Český Forbes o jídle je úplně mimo

Ok, tohle už přestává být vtipný! :) Vždycky, když poslední dobou narazím na nějaký WTF článek, který vyvolává pobavení v komunitě lidí z gastronomie, můžu s klidem tipovat na Forbes.cz.

Mix vyšroubovaných titulků, neodbornosti a PR. Jo, to by mohlo v české mutaci prestižního časáku zabrat!

Desatero opravdu dobré restaurace. Jak ji poznáte a jak se v ní chovat? Opravdu mimoňský kus o fine diningu (via Kamura FB), který posiluje všechny navlhlé představy o "luxusní restauraci". Ty vole!

Jak poznáte správně udělané espresso? Tohle jsou rady od baristy roku. V titulku parazitování na zavedené značce baristických soutěží Barista roku. V textu pak snůška mýtů a zastaralých informací z oboru od člověka, který dobré espresso pravděpodobně nikdy neměl v ruce. PR lidi z Costa Coffe museli jásat nad úspěšným zásunem.

Legendární kuchař chce Čechům ukázat, jak chutná to nejlepší mexické jídlo. Nafouknuté a přežvejknuté PR pro restauraci, která bude muset ve skutečnosti ještě hodně zamakat, než se dočká první pozitivní recenze. Američan přijel dělat hospodu do Prahy – podělejme se!

24. leden 2015 11:01:55 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

1. NÁVŠTĚVA

Dvůr Hoffmeister

Spokojená návštěva, ale jeden z těch případů, kdy jsem nad tím musel dlouho uvažovat. A na doporučení pro výlet vyloženě za jídlem bych taky dost váhal.

Dvůr jsme dnes zkusili ve čtyřech lidech na oběd a polovina jídel byla spíše s rozpaky. Samotné místo je fakt moc pěkné a posezení venku nemělo chybu. Obsluze v tomhle vedru opravdu nezávidím (a obdivuji), tady to ale vázlo, i když jsme byli zrovna jako jediní hosté.

Na začátek jsem měl třeba úplně skvělé a osvěžující gazpacho (65 Kč). Na hlavní potom ale bok z mladého selete (325 Kč), který jsem ani nedojedl. S bůčkem i tučnými jídly nemám problém (ehm, spíš naopak :) a třeba selečí ve Story je jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Tady bylo maso ze sous vide pěkně měkké, ale bez vykřupané kůžičky, takže děsně monotónní, bez kontrastu. K tomu ne moc vyvedená omáčka, povadlé bramborové krokety a hrudkovité cibulové pyré. No – nebyl jsem z toho moc nadšený.

Ostatní spolustolovníci na tom byli podobně – jeden chod fajn (třeba chobotnice s chorizo marmeládou – mňam!), druhý zas mimo (mrkvový krém). Celkově tedy 50:50 a to u výletních míst není moc dobrá motivace vyrazit.

Pár dobrých referencí jsem slyšel a třeba jsem je jen zastihl ve špatný den. Jestli jste tam udělali výrazně odlišný zážitek, dejte vědět.