Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

22. leden 2015 16:01:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Jedlé byliny na jaře

Co všechno jsem nasbíral na stráni. Nahoře vlevo ptačinec, fialky, řebříček, divoká pažitka. Uprostřed hluchavka (květy) a listy pampelišky. Dole šťovík, kopřiva, sedmikrásky.

Ptačinec a mladá pampeliška nejlepší - šťavnaté a křupavé lístečky bez vláken. S jednoduchou zálivkou jsem podával k jehněčí pečeni.

6. duben 2015 11:04:30 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Jehněčí na vertikálním rožni

Mírný sklon, miska na sbírání tuku a žár z uhlíků. Špikováno rozmarýnem, česnekem a ančovičkami.

Druhé foto je po otočení a po dvou hodinách pečení. Celá pečeně se nakonec rožnila asi 5 hodin a dosáhla vnitřní teploty okolo 62 °C.

5. duben 2015 13:04:11 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Slovenské křupavé trubičky

Můj nový sladký objev z trhů na Kulaťáku. Jsou to blízcí příbuzní katovických rurek, které si můžete dát jen tak. Nejlepší jsou ale podle mě se šlehačkovou náplní (obyč nebo s pařížskou).

Na stánku je měli ve variantách z oříškového, vanilkového a skořicového těsta. Balení s 11 trubičkami stojí 45 Kč. Složení a chuť jsou přesně tak, jak je znám z domácí výroby, takže i vzhledem k jejich pracnosti není moc nad čím váhat. Určitě je zkuste!

Nebo se alespoň mrkněte na postup domácí výroby. Vypadá to jednoduše, ale musíte mít oplatkovač a jde to i docela pomalu.