého bistra. Ano, prosím! Je děsná škoda, že se celá tahle výborná tradice smrskla na pár průmyslových výrobků v kelímku. Do českého stravování by studená rybí kuchyně mohla přinést cenný impulz.

Český Ottolenghi
Chytlavá verze blízkovýchodní kuchyně postavena na spoustě zeleniny, luštěnin, oříšků a bylinek. Strašně moc to tu chybí! Máme tu spoustu vegetariánských podniků, kde neumí vařit (vegepatlariáni). Máme tu úplně pomýlený trend raw restaurací. Ale moderní zeleninovou hospodu (ne nutně bez masa) prostě ne. Ve Vídni se tomu hodně blíží řetězec izraelských restaurací Neni. U nás by to šlo určitě taky. Byl bych fanoušek číslo jedna!

Casual verze La Degustation
V zahraničí je to jeden z top trendů, kdy si šéfkuchaři ke své hlavní fine dining restauraci otevírají méně formální sesterské podniky, které spadají do kategorie bister nebo gastropubů. U nás by něco takového mohl z fleku otevřít třeba Sahajdák z La Degustation. Jeho kuchyně je úžasná a určitě má v Česku neuvěřitelné množství fanoušků. Formát La Degustation je ale tak těžkopádný a strojený, že si jen stěží užijete víc než jednu návštěvu za rok. Dovedete si představit, jaká by to byla pohoda, kdybyste jeho kuchyni mohli ochutnat i mimo La Degu?

Nose to tail po česku
Tohle nechápu. Máme rádi maso, děláme zabijačky a přesto tu nemáme žádný pořádný podnik, který by se věnoval masu od A do Z. Vnitřnosti, morek, nožičky a všechny ty podivné díly masa, které kdysi znali jen řezníci a fajnšmekři. Buď jako hospoda nebo řeznictví-uzenářství s posezením. Maso a kobliha (respektive TRMS) má k tomu hodně nakročeno, ale přeci jen je to spíš podnik, který vychází z britské tradice. Určitě tu chybí odvážný český kuchař/řezník, který by tohle téma zpracoval po našem, moderně a nebojácně. Najde se někdo?

EMA jako winebar
Vinárny, vinné bary nebo chcete-li winebary jsou u nás pořád trochu pozadu a moc se jim nedaří shodit snobský odér, který okolo vína panuje. Pořád je to až příliš moc motýlků, degustací a slovíčkaření s vinnými pojmy. Původně jsem chtěl do titulku napsat vinný bar v teniskách a třičku, ale když o tom uvažuju v reálu, tak mi tam okamžitě naskočí EMA, Kamil Srbek a jeho schopný tým. Na neformální vinný bar z jejich dílny bych byl děsně zvědavý. Špičková vína, dobrý poměr cena/výkon a odlehčený servis. To by se nasávalo!

Posh bufáč
Fandové nádražek a odpůrci fajnovostí mě asi zabijou, ale já to přesto zkusím. Představte si malý bufáč s nerez pulty na stojáka, výběr z několika pivních píp, luxusní cold cuts, masové sendviče, vyladěné klobásky... Zní to trochu jako Lokál nebo jako Výčep na stojáka, ale víc komorně, fancy a s volume doprava. Asi bych byl jediný host, ale co už. Skvělé místo po práci nebo před barem by to bylo. Ale asi jen ve snu.

Zahradní květena v srpnu

Léto je za půlkou, ale pořád nádhera... :)

Francouzští zemědělci zkoušejí automaty na prodej zeleniny

U nás jsme něco podobného zažili s mlékomaty, které si svůj boom prožily před pár lety a teď už jsou vidět jen zřídka.

Dělat cestu jen pro mléko, řešit čistotu nádoby a ještě kupovat neošetřené mléko – takové nadšení nemohlo vydržet dlouho. Zelenina se převařovat nemusí a s nádobou se tahat také nemusíte. Systém se také chová o něco chytřeji.

Ovoce, zeleninu a další zboží od farmáře si totiž naklikáte a zaplatíte předem v eshopu a v automatické výdejně si ho za 24 hodin vyzvednete. Je to v podstatě kombinace zeleninových bedýnek a uloženek (které v Česku používají hlavně elektronické obchody).

Docel aby mě zajímalo, jak systém vyjde ze srovnání s pravidelným bedýnkovým předplatným nebo se stánkem na zavedeném městském trhu.

Kolik kilo zeleniny projde výdejnou za den (která má 200 okýnek) ve srovnání se stánkem. Jaké jsou náklady a jaký pak zisk ro zemědělce?

Z pohledu zákazníka si vedle toho vybavím Holešovickou tržnici, Jiřák nebo Náplavku a mám v tom docela jasno. Co myslíte?

Sandorkraut: A Pickle Maker

Trocha kvašení na dobrou noc. Mini profil Sandora Katze, autora knihy Síla přírodní fermentace.

Pochybnosti okolo značky Ježkův statek

Docela koukám jak málo dnes stačí k rozpoutání vášní okolo farmářských potravin...

Odstartoval to tenhle status na Facebooku (od včera má 256 sdílení) via Pospěška na plotně, která k tomu asi bude připravovat podrobnější materiál.

V čem je údajný problém? Prý v tom, že se pod privátní značkou Ježkův statek (k dostání hlavně v síti Sklizeno) skrývají i mléčné produkty z jiné mlékárny a vejce z velkochovů.

Na jednu stanu je snaha o doplnění sortimentu malého producenta docela logická (velkou řadu výrobků si dělají sami a v malém, komplet sortiment ale nepokryjí).

Na druhou stranu je tu ale zákazník, který jde do farmářského obchůdku přesně s tím, že se chce těmto nejasnostem okolo původu zboží vyhnout. Dost dobře to zná se supermarketů, kde se to různými zastřešujícími značkami jenom hemží a je dost těžké se v tom vyznat. Je tedy pochopitelně na tyto věci háklivý.

Nepěkně tu taky vybublává problém s nejasnou definicí farmářských potravin a jejich producentů. Jak moc velká mlékárna je ještě "farmářská" a jak moc velký chov už je "velkochov". Jakou část sortimentu si může malý producent doplnit odjinud a jak to pak má značit a prodávat, aby to bylo ještě v pohodě.

Zatím to vypadá, že je tu velká mezera mezi tím, jak vnímají farmářské potraviny zákazníci, a jak to pak s nimi je v reálném provozu.

Osobně v tomhle sporu žádný podvod na zákazníky ani skandál nevidím. Když ale taková pochybnost (byť u jediného hlasitého zákazníka) vznikne, mělo by se přijít s vysvětlením bez zbytečného otálení.