Dutá vrba (aneb vaše nepodarky v kuchyni) RSS

Že by recept z půjčovny lyží od Babicy?

Chutnalo to podobně :o)

Klidně si taky stěžujte, co se vám nezadařil, ať se potěším. :o)

tohle je super thread (s dovolením jsem přidal explicitnější popis do názvu)! ;)

moje současná noční můra – macarons :) klasické francouzské makrónky. já nevím, jestli jste to už někdy zkoušeli, ale je to setsakra mazec.

podělat se tam může asi pět hlavních věcí, což můj první pokus splnil dokonale :))) rozplizlý nekulatý tvar, vzduchová bublina uvnitř, špatně vytvořená „nožka“, nerovnoměrně naběhlé a ještě přilepené k pečícímu papíru! tohle miluju.

Já jsem kdysi připálil vodu. lol

Nebylo to při vaření. V červenci 89 měli na sídlišti Červený vrch odstávku teplé vody. V pátek ráno, jsem si dal ohřát vodu na nádobí a umytí, pak jsem přepnul na „sporo“, kdyby bylo ještě trošku potřeba a odjel v klidu do práce a pak na víkend a tak se to tam vařilo až do pondělního večera. Škody naštěstí žádné, jen jsem lehce odškrábnul připečený chlór a jelo se dál.

taky se dá, člověk si najednou uvědomí, kolik bince tam je ;)

…a co čert nechtěl, do Česka přiletěl papež :D

Naposledy když jsem dělal holandskou omáčku, jsem už měl lednici plnou bílků, ale správná konzistence pořád nikde :)

Hezké téma.
Neblahé vzpomínky mám na mé první Jarní závitky, které hezky popraskaly ve friťáku, náplň plula kolem a vše bylo dokonale spálené a my bez oběda.
No a taky mam za sebou několik připálených hrnků s vejci. Dam vařit a zapomenu. Teď už mam ale takovou fajn mašinku na vaření vajec!
Cukí, na ty macarons se chystam už dlouho. Ale když tady čtu tvé zážitky, tak nevím, nevím ;-)

Bali,
od té doby co mám současně puštěný počítač v obýváku a cokoliv na sporáku v kuchyni, už jsem spálila leccos – nejen vejce, ale párkrát i brambory. A uvařila jsem několik konvic s vodou „na kafe“ (to vyřešila rychlovarná konvice). Teď mám program zvaný „minutka“, který mě na obrazovce upozorní, že mám uvařeno.

Ano, za mnoho takových případů může puštěný počítač, souhlasím :- )))

Není lepší dát si notebook do kuchyně? V ideálním případě může slouži i místo papírové/knižní kuchařky, popř.můžete běhěm vaření kouknout na instruktážní video k tomu co vaříte.

Já si vzpomínám jak jsem prvně, ještě na střední škole, dělala podle nějakého časopisu malinový dort. Obrázek v časopise mě uchvátil a tak jsem se rozhodla, že ho udělám mámě k narozeninám. Už ani nevím kde jsem tedy v dobách socialistické reality sehnala v Praze maliny a želatinu a tak jsem se na pečení hrozně těšila, jenže těsto vůbec nešlo umíchat, hrozně se lepilo a teprve máma odhalila, že mám trošku problém rozlišit gramy a dekagramy (díky tomu jsem tam dala 10× víc cukru). Udělala jsem tedy pak narychlo s máminou pomocí nový korpus, ovšem mnohem jednodušší a obyčejnější neb na jiný už nebyly po ruce další suroviny a celé dílo zkázy jsem dovršila smetanovou náplní neb jsem se do tuhnoucí želatiny pokoušela vmíchat ušlehanou šlehačku s malinami což byla další blbost. Nadlouho jsem pak na želatinu zanevřela. Tak to byly moje první cukrářské pokusy :-)
Cuketko, můžete prosím zveřejnit recept na ty makronky? Pod odkazem se sice hezké video ale bez poměrů uvedených surovin. Makronky miluju, měla jsem štěstí, že ty první které jsem ochutnala pocházely z pařížské cukrárny Ladurée, takže laťka kterou jsem tak dalším ochutnávkám makronek nastavila je velmi vysoká, zatím jsem lepší neochutnala a samozřejmě bych je ráda zkusila doma. Díky.

Martina68:

receptů je všude hromádka :) zatím zkouším, něco co mi bude na 100% fungovat a to potom zvěřejním. hodně podrobné recepty na makrónky najdete třeba tady:

http://www.syrupandtang.com/…the-macaron/

v podstatě jsou jen dva hlavní postupy – něco podobné klasické pusince s cukrem a potom postup odvozený od italské pusinky se sirupem.

v praze mám nějraději ty z café st. tropez. dělá je tu ale i paul :)

Zdenku, pravdu díš. Program minutka se hodí, když máš něco v troubě či na sporáku „co si tam bude klidně bublat“, počítač jinde než v kuchyni, a u noťasu se učí synek na zkoušky.

Cuketka:

díky za tip. Jinak já mám v Praze taky nejraději ty z Vodičkovy ulice, Paul má makronky takové nějaké moc zvlhlé tou náplní. Ty z Café St. Tropez jsou dost dobré, však jsem je tam také objednávala na svou svatbu, hlavně na ty s karamelovou nápní nemůže dodnes nikdo zapomenout.

to Alice_G
Já pro hlídání dobu vyluhování čajů používám na PDA program Spb Time. Dřív jsem to zalil, šel k PC nebo poslouchat a když jsem si po nějaké půlhodince vzpomněl..... :(

Ani bych nespočítala, kolikrát jsem zkazila rýži, to je moje noční můra.

18. rýže je v pohodě, už jsem tu někde dávala recept, jak na ni. :-)
O spálené svíčkové jsem tu také psala, hm, teď mám čerstvý zážitek. Přišel mi mailem recept na koblihy pečené v troubě. Řekla jsem si, že je zkusím, je posvícení, nebudou tak tučné, jako když bych je smažila. Těsto skvělé, chutné, krásně se s ním pracovalo. Vykrojilo se kolečko, dala marmeláda, druhým kolečkem se to překrylo a okraje se pořádně přitlačily.
Udělala jsem půl s malinovou a půl s meruňkovou zavařeninou. Výsledek? Půlka koblih celkem udržela tvar, ta druhá půlka…škoda mluvit, horní díly popadaly, takže z každé druhé koblihy byly dva malé pečené vdolečky. Takže jsem to na tácu hojně pocukrovala vanilkovým cukrem… jíst se to dalo, jen oproti původní představě a fotkám přiloženým k receptu…to vypadalo úplně jinak. Saturnin by takové koblihy zavrhl.
:-)))

Klasická historka o záměně soli za cukr, obě v totožných nádobách. Při špetce soli do palačinkového těsta vypadlo víčko a těsto bylo rázem šíleně slané. No nic, vydatně se naředilo, hora palančinek se usmažila, potřela marmeládou..aby pak byly palačinky omylem posypány opět hojně solí a servírovány návštěvě (ta na to dodnes nezapomněla:)
Historek o tom, co se mi v kuchyni nepovedlo, mám nespočet – někdy vinou receptu, většinou vlastní blbostí.

Jednoznačně karamel. Než jsem se to trochu naučila, několikrát jsem zamořila byt hustým dýmem a strašlivýma kletbama.

Já si musím zanadávat na „nepřilnavé povrchy“ Vydrží starou bačkoru. Měl jsem pánev od tescomy, celkem drahou – a už se na středu přichytává. Teď se nám loupe nepřilnavý povrch sendvičovače – taky nebyl levnej. Koupil jsem od tescomy takový korejtko na pečení – peču v něm chleba – po druhým pečení se začal povrch loupat.
Ať se už jdou bodnout! Kašlu na ně, oprášil jsem nerez pánev a basta. Ale s tím sendvičovačem nevím.

Na své první jarní zavitky mám podobné vzpomínky jako Bali, ještě jsem se navíc nazlobil při jejich balení, když jsem často protrhnul tenoučké těsto. Na míse pak bylo krásně vidět, který zavitek jsem balil a smažil jako první a který jako poslední, když už jsem chytnul do ruky ten správnější grif. První závitek měl naprosto záhadný a nepopsatelná tvar.

Jelikož se vařením živím, tak přidámpár perliček vlastních i z okolí.
Mě se jednou nedařila majonéza, začla jsem klasicky žloutky, trochu horčice, do mašiny, míchat a kapat olej. Když se mi ta damn majo zrazila po třetí, už jsem skoro brečela vzteky. Nakonec jí dělal šéf, kterej se přišel podívat, co se to v té kuchyni děje :-))
Dodnes nevím, co bylo špatně. Víckrát se mi to nestalo.
Pak klasika spálená křepelčí vejce, ale festově.
A takový ty funny omyly, jako když jsem vařila fetuccine a hodila do nich i jedny farfale – stejná značka, stejný obal. Chápu, proč Popelka přebírala hrách, těstoviny fakt nejdou!!!!
Nebo jak se kolega snažil předpéct korpus na citronový koláč se sněhem, pokaždý mu těsto sjelo a měl placku. :-)

Tak tady si jednoznačně nemůžu nevzpomenout na mou první konfrontaci se svíčkovou(hovězí pečeně na smetaně))). Jsa poměrně na prahu své kuchařské kariéry,vyhledal jsem recept,který se mi „zdál dobrej“ a slavnostně zakoupil pořádnej flák svíčkový(cca 2kg) ! Svařil jsem nálev dle kuchařky,litr vody+litr octa a maso,myslím že i se zeleninou,jsem do něj naložil. Výsledek už samozřejmě tušíte…:) Maso bylo totálně rozežraný,omáčka kyselá a to tak,že dost. Klel jsem jak tři Trautenberci dohromady,kuchařku teatrálně poslal z okna do světa,ale nakonec jsme to hrdinně snědli......uf­f…never more…

Martina68:
Jeden recept na makronky třeba tady: http://luciedvorakova.blogspot.com/…ganache.html.

Můj druhý pokus o nakládané hermelíny skončil doslova dokonalým průs… Povzbuzen prvním, poměrně zdařilým, výtvorem jsem nalákal kamarády na nevídanou lahůdku. Suroviny za cca šest stováků skončily v lahvi a následně v chládku pěkně ve sklepě. To, že na láhev „dýchá“ ventilační otvor mražáku jsme zjistili až při ochutnávce. Hermelíny na nás z lahve vesele pobublávaly, a přestože jsme se všichni statečně snažili do sebe nacpat alespoň něco, prostě to nešlo. A závěrečná „tečka“ obvykle následující takové „dietní chyby“ na sebe taky nenechala dlouho čekat. ;)

To je skvělé téma, sice už není nejnovější, ale je pěkné, že bylo znovuobjeveno. Nedávno koupil manžel v Makru pětikilové balení údajně jasmínové rýže – za celou dobu, co jsem to pětikilo zpracovávala, se mi nepodařilo přijít na to, jak tu rýži uvařit a přitom nerozvařit. Normálně kupuju jasmínovou rýži u Vietnamců a nemám s ní žádné problémy, vařím ji stejně jako obyčejnou dlouhozrnnou, co jsem vařívala léta. Ale tahleta „jasmínová“ byla fakt neuvěřitelně vzdorovitá – buď byla nedovařená, nebo rozvařená, eventuelně zvláštní kombinace uvnitř nedovařená a na povrchu rozblemcaná. Ještě že je ten pytel pryč, už ho nechci.

tak se mi zdá, že mám tu samou, výsledek je totiž zcela stejný…uvnitř nedovařená, venku rozvařená

28, 29: Nevím, zdali už je pozdě bycha honiti?
Já bych „problematickou rýži“ řešil pozvolným „dojitím“ po skoro uvaření. Ponechal bych to dlouho, dlouhatánsko v kastrole, přikryté poklicí a zabalené v ručnících a utěrkách, až by i středy rýže byly fajn. Tj mírné lážo-plážo teplíčko, třeba i 40 minut. Hodinu. To by bylo, abych na rýži nevyzrál!

Ale vždy bych začal osvědčeným poměrem 1 objem rýže + dva objemy tekutiny (voda, vývar). Sůl, trochu oliváče…