Zápisník

Proč estragon nevoní jako estragon?

Určitě jste si toho už museli všimnout. Týká se to estragonu (Artemisia dracunculus, pelyněk estragon) vypěstovaného ze semínek i sazenic estragonu, které se běžně prodávají na trzích nebo v zahradnictvích.

Ten estragon sice vypadá úplně jako estragon, ale vůbec nevoní a nechutná jako ten kupovaný k přímé spotřebě (pěstovaný např. v Izraeli).

Čím to je?

Úplne zjednodušeně tím, že na světě existuje nespočet různých druhů estragonu, které se liší složením esenciálních olejů.

Klasický francouzský estragon vyhledáváme pro jeho typickou vůni a chuť po anýzu (fenyklu). Toto aroma je navázáno na specifické složení esenciálních olejů, ve kterých převládá estragol (až 80 %).

Jinými slovy – estragon kupujeme kvůli estragolu. Právě on této bylince propůjčuje tu úžasnou vůni i pikantnost, kterou cítíme po rozžvýkání čerstvé bylinky (ve skutečnosti cítíme, jak nám estragol znecitlivuje jazyk).

Jednotlivé estragony se pak podle původu a podmínek pěstování v obsahu estragolu dramaticky liší. A i když třeba nesou stejný botanický název, tak kulinárně je jejich hodnota naprosto odlišná.

Francouzský komerčně pěstovaný estragon bývá často sterilní a dá se množit pouze vegetativně (tj. ne ze semínek, ale odebíráním částí rostliny). Ostatní estragony se pěstují snadněji a dají se koupit i jako semena, jejich obsah estragolu je ale žalostně nízký (pod 10 %) a v kuchyni se jako estragon používat nedají.

Pokud se tedy chcete dostat k pravému francouzskému estragonu s vysokým obsahem estragolu, jediná cesta vede přes zkušeného zahradníka, který si tento estragon obstaral a umí jej vegetativně množit. Anebo donekonečna kupovat estragon importovaný.

V našich končinách jsem zatím na dobrý estragon jako sazenici nenarazil. Budeme asi muset počkat na osvícené zahradníky, kteří pravý estagon vyhledají a naučí se jej pěstovat.

Estragon podrobně:
Artemisia dracunculus L. (Tarragon): A Critical Review of Its Traditional Use, Chemical Composition, Pharmacology, and Safety
Propagating and Growing French Tarragon

Ve varu — dal bych si kafe

Déšť nás ve Varech přimačkává do sedadel a pomyslně tak zkracuje intervaly mezi koukáním na filmy a doplňováním paliva venku. Ukrutně rád bych si tady dal dobrou kávu, ale zatím tuším spíše kavárenské peklo všude okolo. I tak mám ale pro vás tři nové zážitky!

Ve varu — zabijácký junkfood, Uzbekistán a vegetariánské bistro

Potravy pro duši jsou na KVIFF plné sály. Kde ale shánět stravu pro masité schránky, které nás přenášejí ze sálu do sálu? Pod rouškou mrholení a v sychravém tempu jsem dnes prošel většinu míst, kde se dá najíst levně a kde vám dají jídlo do ruky.

Ve varu — předkrm

Co je víc pasivní? Koukat na filmy nebo jíst? Zatím jsem to nerozlouskl. Po filmu máte hlad a po jídle zase chuť na film. Bojím se, že nám všem Varech hrozí zacyklení!

Ve varu — sada pro přežití

Zajímá vás, co všechno potřebuje bloger píšící o jídle na filmovém festivalu? Vysypal jsem to na stůl a kupodivu toho není moc.