Zápisník

Vlašák je předurčen k oživení

Vůbec se mi nechce věřit, že se vlašáku ještě nikdo pořádně nechytil. Diskuze okolo receptury a složení mají až mytologický charakter a skoro každý v Česku chová k vlašskému salátu silné emoční pouto (ať už jakékoliv).

Přitom by stačilo málo. Udělat recepturu, která naplno využije vlašákový sentiment a zároveň kompletně oživí surovinový základ. Pražská šunka nebo Kšánův gothaj? Jo! Znojemské okurky, skvělé salátové brambory a pořádná majonéza nacvakaná žloutkem.

Podáváno do papírového kornoutu (do ruky) nebo do krabičky (na doma) s pěkným potiskem. K tomu neméně dobrý rohlík. Osmdesátkový, rolovaný. Z jemného kynutého těsta se slušným podílem mléka a úplně obyčejného másla.

Jen to píšu a mám na něj strašnou chuť. Tý jo. Tak jednoduché a tak dobré by to mohlo být. Není už na čase přestat se trestat vlašákem z průmyslové výroby?

Inspirováno dnešním testem vlašáků v MF Dnes. Doplněno vlašským salátem od Viléma Vrabce ze 4. vydání jeho veleúspěšné Studené kuchyně. Čistě na chuť!

Déjà vu (skrz želatinu)

Furt mě pronásledují chlebíčky, respektive v nich pořád nemám jasno. Je to teda česká specialita nebo není? A jsou ty naše něčím unikátní?

Věda a vaření na Harvardu

Minulý týden jsem narazil na jeden z nezajímavějších materiálů současnosti o vaření. Vše má na svědomí School of Engineering and Applied Sciences na Harvardu. Podařilo se jim namíchat populárně-vědecký koktejl o dvou složkách: věda + světová špička vaření. Dal jsem si zatím jen dvě sklenky, ale je to síla!