Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Pho a bun cha v Pražské tržnici

Nevím jak u vás, ale u mě dosáhlo roztetelení jarem naprostého vrcholu! Nemůžu se soustředit, zatuhávám pod každým rozkvetlým stromem, mám chuť na nanuky a na coca-colu. Svědí mě sliznice i kolečka a opravdu nevim, na kterém sportovním náčiní se venku rozmlátit dřív. Dá se na to něco předepsat?

VOCo v tom Znojmě jde?

Musím urychleně oprášit průkazku winebloggera. Tento týden totiž byla ohlášena malá revoluce v klasifikaci vín v Česku. Vinaři ze Znojma spustili apelační systém VOC Znojmo!

Odrobinky ze St. Tropez

S levandulovým makarónkem a u kávy. Těsně před jarní procházkou... ;)

Ukončení projektu Vesničan

Všichni, kdo netrpělivě očekávají závěrečný report projektu Vesničan - mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chcete slyšet první?