Dáváte dýška? A proč vlastně? RSS

supr článek, hlavně ta část o historii dýšek!

k tomuhle by se určitě nějak chytře vyjádřil matesola ;) nebo http://waiterrant.net :) já osobně bych systém neměnil, myslím že by změna k ničemu extra nevedla, v českém prostředí bych tipoval spíš nový druh hostility vůči hostům :)))

za sebe musím přidat postřeh, že poslední dobou, alespoň co se týče hodnocení nově otevřených restaurací je obsluha ten nejméně problémový faktor – mám slabý dojem, že se to zlepšuje :)

btw sám dávám 10% při spokojenosti, 5% pro normál a do desetikačky dorovnám skoro vždycky – nemám rád drobné po kapsách, velkou roli haje to, jestli plánuju se do podniku vrátit. pokud ne, obvykle mám tendenci tipovat minimum.,,

velkou roli hraje to, jestli plánuju se do podniku vrátit. pokud ne, obvykle mám tendenci tipovat minimum.

Do podniku jsme neměli nejmenší tendenci se kdy vrátit. Přesto jsem tipnul 10%. Obsluha (která tips bere) byla totiž bez chyby, příjemná, pozorná, ochotná, nevtíravá. Kuchyně stála za Velké H.
Chyboval jsem?

Chyboval jsem?

chm dobrá otázka. kolektivní vina…a, ehm, přerozdělení tipů :) v podniku, kde se dělí tipy podle vzorce, byste tak ocenil i tu kuchyni s velkým H. :)

v té svojí větě jsem narážel právě na ten psychologický efekt spropitného, který rozebírají v článku. mám li v plánu podnik navštvovat i v budoucnu nedejbože pravidelně, mám prostě tendenci si je předuplatit dýšky :) zní (nejen zní) to nesmyslně, ale ve svém poděvdomí jsem tyhle podloudné motivy prostě vystopoval :))) platí o ti naopak jak jsem psal… tj i kdyby byl dobrý výkon, tak to že se tam znovu neobjevím, mi „zkresluje dýško“ :)

jo a věděli jste že food-kritikovi nikdo nikdy dýško neproplatí??? :) what a fuňňy aspekt!

Dávám dýška nejen proto, že jsem docela dlouho pracovala jako servírka, ale přijde mi to tak nějak samozřejmé. Nikdy však nedávám v případě, že nejsem spokojená s obsluhou nebo se tváří „jako, že jim to dýško dát musím“. Pokud nejste spokojeni s obsluhou, tak za to nikdo z číšníků nemůže a nevěřte tomu, že se dělí s kuchaři.

dávám. Dle spokojenosti mezi 5–10%

Pavli:

nevěřte tomu, že se dělí s kuchaři.

ale to přeci záleží, je spousta podniků, kde ta domluva je. jen je potíž, že člověk to nemůže pozant.. nemá žádnou informaci jak to rozlišit.

Mám mnoho známých v tomto oboru a vím asi o dvou podnicích, kde to opravdu funguje. Horší je pokud přidáte na spropitném, protože vám chutnalo, ale jde to do kapsy jen obsluze.

Tak u mě se například číšníci s vařečkama dělit musí, ostatně číšník je od toho aby to odnesl a na nosítka se do restaurace nechodí. Takže kuchař je myslím dosti důležitý činitel. Je dost podniků, kde tipy bere majitel a pak je rozděluje. Já to dělám jinak, tipy mě nezajímavý – ovšem zaměstnanci vč. kuchařů mají procenta z obratu a ty jim tvoří podstatnou část výplaty. Takže by se teoreticky měli snažit – teoreticky. Jinak tipy dávám a nemalé. Nebo taky nedávám žádné, když to stojí za … . A pokud jdete do lepšího podniku, tak si s klidem zavolejte kuchaře a dejte mu tip rovnou.

Tak to beru, ve většině podniků si rozděkuje tipy i procenta z obratu obsluha… A s tím předáním tipu kuchaři máte naprostou pravdu. Ještě chci dodat, že úplně nejhorší je, když nechcete dát spropitné a číšník vám zdlouhavě vrací drobné :-(

11: V takovém případě se rostlina usmívá pod fousy a zachovává ledový klid (-: Protože když se rozhodnu nedat naprosto žádné spropitné, je jasné, že se do toho podniku už nikdy nemíním vracet. Takže takové snažení obsluhy o „psychologický“ nátlak mě pouze pobaví.

No nevrátím, je celkem běžné, že jedna směna je super a druhá je na prd. Takže když si zjistím, kdo je ten den v práci, tak se půjdu najíst a tip jim rád dám, druhá má smůlu. Ale podnik proto přeci neopustím forever.

Nejlepší by bylo kdyby v každé restauraci byly 2 krabičky na spropitné.Jedna pro číšníky a druhá pro kuchaře.Sorted! :)

to by bylo úplně nejlepší – aby Indiáni ze Žižkova měli co krást sorted! .o)

Obě krabičky by samozrejmě musely být patřičně „přikovány“.Sorted :)!

13: platí to stejně, i když se to nevrátím nebude týkat celé restaurace, ale jen jedné směny číšníků.

A navíc žádný majitel restaurace po mě nemůže chtít, abych si zjišťoval, kteří číšníci mají zrovna službu (navíc, jak bych to měl proboha zjišťovat? na webu to žádná restaurace nemá, tohle se dá vysledovat u podniků, kde je člověk štamgastem, ale jinak se to imho snadno zjistit nedá) – má si zajistit dobré číšníky pro obě směny, jinak má u mě smůlu, konkurence je dost a já můžu jít jinam.

Pokud někam chodím často a změní se obsluha, začnu správně chodit na druhou směnu – for rostlina : krátký/dlouhý týden = směna pracuje v po, út a pá, so, ne/ směna pracuje st,čt :o) Pro kasičky nehlasuji!

Měla jsem ve zvyku při večerním posezení dýško dávat, ale v poledne na obědě (polední menu) ne. Teď ale chodím na oběd s kolegy, kteří všichni dávají i za oběd, tak jsem se přizpůsobila, abych nebyla za škrta, ale úplně od srdce mi to nejde a pouze zaokrouhluji.

http://hn.ihned.cz/…nec-se-urazi
osobně jsem ochotný za opravdu kvalitní obsluhu připlatit i těch 20 procent (i když to občas bolí, třeba v Aromi bývá 20 % minimálně na slušný oběd v jiné restauraci :-) naopak nemám problém vrátit jídlo nebo nedat ani korunu, když stojí obsluha za vyliž ři´t. Zároveň se snažím ropzlišovat mezi tím, za co může číšník a za co nemůže (třeba španté jídlo je věc kuchaře)

v restauraci v Kanade jsme meli na rozdelovani dysek hoooodne dlouhy seznam pravidel … presne kolik procent jde kucharum, busserum, barbacku, mycce nadobi atd. Na konci dne trvalo skoro hodinu spocitat kasu a vsechno nalezite rozdelit, kazdy mel svoji prihradku na dyska, kam ostatni davali podily … fungovalo to …
v CR davam mezi 5–10%, pokud je to nejake zvlastni prilezitost, tak i vice … v USA a Kanade mi ale nevadilo dat i 25% za super sluzby, ale zase jsou jine prijmy

štěpánek to je správný přístup, ale osobně se neostýchám vrátit jídlo ani v Aromi .o) špatné jídlo je většinou věc kuchaře, ale to plivnutí do něj zase číšníka .o)

for kytka: jo konkurence je opravdu mnoho, ale kvalitních zaměstnanců bohužel ne, ovšem nemusíš si to zjišťovat, kdo kdy je v práci – ikdyž si myslím, že to není žádný problém. Mohu ti ale z osobních bohatých zkušeností provozovatele říci, že je mnoho zákazníků, kteří chodí za svým pinglem, kuchařem. Já to taky tak dělám, když vím že je tam ten či onen, tak tam jdu – jinak ne. A mnoho perfektních podniků se super kuchyní už zakukalo jenom proto, že se vyměnili pinglící a štamgasti prostě přestali chodit.

tuček: kdo je to busser? to jsem ještě neslyšel

ad rozdělování dýška:

tohle by sai uživilo anketu. jeslti lidi ví/tipují jen obsluhu, nebo tipují personál jako celek…

Gastronaut:

busser, busboy – likviduje nádobí ze stolu a prostírá nový

jó takle, debaras – mě to bylo povědomí, ale znám jenom busboye

22: že kvalitní zaměstnanci jsou nedostatkové zboží vím – ale nějaký standard by měl jít dodržet i tak – že nedám ani korunu dýška opravdu nastane pouze, když je obsluha strašná, nikoliv v případě, že jen není špičková. A pokud je někde opravdu tak strašná celá směna, tak už to není o obtížnosti získání kvalitních zaměstnanců, ale o nezájmu provozovatele.

no občas je každá snaha majitele opravdu marná, to co leze ze škol je opravdu špatné – vesměs žádný zájem o bor. Pak je tu celkem velký přetlak ze strany hotelů, kteří mají prostředky na to, aby těch pár dobrých zaplatili. Těžko bude asi restaurace o 20ti zaměstnancích konkurovat nějakému Interhotelu. Podáš inzerát a ozve se ti jeden člověk za rok. To je realita tohoto oboru. Nejlepší obsluha je nevyučená, člověk co ho to baví, je rád mezi lidmi a nevadí mu manuální práce. On se sice pak stejně nakazí manýrismem ostatní rádoby profesionálů, ale bohužel je to tak. Upřímně mě je jedno jestli mi to dal zprava nebo zleva, ale jestli se usmívá a chce mě obsloužit – neplést se sluhou!

27. To je to, co jsem měl na mysli – vstřícnost vůči hostovi je základ.

jelikož jsem tak trochu z oboru jsem ochoten za slušnou obsluhu připlatit a pokud je výtečná kuchyň a obsluha ucházející tak posílám do kuchyně co kuchař pije, jak mi kdysi vysvětlil jeden z nich (kuchařů) z nosítek nic nevypadne a kdo je zvědavej na suchý díky. i to je řešení.

no to je výborné řešení, už si to představuju .o) špičkový kuchař v restauraci o sto místech, jak po úspěšném večeru zvrací do guláše protože takových jako Vy tam bylo celý večer habaděj .o) i to je řešení. Ovšem jak je všeobecně známo, kuchaři jsou alkoholici téměř všichni a to že jich znám dost, tak bych tuto metodu nedoporučoval, vlastně jo – vy už jste se napapal, že neuvaří už dalšímu zákazníkovi, Vám může být šumák .o)))

Jinak pokud nemá kuchař autoritu a nosítka si dělají co chtějí, tak z nich opravdu nic nevypadne.