Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Včera jsem dostal do ruky zásilku od fanouška z Itálie (děkuji Honzo!!), který mi poslal výběr semínek méně známých italských odrůd. U nás jsem nic takového zatím neviděl, takže se děsně těším a všechny se je pokusím vypěstovat.
Jak jsem si tu minule vylíval srdíčko stran nízké druhové pestrosti, tak tohle jsou přesně ty odrůdy, které by mohly domácí spektrum zeleniny skvěle obohatit.
Podívejte se, co tu mám:
Slanobýl (it. Roscano o liscari, Salsola soda)
Sukulentní bylina, kterou u nás moc neznáme. Má mírně slanou chuť (podobnou mořským řasám) a jí se za syrova i krátce povařená. Vysévá se v chladnějších měsících, což už jsem trochu propásl, ale uvidíme – prý moc náročná není. I díky tomu může slanobýl perfektně vykrýt krátké okno před hlavní jarní sezónou.
Kedlubnová brokolice (it. Rapa da cime sessantina, Brassica rapa cymosa)
Český název jsem odvážně nastřelil a je možné, že je úplně blbě, ale nic jiného jsem nebyl schopný najít (v aj hledejte jako rapini). Tahle košťálovina má drobné růžičky z brokolice a listy z kedlubny. Jí se ale celá včetně tenkých zelených výhonků. Až se mi ji povede vypěstovat, pečlivě ji srovnám s výhonkovou brokolicí a budu určitě moudřejší!
Sladká čekanka z Trieste (it. Cicoria zuccherina di Trieste, Cichorium intybus)
Odrůda čekanky s drobnými křehkými lístky, které dorůstají. Může se vysévat od března do října. Je nenáročná a roste rychle. Má lehce nahořklou a trochu sladkou chuť. Tak snad se mi taky povede. Hodně se na ni těším!
15. duben 2015 11:04:32
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Polední menu jak má být. Listový salát s řepou a koprovou majonézou (110 Kč). Kachní prsa (180 Kč), hříbky, lišky a naprosto dokonalé kroupy.
Už jsem vám říkal, že zbožňuju houby? A takhle tedy úplně nejvíc. Houby s kroupama nejvíc na světě. Nejvíc!
Já to tedy vidím prvně! Taková třešeň nebo slívka je to.
4. září 2015 14:09:47
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Dejme tomu, že jste se o plýtvání jídlem doslechli někde z médií nebo teď v poslední době. Mediálně atraktivní podání aktivistů vám třeba úplně nesedlo (nic proti němu) a chtěli byste vědět víc.
Kam pro fakta? A kde pro nezkreslené informace o plýtvání jídlem celosvětově?
Já bych určitě vyrazil za Food and Agriculture Organization při UN. Mají téma odpadu zpracováné neuvěřitelně do hloubky (a věřím, že na práci mají i dostatečně hluboký rozpočet), plus z toho mají řadu výstupů.
Nejucelenější je asi příručka Reducing the Food Wastage Footprint, kde si můžete udělat dost dobrý obrázek o tom, jak vůbec odpad v jídle vzniká a jak se dá minimalizovat.
Nejstručnější a podle mě i nejnázornější je brožura Mitigation of Food Wastage, kde najdete 7 případových studií z celého světa.
Tam taky asi nejlíp vidět, že to není ani tak záležitost několika nadšených aktivistů, jako spíš složitá systémová věc, která vyžaduje investice, nasazení nových technologií i změny v legislativě (i proto to vždy půjde hooodně pomalu).
Také není vždy jednoduché rozhodnout, jestli se navrhovaná opatření vyplatí a jestli náhodou nebudou mít nějaký skrytý negativní efekt (enviromentální, ekonomický), který ve výsledku nadělá víc škody než užitku (např. spotřebování více zdrojů, než se ušetří).
Doporučuju to alespoň proletět (shrnutí od strany 46 je výstižné), není to vážně žádná sranda.
Na závěr čistě jen pro ilustraci hloubky problému si sjeďte Food Wastage Footprint – Full-cost Accounting o všech skrytých nákladech, které plýtvání jídlem způsobuje. Jsou to bambiliony.
4. září 2015 09:09:25 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuTentokrát jsem kromě á la carte koktejlů (á 330 Kč) ochutnal i jejich degustační menu. Objednává se předem a stojí 990 Kč.
Najdete v něm 7 interpretací slavných koktejlů, které si Pavel Tvaroh vyložil zcela po svém. Přesnější než koktejl je ale spíš slovo jednohubka nebo amuse bouche. A vedle á la carte koktejlů jsou to spíš takové miniatury drinků (a ne vždy v kapalné fázi :).
Stejně jako plné verze koktejů jsou postavené na vtipu a hrátkách se smysly a očekáváním (znalost klasických kotejlů je výhodou, ale není zas až tak nutná).
Je to dost loterie, jestli vám tenhle styl sedne nebo ne. Když jsem o tom tak uvažoval, tak si myslím, že je určitě dost lidí, kterým to nebude sedět, nebo které takové pojetí baru dokonce i namíchne. Bar Lounge Bohemia je prostě hodně jiný.
Není tu klasická barová atmosféra – samotný bar je úplně potlačený (nesedí se u něj), interiér je dost svérázný a kontakt s barmanem se odehrává až u stolu, když hotové drinky prezentuje.
Všechno je tu navíc zcela podřízeno vizi šéfbarmana, takže host je tu vždy v otázce drinků postaven před hotovou věc. Podobně jako třeba v divadle tu není možné představení v půlce přerušit a trochu ho poštelovat podle představ diváků/hostů. Na Česko tuplem nezvyklé (a odvážné).
Mě samotného ale obě návštěvy bavily. Á la carte drinky mi přišly určitě jako větší sranda. Každý si objedná různý a když se to pak u stolu sejde, tak je to pěkná show. U degustace mi chyběla (nebo jsem ji zaspal) progrese a část chodů mě úplně minula.
Pokud se budete rozhodovat jestli půjdete, hodně záleží na tom, jak moc rádi objevujete novoty a jestli jste ochotní Tvarohovu hru přijmout a taky za ni zaplatit.
Zklamat se v Lounge Bohemia bude totiž možná stejně snadné jako se pro něj nadchnout. Tak jen, ať z toho není nějaké zbytečné mrzení... :)
HLEDAT
