Mladé lístečky z řepy

Mladé lístečky z řepy – microgreens

Blbůstka. Nic jiného to není. Ale když máte místo na pěstování třeba jen za oknem, tak vám určitě udělá radost.

Microgreens jsou drobné zeleninové lístečky, které se sklízejí krátce po vyklíčení rostlin. Přesněji ve fázi, kdy mají pouze dva děložní lístky, nebo jen o fous později, kdy se začnou objevovat první pravé lístky.

Používají se na ozdobu i pro výraznou chuť. Jsou totiž většinou krásně barevné a aromatické. I proto na ně nejčastěji narazíte ve fine dining restauracích, kde občas dokreslují sofistikovaná jídla (ale ne vždy zcela vydařeně). Doma se s tím ale nemusíte složitě trápit a můžete si je pěstovat jen tak pro potěchu a pro radost.

To, co vidíte tady u mě, tak jsou asi desetidenní lístky z červené řepy. Jsou křehoučké, zespod fialové, shora zelené a mají krásně krvavě rudý stonek (ehm, stoneček).

Osivo pro microgreens se od běžného osiva nijak zásadně neliší. Klíčový je jen výběr správných odrůd, jejichž lístky jsou nejbarevnější a nejvoňavější (mrkněte na výběr, koupeno tady).

Na pěstování stačí ten nejlevnější plastový pařník, co se prodává (cca 50 Kč), malinko hlíny a osivo. Rostlinky v pohodě vyrostou v okně nebo na parapetu. A na jižní straně klidně i v zimě.

Holátka a robátka jsou to! :)

22. duben 2015 18:04:14 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

1. NÁVŠTĚVA

Dvůr Hoffmeister

Spokojená návštěva, ale jeden z těch případů, kdy jsem nad tím musel dlouho uvažovat. A na doporučení pro výlet vyloženě za jídlem bych taky dost váhal.

Dvůr jsme dnes zkusili ve čtyřech lidech na oběd a polovina jídel byla spíše s rozpaky. Samotné místo je fakt moc pěkné a posezení venku nemělo chybu. Obsluze v tomhle vedru opravdu nezávidím (a obdivuji), tady to ale vázlo, i když jsme byli zrovna jako jediní hosté.

Na začátek jsem měl třeba úplně skvělé a osvěžující gazpacho (65 Kč). Na hlavní potom ale bok z mladého selete (325 Kč), který jsem ani nedojedl. S bůčkem i tučnými jídly nemám problém (ehm, spíš naopak :) a třeba selečí ve Story je jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Tady bylo maso ze sous vide pěkně měkké, ale bez vykřupané kůžičky, takže děsně monotónní, bez kontrastu. K tomu ne moc vyvedená omáčka, povadlé bramborové krokety a hrudkovité cibulové pyré. No – nebyl jsem z toho moc nadšený.

Ostatní spolustolovníci na tom byli podobně – jeden chod fajn (třeba chobotnice s chorizo marmeládou – mňam!), druhý zas mimo (mrkvový krém). Celkově tedy 50:50 a to u výletních míst není moc dobrá motivace vyrazit.

Pár dobrých referencí jsem slyšel a třeba jsem je jen zastihl ve špatný den. Jestli jste tam udělali výrazně odlišný zážitek, dejte vědět.