Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Titul nejlepšího degustátora kávy o víkendu v Olomouci obhájila Zuzka Černá z Original Coffe (viz moje poslední návštěva a ochutnávky kávy). Určitě pěkná záminka k ochutnávce jejich káv nebo k návštěvě cuppingu, který občas pořádají!
A jak se vlastně v degustaci kávy soutěží?
Základem je porovnávací senzorická zkouška tzv. triple test neboli trojúhelníková zkouška (používá se např. při zkouškách profesionálních degustátorů vína). Degustátor při ní před sebe dostane tři vzhledově stejné vzorky, ze kterých jsou dva shodné a jeden odlišný. Jeho úkol je s pomocí smyslů správně určit vzorek odlišný.
Při kávové soutěži mají takto soutěžící určit celkem osm trojic na čas. Rozhoduje počet správně určených vzorků a při shodě pak i rychlost určení. To všechno samozřejmě před publikem a proti ostatním soutěžícím.
Po soutěžících se nepožaduje nic navíc (např. určování odrůdy, metody zpracování, regionu) a je pouze na nich, jak se k odlišnému vzorku dopracují (vzorky se mohou lišit v chuti i ve vůni).
Zkouška paradoxně nevyžaduje žádnou profesionální znalost kávy jako takové. Pravidelným ochutnáváním kávy a trénováním smyslů se ale na ni dá lépe připravit. Při ochutnávaní vzorků mezi sebou se musíte spoléhat na senzorickou pamět. A musíte v nich velmi rychle najít typické znaky, které by se daly použít pro porovnání. Liší se vzorky specifickým aroma, mají jinak silnou aciditu, jsou jinak hořké, nebo mají odlišné tělo? Čím lépe kávu znáte, tím to jde samozřejmě snadněji.
30. březen 2015 11:03:08 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuHodně svérázný servis a to nemyslím v dobrém. K tomu dost obskurní prostředí (zděděné po restauraci Alchymist) jako z nějakého filmu (béčkový horor na starém italském zámku?).
K průzkumům nových podniků to prostě patří a občas se to sejde. Člověka pak už ani nepřekvapí finální rána do vazu v podobě nepovedeného jídla. V San Carlo ale jídlem všechno obrátili a na konci návštěvy jsem odcházel s tím, že bych se klidně vrátil.
Proč? Dělají tu totiž opravdu povedenou neapolskou pizzu.
Byla upečená bleskovou rychlostí. Měla nádherně vyběhlou a nadýchanou střídku v okrajích a krásnou kůrku plnou puchýřů. Uprostřed pak šťavnatý střed s dobrou náplní. Tý jo. Až je mi líto té ošklivé fotky ve tmě.
Lepší než Le Pizze di Frankie? Ano.
Lepší než Albrecht street food circus? Určitě.
Lepší než Pizza Nuova? Myslím, že také ano.
Ta úplně nejlepší neapolská pizza asi ne, ale v Praze jsem zatím neviděl nic lepšího. A dost bych si přál, aby se v Praze podobně udělaná pizza šířila víc.
Pro představu přidám i ceny, nebyly vůbec marné – margherita (175 Kč), marinara (195 Kč), buffalina (255 Kč). Poměrem k výkonu dost fajn.
Mimo výživného barokního interiéru mají i krásnou zahradu. Takže pokud to stihnete ještě za tepla, jděte ven. Škoda, že jsem o nich nevěděl dřív.
A samozřejmě platí – pokud jste v Praze měli lepší neapolskou pizzu, budu vděčný za tip. Nějak mě ty puchýře začaly bavit! :)
Strašně dlouho jsem tu nebyl (že to ani nemám uložené jako návštěvu). Večer je to tu pořád pěkně rušné a s nadprůměrným servisem. V jídle spousta nápadů, skvělé víno (útrata ve dvou s dezerty a vínem pod 4 tis. Kč). Spoko, spoko... :)
Pořád skvělá volba na neformální drink před večeří. Martini!
Sobotní pohodka s oponkou. Děsné klišé, ja vím!
HLEDAT
