Zápisník

Nové značení masa přehledně aneb konečně možnost jak poznat tuzemské vepřové a kuřecí maso

Dnes vstoupilo v plastnost nové nařízení EU o značení potravin, které odstraňuje dosavadní paradox, kdy zákazník neměl šanci zjistit zemi původu u vepřového a kuřecího masa (přesné označení dosud platilo jen pro hovězí). Dosud stačilo maso jednoduše přebalit a z brazilského kuřete se najednou stalo kuře české.

Zákazníkům tak zůstávala skrytá velká část potravního řetězce, ve kterém se zvíře v jedné zemi narodí, ve druhé jde na chov, ve třetí na porážku a teprve ve čtvrté do prodeje.

To se teď výrazně mění a nové nařízení tyto základní údaje konečně dostane přímo na etiketu.

Jak vypadají a co znamenají?

Chov
Údaj označuje zemi, ve které bylo zvíře chováno. U prasat starších 6 měsíců je to např. země, kde došlo k poslední alespoň čtyřměsíční době chovu. U drůbeže jde o poslední měsíc chovu. Pokud zvíře prošlo více zeměmi a kratšími intervaly, můžete na etiketě najít i Chov v: několik zemí EU a mimo EU (a jeho kombinace) nebo jmenný seznam několika zemí. U mletého masa je označení o něco volnější a výrobci můžou na obaly dát i např. jen Chov v: EU.

Pokud se ale nepletu a čtu to správně, tak třeba u vepřového je stále možné dovézt selata z ciziny (do ČR se jich v roce 2014 dovezlo přes 300 tisíc), dochovat je v ČR a označit je jako český chov. Údaj o narození zvířete měl být původně na obalech také, kvůli kompromisu s producenty masa ale nakonec vypadl.

Porážka
Tady je to jednoduché a na etiketě najdete vždy jednoznačný údaj o zemi, kde bylo zvíře poraženo.

Původ
Je třetí možný údaj a stojí nad údaji o chovu a porážce. Značí totiž to, že zvíře se v jedné zemi narodilo, chovalo a bylo i poraženo. Na rozdíl od značení chovu tedy zahrnuje i nutnost doložit zemi narození zvířete.

Označení původu tedy doporučuji sledovat nejvíce, protože vám dává nejvíc informací. A pokud např. hledáte 100% tuzemské maso, tak je to jediná možnost, jak takové maso na etiketě rozpoznat.

Další detaily a přesné definice pro značení najdete v prováděcím nařízení k označování původu masa (PDF).

Nové značení se týká i označování ryb a podávání informací o surovinách v restauraci. O tom ale někdy příště (až to pořádně nastuduju). Stejně tak se další velká bitva povede o značení masných polotovarů a výrobků, kde tato povinnost zatím není.

1. duben 2015 16:04:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Domácí lehce nakyslé máslo s krátkou zastávkou u másla panenského

Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.

Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.

V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.

Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.

Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).

A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).

Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).

Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.

Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.

9. červen 2015 15:06:49 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Spasí kváskový chleba vaše trávení?

Ne, nespasí! Tohle vnímám jako svůj velký dluh směrem k iniciativě Pečempecen.cz, tak jsem strašně vděčný, že se do toho Maškrtnica pustila. Čtěte, studujte, koumejte.

Jídlo a zdraví. Studie, výživová doporučení, pověry, diety, šarlatánství a vše okolo. Nikdy bych neřekl, ale pomalu se to ke mně plíží jako téma číslo jedna. Dříve nebo později čekejte pár příspěvků i na toto téma.

8. červen 2015 21:06:36 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Tři polohy česnekových výhonků

Česnekové výhonky teď budou v sezóně maximálně dva tři týdny, tak s nimi rozhodně neotálejte.

Tady máte hned tři různé polohy, ve kterých je můžete při vaření použít.

Vlevo jsou výhonky prudce osmahnuté na tuku. Voní asi nejvíc po česneku a mají i nejvýraznější chuť (i díky cukrům, které v prudkém žáru karamelizovaly). Stačila minuta, nejvýš dvě.

Uprostřed jsou výhonky krátce podušené v máslové emulzi (á la ředkvičky). Opět asi jen dvě tři minuty. Česnek je tady krásně nasládlý a jemný. Jasně jde vidět i jejich zafixovaná barva.

A nakonec vpravo jsou výhonky úplně syrové. Jsou nakrájené asi na milimetr silné penízky, které jsem jen posolil a zalil olivovým olejem. Tyhle patří zasyrova do salátu. A nebojte – česnekové jsou jen mírně. Rozhodně ne tak silné jako syrové stroužky plně vyvinutého česneku.

Užijte si je, dokud jsou! :)

8. červen 2015 18:06:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Česnekové výhonky

Další sezónní specialita z kategorie – já toho mám na zahradě tunu, dávám to prasatům a koupit si to může leda tak blbej Pražák.

Ale je to tak. Běžně se tyhle výhonky z česneku vylamují, aby se rostlina neoslabovala tvorbou květu. Celá část výhonku je ale perfektně jedlá.

Výhonky totiž nejsou vůbec vláknité, ale jen příjemně křehké. Mají sladkou a mírně česnekovou chuť. Nechce to nic víc než velmi krátkou tepelnou úpravu a můžete začít kouzlit.

Koupeno v sobotu v Holešovické tržnici (u pana pěstitele Pekaře, jen ale pozor v týdnu, na jeho místě je ve všední dny obyč přeprodej).

7. červen 2015 17:06:10 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku