Hledal jsem si včera něco o chování rostlin v nulové gravitaci. Nechtějte vůbec vědět, kde jsem to skončil. Jídlo a pití ve vesmíru je jedno velké WTF.
Chudáčci kosmonauti:
Jídlo do vesmíru se vaří předem, balí do pytlíků a vakuově vymražuje. Má pak asi roční trvanlivost při pokojové teplotě (na vesmírné stanici nemají ledničku). Před použitím se jen rehydratuje teplou vodou (z recyklačního zařízení, které umí proměnit vzdušnou vlhkost i moč na pitnou vodu).
Vaření ve vesmíru připomíná patlání z Mimibazaru. Všechno je z polotovarů, v pytlíkách a na vaření můžete použít jen teplou vodu. Jou!
Obyčejné smažení v oleji? Prakticky nemožné, respektive vyžaduje samostatný vědecký výzkum. Olej ani jídlo nedrží na pánvi, kuličky horkého oleje lítají všude. Hranolky ve vesmíru jsou ještě pěkně daleko.
Jídlo při letu na Mars bude obrovský problém. Alespoň část se bude muset vypěstovat a uvařit přímo na palubě.
Systém na pěstování zeleniny ve vesmíru je už v provozu. Jmenuje se Veggie a umí vypěstovat salát!
Číňani do vesmíru zavezli fialovou odrůdu brambory, která tam zmutovala. Jmenuje se Purple Orchid 3 a údajně zfialověla ještě víc.
Skotové to trumfli a poslali do vesmíru soudek s Whisky. Japonci mají zase na kontě pivo vyrobené z ječmene, který si pobyl v kosmu.
Část kosmonautů se potýká s oslabením chuti a čichu. Příčina není jednoznačně určena. Kosmonauti to řeší pálivou omáčkou a pepřem (ty působí na čidla bolesti a teploty, takže i ve vesmíru fungují).
Možná i proto se ve vesmíru vypije děsně málo alkoholu. Nedivím se!
Espresso ale funguje, Lavazza posílá na vesmírnou stanici první funkční mašinu. Je to sice kapsláč, ale nebuďme detailisti, že jo. Ve vesmíru je problém i samotné napití a potřebujete k tomu patentované udělátko.
6. únor 2015 14:02:06 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Šmankote, tohle je snad tísící šílený nápad, který na Kickstarteru okolo kávy vidím. 99 % z nich je totální BS. Teď ale, kde je to 1 %, že jo.
Může to být třeba fermentovaná káva? Spíš ne, ale co kdyby.
Autoři projektu o samotné fermentaci nic moc neprozrazují. Jisté je jen to, že fermentují zelenou kávu až po zpracování na farmě. Tedy kávu, která už má jednu přirozenou fermentaci za sebou.
Je pak otázkou, jestli se lépe nezaměřit na řízenou fermentaci už při zpracování, s čímž se už ve světě kávy také experimentuje (viz nedávná mléčně kvašená Kolumbie.
Tak jako tak, tohle je v kávě určitě zajímavý směr. A jeslti někdy narazíte na kávu, u které se někdo na fermentaci speciálně zaměřil – určitě ochutnejte.
30. červenec 2015 09:07:40 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Amíci na to zase kápli. Proč jíst špagety z talíře, když si je můžete v klidu nandat do papírového kornoutu. Aha! Samozřejmě je to jen obyč kravina, ale jako publicita pro hospodu dobrý.
29. červenec 2015 20:07:36 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
To jsem netušil, že vůbec jde, tak si to tu jen odkládám pro každý případ. Firmu, která by se tím pořádně zabývala, jsem ale zatím nenašel.
A nejsem si ani moc jistý, jak to bude fungovat v našich podmínkách. Člověk si sice může vysázet již naočkované stromky, nemá ale žádnou záruku, že se naočkovaná houba uchytí a že ji nevytlačí houby původně zabydlené.
29. červenec 2015 18:07:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Patizony jsou jedlé i v těch klasických velikostech, kdy mají něco mezi půl kilem a kilem. Tyhle malé patizonky do deseti patnácti čísel jsou ale vzácná sezónní specialita.
Málokdo je totiž v téhle velikosti prodává a to období, kdy jsou jen takhle malé je hodně krátké. Jestli je uvidíte, určitě nezaváhejte a naberte si.
Zapomeňte na dlabání a zapékání a přistupujte k nim v kuchyni jako k cuketám. Z krátkých tepelným úprav grilování a prudší opékání na pánvi. Z delších (a vcelku) braising (i konfit ve voňavém oliváči). Hlavně se jich nebojte. Jsou úžasně slaďoučké a je velká škoda je nezkusit!
29. červenec 2015 16:07:37
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Skvělý text o ideologiích, které zamořují politiku okolo jídla. Konvenční, bio, lokální, proti GMO – vyberte si.
To nekončící betonování názorových zákopů je už fakt docela nuda. A v debatě okolo jídla a zemědělství v US se to už alespoň trochu začíná otáčet směrem k racionálním a realistickýcm úvahám.
Aneb, kde jsou ty časy, kdy měl člověk v ruce poprvé knihu od Michaela Pollana. Cha cha!
28. červenec 2015 22:07:56 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku