Zápisník

7 podniků, které mi v Česku chybí

Čistě hypoteticky, s fantazií i optimismem na max. Do jakých neexistujících podniků by mě bavilo chodit?

Čestr na sladkovodní ryby
Proč v Praze (popř. Česku) není pořádný podnik zaměřený na sladkovodní ryby? Máme úžasnou tradici, máme skvělé ryby a třeba v Praze i spoustu úžasných míst okolo Vltavy (dovedete si to krásné spojení představit?). Čestr takto dokázal probudit zájem o české stařené hovězí. Jsem si jistý, že by to fungovalo stejně i u sladkovodních ryb (a na 100% lépe než nepovedená státní kampaň za 178 miliónů). Řada špičkových kuchařů se sladkovodními rybami umí a mají je na lístku. Pořád ale chybí restaurace, která by na nich byla výhradně postavená.

Rybárna
Mimoto by si oživení zaloužila i klasická česká rybárna. A klidně podobným způsobem jak se to povedlo s chlebíčky v Sisters. Vzít všechny ty rybí saláty, pečenáče, zavináče, uzené ryby a vecpat je do pultů jednoho sexy malého bistra. Ano, prosím! Je děsná škoda, že se celá tahle výborná tradice smrskla na pár průmyslových výrobků v kelímku. Do českého stravování by studená rybí kuchyně mohla přinést cenný impulz.

Český Ottolenghi
Chytlavá verze blízkovýchodní kuchyně postavena na spoustě zeleniny, luštěnin, oříšků a bylinek. Strašně moc to tu chybí! Máme tu spoustu vegetariánských podniků, kde neumí vařit (vegepatlariáni). Máme tu úplně pomýlený trend raw restaurací. Ale moderní zeleninovou hospodu (ne nutně bez masa) prostě ne. Ve Vídni se tomu hodně blíží řetězec izraelských restaurací Neni. U nás by to šlo určitě taky. Byl bych fanoušek číslo jedna!

Casual verze La Degustation
V zahraničí je to jeden z top trendů, kdy si šéfkuchaři ke své hlavní fine dining restauraci otevírají méně formální sesterské podniky, které spadají do kategorie bister nebo gastropubů. U nás by něco takového mohl z fleku otevřít třeba Sahajdák z La Degustation. Jeho kuchyně je úžasná a určitě má v Česku neuvěřitelné množství fanoušků. Formát La Degustation je ale tak těžkopádný a strojený, že si jen stěží užijete víc než jednu návštěvu za rok. Dovedete si představit, jaká by to byla pohoda, kdybyste jeho kuchyni mohli ochutnat i mimo La Degu?

Nose to tail po česku
Tohle nechápu. Máme rádi maso, děláme zabijačky a přesto tu nemáme žádný pořádný podnik, který by se věnoval masu od A do Z. Vnitřnosti, morek, nožičky a všechny ty podivné díly masa, které kdysi znali jen řezníci a fajnšmekři. Buď jako hospoda nebo řeznictví-uzenářství s posezením. Maso a kobliha (respektive TRMS) má k tomu hodně nakročeno, ale přeci jen je to spíš podnik, který vychází z britské tradice. Určitě tu chybí odvážný český kuchař/řezník, který by tohle téma zpracoval po našem, moderně a nebojácně. Najde se někdo?

EMA jako winebar
Vinárny, vinné bary nebo chcete-li winebary jsou u nás pořád trochu pozadu a moc se jim nedaří shodit snobský odér, který okolo vína panuje. Pořád je to až příliš moc motýlků, degustací a slovíčkaření s vinnými pojmy. Původně jsem chtěl do titulku napsat vinný bar v teniskách a třičku, ale když o tom uvažuju v reálu, tak mi tam okamžitě naskočí EMA, Kamil Srbek a jeho schopný tým. Na neformální vinný bar z jejich dílny bych byl děsně zvědavý. Špičková vína, dobrý poměr cena/výkon a odlehčený servis. To by se nasávalo!

Posh bufáč
Fandové nádražek a odpůrci fajnovostí mě asi zabijou, ale já to přesto zkusím. Představte si malý bufáč s nerez pulty na stojáka, výběr z několika pivních píp, luxusní cold cuts, masové sendviče, vyladěné klobásky... Zní to trochu jako Lokál nebo jako Výčep na stojáka, ale víc komorně, fancy a s volume doprava. Asi bych byl jediný host, ale co už. Skvělé místo po práci nebo před barem by to bylo. Ale asi jen ve snu.

V New Yorku otevře restaurace, která uvaří z odpadu

Za pop-up restaurací wastED stojí Dan Barber, známý šéfkuchař a inovátor v oblastech na pomezí vaření, zemědělství a výživy.

#wastED pic.twitter.com/gH0dOtqYo0

— Dan Barber (@DanBarber) 24. Únor 2015

wastED otevře jen na dva týdny a v kuchyni se vystřídá více než dvacet osobností tamní kulinární scény (mj. Mario Batali, Alain Ducasse, Grant Achatz).

pasta scraps in all shapes, sizes and flavors from Raffetto’s. #wastED http://t.co/GIMqbt6rSR pic.twitter.com/3xEpdrisaU

— Dan Barber (@DanBarber) 4. Březen 2015

Vařit se bude z odpadních a zapomenutých surovin, které vznikají v různých článcích potravního řetězce. A to buď přímo u zemědělců, ve zpracovatelských podnicích nebo v kuchyních restaurací.

Z koše na vidličku zní sice všelijak. Když se ale přidají chytré hlavy a velká jména, může z toho být skvělý počin!

Burrata

Když je vám mozzarella málo, zařaďte vyšší rychlostní stupeň – burratu. Macoň s tenkým pláštěm a měkkým sametovým středem. Stačí nakrojit a už se to na vás valí. Tučná, bílá, sametová dobrost. Doporučuji na pocuchané nervy nebo tak něco.

Koupeno v Sýrárně Jiřák (68 Kč za 100 g), vyrobeno v nuselském Mozzarellart.

České mistrovstí v ochutnávání kávy má boží plakát

Srkat, lemtat a koštovat like there's no tomorrow! Czech Cup Tasters Championship – 28. března v Olomouci v Divadle na Šantovce.

Jiří Sládek a jeho vítězný recept na Aeropress

O víkendu bylo v Praze české mistrovství v přípravě Aeropressu. Vítězem se stal Jiří Sládek, kterého určitě dobře znáte ze sobotních trhů a Brewbaru na Náplavce.

Recept, se kterým soutěž vyhrál, si můžete vyzkoušet i doma. Tady je přímo od autora, krok za krokem:

1) Předehřátý aeropress v normální pozici s propláchnutým filtrem, hrubost kávy na aeropress

2) 17,5 g kávy zalít 40 g vody o teplotě 95 °C, pořádně promíchat

3) Po 30 s dolít 100 g vody (na celkových 140 g), rychle vložit píst a podržet 1 m a 30 s bez tlaku

4) Poté opatrně prolomit krustu (pokud je) a extrémně lehce stlačit cca 30 s

5) Výsledný koncentrát naředit 90 g vody o teplotě 80 °C, promíchat a případně ještě více zchladit a dekantovat. Výsledná extrakce míří na 21 %.

Jak triviální, milý Watsone... :)

Aktualizace: pro kompletní obrázek ještě přidávám soutěžní kávu pro finále – Burundi Kinyovu z La Boheme Cafe (90 bodů z Cup of Excellance Burundi 2014).