Zápisník

Český Forbes o jídle je úplně mimo

Ok, tohle už přestává být vtipný! :) Vždycky, když poslední dobou narazím na nějaký WTF článek, který vyvolává pobavení v komunitě lidí z gastronomie, můžu s klidem tipovat na Forbes.cz.

Mix vyšroubovaných titulků, neodbornosti a PR. Jo, to by mohlo v české mutaci prestižního časáku zabrat!

Desatero opravdu dobré restaurace. Jak ji poznáte a jak se v ní chovat? Opravdu mimoňský kus o fine diningu (via Kamura FB), který posiluje všechny navlhlé představy o "luxusní restauraci". Ty vole!

Jak poznáte správně udělané espresso? Tohle jsou rady od baristy roku. V titulku parazitování na zavedené značce baristických soutěží Barista roku. V textu pak snůška mýtů a zastaralých informací z oboru od člověka, který dobré espresso pravděpodobně nikdy neměl v ruce. PR lidi z Costa Coffe museli jásat nad úspěšným zásunem.

Legendární kuchař chce Čechům ukázat, jak chutná to nejlepší mexické jídlo. Nafouknuté a přežvejknuté PR pro restauraci, která bude muset ve skutečnosti ještě hodně zamakat, než se dočká první pozitivní recenze. Američan přijel dělat hospodu do Prahy – podělejme se!

Proč je blogger sprosté slovo?

Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.

Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.

Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.

Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").

Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.

Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.

Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/

Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.

Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.

Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!

Proč je cold brew na prd?

A proč je nejlepší filtrovat kávu přímo na led? Pokud se vám to nechce číst celé, tak tady dva hlavní body:

1) Pomalá extrakce ve studené vodě je neefektivní a z kávy se do nápoje dostane jen část rozpustných látek.

2) Po extrakci za tepla je potřeba kávu zchladit co nejrychleji, aby se zabránilo oxidaci tuků a zbytečnému úniku těkavých aromatických látek.

Potud dobrý. Dá se ale dost dobře polemizovat s tím, jestli dokáže filtrace přímo na led vyřešit oba body nejlépe.

Led sice chladí výborně, ale má to háček v tom, že s sebou přináší naředění, které se musí kompenzovat v samotné receptuře (je třeba připravit nápoj s vyšší koncentrací rozpustných látek, která kompenzuje přidanou vodu z ledu). K ideálu blízko, ale ještě tam nejsme!

via Adam Obrátil

Rajčata praskají z přehršle vody

Tak je zachraňuju, to dá rozum.

Keramický filtr na kávu?

Kdepak papír nebo nerez. Japonci mají pro drip vymyšlený tenhle porézní keramický filtr. Prý filtruje ještě víc než běžný filtrační papír, ale těžko říct takhle na dálku. Takže jestli ho někde uvidíte, berte a otestujte!