Dnes vstoupilo v plastnost nové nařízení EU o značení potravin, které odstraňuje dosavadní paradox, kdy zákazník neměl šanci zjistit zemi původu u vepřového a kuřecího masa (přesné označení dosud platilo jen pro hovězí). Dosud stačilo maso jednoduše přebalit a z brazilského kuřete se najednou stalo kuře české.
Zákazníkům tak zůstávala skrytá velká část potravního řetězce, ve kterém se zvíře v jedné zemi narodí, ve druhé jde na chov, ve třetí na porážku a teprve ve čtvrté do prodeje.
To se teď výrazně mění a nové nařízení tyto základní údaje konečně dostane přímo na etiketu.
Jak vypadají a co znamenají?
Chov
Údaj označuje zemi, ve které bylo zvíře chováno. U prasat starších 6 měsíců je to např. země, kde došlo k poslední alespoň čtyřměsíční době chovu. U drůbeže jde o poslední měsíc chovu. Pokud zvíře prošlo více zeměmi a kratšími intervaly, můžete na etiketě najít i Chov v: několik zemí EU a mimo EU (a jeho kombinace) nebo jmenný seznam několika zemí. U mletého masa je označení o něco volnější a výrobci můžou na obaly dát i např. jen Chov v: EU.
Pokud se ale nepletu a čtu to správně, tak třeba u vepřového je stále možné dovézt selata z ciziny (do ČR se jich v roce 2014 dovezlo přes 300 tisíc), dochovat je v ČR a označit je jako český chov. Údaj o narození zvířete měl být původně na obalech také, kvůli kompromisu s producenty masa ale nakonec vypadl.
Porážka
Tady je to jednoduché a na etiketě najdete vždy jednoznačný údaj o zemi, kde bylo zvíře poraženo.
Původ
Je třetí možný údaj a stojí nad údaji o chovu a porážce. Značí totiž to, že zvíře se v jedné zemi narodilo, chovalo a bylo i poraženo. Na rozdíl od značení chovu tedy zahrnuje i nutnost doložit zemi narození zvířete.
Označení původu tedy doporučuji sledovat nejvíce, protože vám dává nejvíc informací. A pokud např. hledáte 100% tuzemské maso, tak je to jediná možnost, jak takové maso na etiketě rozpoznat.
Další detaily a přesné definice pro značení najdete v prováděcím nařízení k označování původu masa (PDF).
Nové značení se týká i označování ryb a podávání informací o surovinách v restauraci. O tom ale někdy příště (až to pořádně nastuduju). Stejně tak se další velká bitva povede o značení masných polotovarů a výrobků, kde tato povinnost zatím není.
1. duben 2015 16:04:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Bod pro Original Coffee a jejich kávu Panama SHB Boquete Geisha (250 g za 270 Kč), kterou na slepém cuppingu vybraly osobnosti jako je Petra Veselá (Mistryně kávy), Gwilym Davies (WBC Champion), Jaroslav Tuček (Doubleshot), Zdeněk Smrčka (Kafe Karlín) nebo Adam Neubauer (EMA).
Vedle Original Coffee prošly výběrem i kávy z Gill's Coffee, Coffee Source a Kafe Karlín. Všechny budou dostupné na ofiko degustaci v rámci letošní baristické soutěže Barista roku už příští víkend a budete k tomu mít i srovnání s kávámi ze světa.
Geisha z Original Coffee má pro odrůdu typická macatá zrnka a aromatický profil, který ji prozradí klidně i na dva metry. Když jsem si ji včera dělal poprvé, pořád jsem měl dojem, že mi za zády stojí nějaká navoněná slečna, za kterou se musím otočit.
Ve vůni jsou lehké květinové tóny, jasmín i mandle. V chuti je pak perfektně vyvážená, nasládlá skoro jako med a zároveň pěkně šťavnatá. Kává není tak efemérní a lehká jako třeba Esmeralda z TCC, ale za tuhle fajn cenu si to fakt nechám líbit. Pro vás, co jste kafe od OC ještě nezkusili, navíc fajn příležitost k ochutnání (i v kavárně se mi dost líbilo).
23. leden 2015 12:01:20
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.
Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!
Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).
Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.
A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).
Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!
22. leden 2015 16:01:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva. A moje první! Za což si tedy jdu veřejně nalískat, protože je to fakt moc milé místo. Macchiato na cestu (fajn espresso a mikropěna jako lusk) a hlavně nákup vítězné kávy pro Baristu roku. Hned jak ji stihnu uklohnit, napíšu víc.
Příjemně mě překvapili i prodejem Kality 155 a hlavně plonkovních filtrů (159 Kč). Sháním je už asi půl roku a nikde jsem je pořádně neviděl. Takže behold!
22. leden 2015 13:01:17 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Dokument z produkce amerického serveru Munchies o zákazu produkce a prodeje foie gras, který v Kalifornii platil až do začátku ledna. Do diskuze o etice foie gras a nuceném překrmování asi nic nového pod sluncem. Pokud se ale chcete podívat na konkrétní zkušenosti se zaváděním restriktivní legislativy v jídle, tak zrovna tohle je pěkný příklad. Dokumentem provádí Dave Arnold (mrk mrk) a je součástí širší série videí Politics of Food.
21. leden 2015 22:01:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Vůbec se mi nechce věřit, že se vlašáku ještě nikdo pořádně nechytil. Diskuze okolo receptury a složení mají až mytologický charakter a skoro každý v Česku chová k vlašskému salátu silné emoční pouto (ať už jakékoliv).
Přitom by stačilo málo. Udělat recepturu, která naplno využije vlašákový sentiment a zároveň kompletně oživí surovinový základ. Pražská šunka nebo Kšánův gothaj? Jo! Znojemské okurky, skvělé salátové brambory a pořádná majonéza nacvakaná žloutkem.
Podáváno do papírového kornoutu (do ruky) nebo do krabičky (na doma) s pěkným potiskem. K tomu neméně dobrý rohlík. Osmdesátkový, rolovaný. Z jemného kynutého těsta se slušným podílem mléka a úplně obyčejného másla.
Jen to píšu a mám na něj strašnou chuť. Tý jo. Tak jednoduché a tak dobré by to mohlo být. Není už na čase přestat se trestat vlašákem z průmyslové výroby?
Inspirováno dnešním testem vlašáků v MF Dnes. Doplněno vlašským salátem od Viléma Vrabce ze 4. vydání jeho veleúspěšné Studené kuchyně. Čistě na chuť!
20. leden 2015 15:01:29
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku