Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Tenhle vývarový trend si tedy nechám klidně líbit! Přípravu domácího vývaru sice zvládám (poctivý kuřecí, rychlý ze zbytků pečeně, univerzální zeleninový i telecí), ale sami to asi znáte – ne vždy je na výrobu nálada (chuť, energie, čas).
Dnes tu mám dva vývary od dvou českých výrobců, tak pár krátkých poznámek po ochutnání.
Kuřecí vývar (Konečně vývar, 49 Kč 0,5l)
Praktické balení, rozumný objem a pořád ještě snesitelná cena. Vývar v lednici lehce želíruje, úplně tuhý ale není. Vývar není zcela zbavený tuku a tak ho najdete ulpívat na víčku a na hladině.
Chuťově fajn a jako základ v nouzi, když nemám vlastní – proč ne. Vývar je bez konzervace a bez soli, takže ideální na vaření. Pokud nečekáte extra silný slepičí nebo tmavý vývar s opékáním základu, myslím, že projde. Jediná věc, co mi trochu vadila, je (na můj vkus) docela silný projev koření.
Konečně vývar dělají i vývar zeleninový. Je ale za stejnou cenu (49 Kč za 0,5 l) a tam se přiznám, že se to pro mě láme a v takové podobě mi ten produkt nedává smysl. Celkově ale fandím a moc se těším na jejich hovězí vývar (který snad časem taky bude).
Hovězí vývar (Naše Maso, 118 Kč 0,75 l)
Na rozdíl od předchozího vývaru zvolili v Ambiente trochu nepraktický objem i balení. Vývar totiž v lednici želíruje dotuha, takže ho ven přes úzké hrdlo musíte buď vyšťourat lžící, nebo zahřát celý i se sklenicí, aby povolil. Obyčejný půllitrový plastový kelímek (nebo sklenice jako u konkurence) by mi možná přišel lepší (i ztuhlý vývar se dá okamžitě vyklopit, nebo odebrat po částech).
Technicky a chuťově je ale vývar top. Má fantasticky čistou chuť, je koncentrovaný a má vysoký obsah želatiny (i za tepla tu vyšší viskozitu na tuty poznáte). Je čistý a perfektně zbavený tuku. Opět bez konzervace a bez soli (takže s omezenou trvanlivostí a nutností skladovat v lednici).
Oproti předchozímu kuřecímu, který by do dvou hodin zvládl i úplně průměrný kuchař, tak tady u hovězího se víc projevuje rozdíl mezi profi a domácí výrobou. Nechci nikoho urazit, ale málokterý domácí kuchař by doma zvládl udělat stejný produkt.
Silný hovězí vývar dělají i v TRMS a doufám, že se mi podaří najít i jiná místa (takže další srovnání ještě určitě bude). Stejně tak mám ještě z Amasa jejich demi-glace, co jsem ještě nestihl otestovat.
Pokud jste sami narazili na tuzemského výrobce vývaru (balený a ve volném prodeji), dejte mi vědět. Rád vyzkouším další nové věci!
13. duben 2015 18:04:41
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
To jste věděli, že se tu teď občas za barem mihne Adam Neubauer? :)
Je to docela šok zažít Lokál experience v Brně! A jsem děsně zvědavý jak to místní publikum přijme. Po první návštěvě těžko soudit, podrobněji to srovnám až se do Brna dostanu příště.
Hledal jsem si teď něco o syřidlech kvůli nově otevřené vege sýrárně Vegsýr. Ano, opravdu takový žánr existuje a celé je to postavené na použití alternativního syřidla, které se získává extrakcí z kultivované plísně.
Tradičně se živočišné syřidlo (chymosin) získává extrakcí z telecích žaludků. V poměru ke spostřebě sýra jsou ale malá telátka poměrně nedostatkové zboží, a tak si sýraři museli pořídit alternativní zdroj.
Současná produkce chymosinu je postavená na geneticky modifikovaných mikroorganismech (bakterie, kvasinky nebo plísně), do kterých byl přenesen telecí gen (ehm) pro tvorbu chymosinu.
Ty se pak v průmyslovém měřítku namnoží, chymosin se vyextrahuje a pročistí. Ve výsledku je pak naprosto shodný s chymosinem z telecích žaludků.
Čistě technicky je to dost dobrá ukázka GMO technologie v potravinářství, jejíž využití se schválilo různě po světě už cca v devadesátých letech. A v dnešní době je na takovémto syřidle postavena naprostá většina vyráběných sýrů (v US a UK okolo 90 % produkce).
Na obalech sýrů se GMO původ syřidla značit nemusí. Samotné syřidlo neobsahuje ani ň z mikroorganismů a stejně tak hotový sýr neobsahuje ani syřidlo.
Pokud si ale doma pěstujete strach z GMO, tak teda bacha i na sýry. Bu bu bu! GMO! Baf! :)
Související:
Lži, podvody a strach – do jádra sporů okolo GMO
Aneb uvažování spotřebitele pokrytce v kostce:
1) Když vidím v obchodě sekci se zlevněnými potravinami s prošlou trvanlivostí, považuji všechny zákazníky, kteří to kupují, za totální socky.
2) Pokud existuje technologie, která snižuje plýtvání živočišným proteinem a dokáže zvednout výtěžnost masové výroby (strojně oddělené maso), je to samozřejmě chemie a průmyslové zlo hodné odsouzení.
3) To samé s prodejnami, které efektivně distribuují potraviny s prošlou trvanlivostí. Vždyť je to přece hrozná věc. Mělo by se to zakázat!
Ok, trošku trollím, ale přišlo mi to jako zábava, dát to takhle vedle sebe.
Na jedné straně – aktuálně sexy boj proti plýtvání jídlem a na druhé – tradiční opovrhování potravinami nižší jakosti.
Inspirováno zkušenostmi z boje proti plýtvání jídlem z Dánska, kde se za 5 let povedlo snížit množství potravinového odpadu v domácnostech o 25 %.
Dánové na to šli primárně přes osvětové kampaně zaměřené na veřejnost a domácnosti, které jsou největším zdrojem plýtvání. Zemědělci, výrobci potravin a obchodní síť se připojili až postupně.
10. září 2015 12:09:41
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Zvažovaná vyhláška by po restauracích vyžadovala označení jídel, které v porci obsahují více než 2,3 g soli (což je denní doporučená dávka podle amerického úřadu FDA).
Hmmm. Kontroverzní, asi to neprojde, ale tipuji, že bude podobných tlaků přibývat.
Dovedu si představit skupinu zákazníků, kteří by tuhle informaci uvítali. Restauratéry na druhé straně by z toho ale klepla pepka.
A mít uprostřed degustačního menu přesnou informaci o tom, kolikrát jsem překročil denní doporučenou dávku soli a nasycených tuků? To tedy nevím, jestli je zrovna budoucnost, na kterou se těším... :)
Aktualizace – Vyhláška nakonec prošla. Pokud to někdo nesestřelí shora, tak bude v New Yorku platit od 10. prosince.
9. září 2015 18:09:23 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
