Oranžová vína

Jak jako oranžová? Bílá, růžová a červená přece, ne? No, právě že ne. Oranžová jsou tu taky. Jestli je ještě neznáte, pojďte to honem napravit!

Sám jsem se k nim dokutálel terpve předloni, kdy byl v Praze první Salon oranžových vín. Teď v lednu byl druhý a mezitím jsem se jim věnoval spíš jen tak po očku a sem tam po náhodné skleničce.

Na to, jak jsou zajímavá, je jich pořád k dostání děsně málo a pijí se spíš jen v hloučccíh vinných spiklenců. Je to určitě škoda. Už jen z toho sobeckého důvodu, že bych si je rád dal mnohem častěji a na více místech v Česku.

Jaká jsou? Oranžová, voňavá a svíravá

Pokud se vínu trochu věnujete a máte chvilku času, určitě si na začátek přečtěte skvělý úvod od Ondry Kopičky — Nebojte se oranžové. Ondra to vzal hezky zevrubně a vysvětlí vám o oranžovém úplně všechno. Uděláte si taky pořádek v tom, jak vlastně barva ve víně vzniká. Napsal to parádně — čtěte!

Já vám zkusím oranžády přiblížit jen tak z rychlíku a spolehnu se na to, že oranžové nadšení je samo o sobě prudce nakažlivé. Stačí do vás jen maličko žďuchnout a už se povezete. Na pochopení to nijak složité není, na přivonění a na napití ještě méně.

Každé oranžové víno je vlastně jen zvědavé bílé, které se opičilo po červeném. Jeho hrozny mu sice červenou barvu nedovolí, ale ono si bude just ležet na slupkách, jako by se nechumelilo. Tam, kde jde slušně vychované bílé z drcených hroznů hnedle do lisu, tak oranžové zkouší co to dá a provokuje na slupkách celé dny, týdny a ty nejvzpurnější exempláře klidně i měsíce.

Právě prodlouženým poléháváním na slupkách získá oranžové typický svéráz. V chuti to poznáte na svíravosti, kterou oranžovému dávají třísloviny. Přesně v tomhle momentě se oranžové tetelí blahem a úplně se třepe nad tím, jak to natřelo bílým kolegům. Chňo — konečně mám tříslo jak červené!

Doporučuji ale o oranžovém nečíst a raději ho pít. Když vás zaujme, můžete se v jeho příběhu hrabošit dál dle libosti. Čekají vás roztodivné vinařské regiony, vinaři pionýři, tisíce let historie i tajemné hliněné nádoby (viz qvevri), ve kterých se víno zakopává pod zem. Je potěšující, že s oranžovým pracují i někteří vinaři u nás. Pomálu, skromně, ale tuzemská oranžová už máme. Pevně věřím, že se přidají další.

Richard Stávek, Veselý & Bočky 2011

Kdybych měl vybrat jedno jediné oranžové od nás, volím Richarda Stávka a jeho cuvée Veselý & Bočky 2011. Na Twitteru jsem si k němu přidal tuhle noticku:

Z toho, co jsem zatím ochutnal, je to pro mě ideál krásy oranžového vína. Vůně bylin, babího léta a ohníčku — všechny archetypální oranžové vjemy pěkně pohromadě. Svoje síly tady spojily hrozny odrůd Müller Thurgau, Vetlínské zelené, Veltlínské červené rané, Neuburské, Muškát a Ryzlink vlašský. Na slupkách kvašeno 18 dní.

Franco Terpin, Glera Quinto Quarto

Franco Terpin je původem Slovinec, ale usadil se Furlansko–Julském Benátsku na severu Itálie. Patří mezi místní zlobidla a eno–radikály, takže si věci dělá po svém. Tady třeba použil odrůdu Glera, kterou normálně najdete spíš v šumivých vínech. Navíc se jedná o směsku hned ze tří ročníků (2006, 2008 a 2011). Quinto Quarto je přitom přístupné jako beránek, a pokud byste hedali něco na první napití, dostanete spravedlivě od každého svérázného projevu kousek. Na slupkách si odkroutilo celkem 21 dní.

Janko Štekar, RePiko 2009

Teď se přesuneme do oblasti Goriška Brda ve Slovinsku, kde Janko Štekar podrobil oranžové kúře Ryzlink rýnský (28 dní na slupkách, tři roky v akátových sudech, 10 % odrůdy Pikolit). Vyšel z toho idylický obrázek na rozhraní lesa a prosluněné sprnové louky. Mateřídouška, ostružiny a lesní maliny. Všechno tam je. K tomu krásně zaoblený projev a tříslovin tak akorát. Perfektní věc k jídlu.

Radikon, Slatnik 2011

Otec a syn, Stanko a Saša Radikon, působí v Oslavii na hranici Itálie a Slovinska. Z čtveřice, kterou vidíte na fotkách, má nejvýraznější barvu i divočejší projev, přitom na slupkách se tu leželo jen 10 dní (80 % Chardonnay, 20 % Friulano). Víno má hravou aciditu a silné třísloviny, se kterými si musíte v puse nejdřív hezky pocvičit. Ve sklenici se míhají rozinky, sušené ovoce, přezrálé ostružiny a bylinková skalka (citronový tymián). Krásné to je.

Čtyři vína na ukázku neberte jako mustr ani definici. Sáhnul jsem jen po příkladech, které vás mohou hezky naladit a otevřít novému zážitku.

Co mě na oranžových baví asi nejvíce, je právě ten plnulý přechod z jedné role do druhé. Škatulky a stereotypy se rozpouštějí. Můžete se soustředit na samotné víno a pořádně se do něj zahloubat. Oranžové, bílé, červené. Je to vlastně úplně fuk!

Kde oranžová vína ochutnat?

Zatím to jde docela blbě a budou se vám shánět těžko. Kam tedy alespoň pro to málo, co je k dostání?

Moc rád bych tu napsal víc, ale není moc co. Pokud víte o vinotéce, dovozci nebo restauraci, kde jsou oranžová vína k dostání, napište to do komentářů.

Oranžové nohama na zemi

Zdá se vám to nějaké rozjuchané? Tak tady ještě FAQ na cestu:

Je oranžové víno lepší než ostatní?
Ne.

Je oranžové víno automaticky přírodní/bio/nesířené?
Ne.

Chce se po mně, abych si k oranžovému vínu vytvořil postoj?
Probůh, jen to ne!

Budu za exota, když ho budu chtít v restauraci?
„Myslel jste růžové?“

Mám za oranžová vína víc platit?
Ne.

Mají oranžová vína svoje vlastní označení na etiketě?
Bacha, nemají.

Existuje něco, co musím vědět před svým prvním oranžovým?
Ne. Se napijte normálně.

Bude mi po oranžovém na druhý den míň blbě?
Sorry, ne.

Mám se teď s oranžovým vínem vyfotit na Instagram?
Jo, utikejte! ;)

Reklama

Komentáře

Milý pane Cuketko, děkuji za zajímavý a inspirativní článek. „FAQ na cestu“ jsou všeobsažná a velice zábavná. Vydávám se díky Vám na svoji cestu za oranžovým vínem…

↪ 1 Lenka: Tak já budu držet palce, ať se brzy k nějakému fajn vzorku propijete :)

↪ 2 Katka Andreasová: To je dobrá zpráva, díky! Podle degustačních poznámek koukám, že má Stávek na každého podobný efekt :)

Cuketko, máš krásné skleničky. Tento tvar jsem si oblíbila na první zatočení :-)

↪ 4 Terka: Jediné sklenice, od kterých mám doma 4 kusy stejné :)) Jinak oranžové piju v oněco větších a buclatějších.

Díky za jednoduchou a velmi zábavně sepsanou průpravu. Většinou nejsem schopna o víně číst víc, než vinětu, ale tentokrát jste mě nadchnul a já klikla i na odkaz Ondry Kopičky – ano, opravdu dobře napsané:
„I řada domácích expertů má dojem, že třeba Pinotu Noir nelze tolerovat nižší barvu – právě to, co je pro něj typické. Takové snahy jsou ale stejně úsměvné jako snaha Michaela Jacksona o to, aby ho svět považoval za bělocha.“ Bravo!:)

No pane Cuketko, děkuji za tu chválu! Naše oranžové víno, které popisujete, má zatraceně kliku, že se vám pravděpodobně nedostala do rukou lahvinka oranžového o rok mladšího, cuvée Špigle-Bočky 2012, které je zcela nesířeno a jež má dle mého náhledu větší potenciál. Pokud jste ji i tak pil, bylo to beztak příliš brzy po lahvování, krásně se víno otevřelo až nyní a dále roste. A máme i pěkná červená z Bočků, 2011 i 2012, ty jsou ve stínu našich oranžád trošku popelkou. A samozřejmě Divý Ryšák 2013, mladík se už už třepe do láhve, o víkendu 6–7. června bude již k ochutnání na koštu v pražské Tróji.
Omlouvám se za product placement, ale nemohl jsem si pomoct :-) radši se stavte okoštovat – ať už v Praze a nebo jsme otevřeni každému, kdo chce naše vinice poznat na vlastní oči (a třeba vypít lahvinku přímo ve vinohradě!).

Pane Cuketko, moc pěkný článek, já jsem ten přihlouplý degustátor, co nesnáší, když mu donesou plnou sklenici a nemůže si požitkářsky zatočit… ale i tak to skončí u buď pěkné nebo :-/ asi tak…
Takže tomu houby rozumím, poznám jen zda chutná nebo nechutná.:-D
Ale k oranžové. Jednou jsem pila delikátní muškát, dovolím si říct, že to bylo to nejlepší, co jsem kdy ochutnala. Byl to klasický mopr/bzenec/1998 rok se psal 2011 a mělo to oranžovou barvu a vzhledem ke stáří i dost vinného kamene, nicméně chuť dokonalá… takže ne jen slupky způsobí oranžovou… V pár vinných sklepech (u malovinařů, soukromníků bez komerční produkce vín) jsem ochutnala oranžová vína (barvou), ale jednalo se o vína bílá, která zrála nějaký ten pátek v demižonu nebo soudku… A teď babo raď co tu barvu dělá… Myslíte, že tito vinaři také nechávali na slupkách, já se domnívám že ne…?

Marion – podle toho, co píšete, tak to „oranžové“ nebylo. „Oranžové víno,“ tak jak to tady popisuje Cuketka a jak se to běžně používá, znamená výrobní postup, technologii, ne jen výslednou barvu. Ta se může objevit i dlouhou oxidací v lahvi, což je nejspíš případ, který popisujete. Jojo, v Bzenci mívali velké archivy starých ročníků bratři Bezchlebové… jestlipak ten MOPR byl jejich?

Komentáře jsou uzavřeny.