Zápisník

10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

Hledal jsem si včera něco o chování rostlin v nulové gravitaci. Nechtějte vůbec vědět, kde jsem to skončil. Jídlo a pití ve vesmíru je jedno velké WTF.

Chudáčci kosmonauti:

Jídlo do vesmíru se vaří předem, balí do pytlíků a vakuově vymražuje. Má pak asi roční trvanlivost při pokojové teplotě (na vesmírné stanici nemají ledničku). Před použitím se jen rehydratuje teplou vodou (z recyklačního zařízení, které umí proměnit vzdušnou vlhkost i moč na pitnou vodu).

Vaření ve vesmíru připomíná patlání z Mimibazaru. Všechno je z polotovarů, v pytlíkách a na vaření můžete použít jen teplou vodu. Jou!

Obyčejné smažení v oleji? Prakticky nemožné, respektive vyžaduje samostatný vědecký výzkum. Olej ani jídlo nedrží na pánvi, kuličky horkého oleje lítají všude. Hranolky ve vesmíru jsou ještě pěkně daleko.

Jídlo při letu na Mars bude obrovský problém. Alespoň část se bude muset vypěstovat a uvařit přímo na palubě.

Systém na pěstování zeleniny ve vesmíru je už v provozu. Jmenuje se Veggie a umí vypěstovat salát!

Číňani do vesmíru zavezli fialovou odrůdu brambory, která tam zmutovala. Jmenuje se Purple Orchid 3 a údajně zfialověla ještě víc.

Skotové to trumfli a poslali do vesmíru soudek s Whisky. Japonci mají zase na kontě pivo vyrobené z ječmene, který si pobyl v kosmu.

Část kosmonautů se potýká s oslabením chuti a čichu. Příčina není jednoznačně určena. Kosmonauti to řeší pálivou omáčkou a pepřem (ty působí na čidla bolesti a teploty, takže i ve vesmíru fungují).

Možná i proto se ve vesmíru vypije děsně málo alkoholu. Nedivím se!

Espresso ale funguje, Lavazza posílá na vesmírnou stanici první funkční mašinu. Je to sice kapsláč, ale nebuďme detailisti, že jo. Ve vesmíru je problém i samotné napití a potřebujete k tomu patentované udělátko.

Sklenice na víno Zalto

Vliv tvaru sklenice na chuť a aroma ve víně se sice často přeceňuje. V přímé konfrotaci s nádherným sklem ale změkne mozek úplně každému. Obzvlášť v kombinaci s vínem to vlastně ani moc nevadí (obojí tak nějak směřuje ke stejnému cíli).

Sám mám asi největší fetiš na tenkou stopku a super lehké sklo. Ano, přesně to, do kterého stačí drnkout ve dřezu a je okamžitě po něm. Dlouho jsem jel Riedelovky. Teď jsem ale rozmlátil i ty poslední a bylo třeba pořídit něco nového.

Ke sklenicím Zalto mě navedl Jižní svah a bral jsem podle něj i tvar universální sklenice (koupeno v dejvické prodejně Vinospol, 880 Kč za kus).

Sklenice jsou z bezolovnatého ručně foukaného skla (výroba na Slovensku). Mají extrémně tenkou stopku a jsou fakt parádně vyvážené. Objem je 530 ml a hmotnost jen 93 g (LOL!!!).

Moje stará Riedelovka Vinum Riesling vedle toho vypadá jako krumpáč (je to ale samozřejmě nefér srovnání s nižší řadou).

Pokud je nerozmlátím nějak závratně rychle, určitě je tu teď uvidíte častěji. Jdu rychle něco otevřít a započít kochání.

BTW, pokud budete někdy v Rakousku, porozhlédněte se i po skle od Marka Thomase.

Aeropress v Café Louvre a recepty vítězů

V sobotu bude v Café Louvre české kolo soutěže v přípravě Aeropressu. Program začíná už od 10 hodin. Soutěžících je ale několik desítek, takže počítám, že se tam budou mydlit až někdy do večera.

Soutěží se v řadě vyřazovacích kol, kdy proti sobě bojují trojice soutěžících. Mimo soutěže tam bude ještě prodejní výstava o domácí přípravě kávy a předpkládám, že i kvanta kafe na ochutnání. Tak se tam zítra stavte!

Pokud se vám nebude chtít nebo nestíháte, zkuste si alespoň některý z vítězných receptů světových šampiónů. Jsou docela zběsilé, ale najdete tam i jednoduché postupy, které si můžete v pohodě vyzkoušet i doma.

FUDS: A Complete Encyclofoodia

Tak tohle mě nějak minulo. Bavím se ale myšlenkou na český překlad. Ááá!! Mario Batali je bůh.