Býložravé degustační menu a parování s naturalními víny. Skvělá atmosféra a nabušené jídlo. To všechno ve skvělém poměru cena/výkon (450 DKK za 4 chody + 395 DKK 4 x víno).
O Relae jsem psal už při první návštěvě Kodaně, takže na úvod i kontext se mrkněte tam. Tady jen stručně k návštěvě po 4 letech.
Ceny v Relae malinko stouply (v roce 2011 stálo stejné menu 345 DKK). Vzhledem k úspěchu a popularitě se ale vůbec nedivím. Jídlo drží pořád stejnou úroveň. A při porovnání s poslední návštěvou mám dojem, že hodně zamakali i na servisu. Celý večer měl úžasný tah a dohromady to vytvářelo takový ten vzácný pocit, kdy jídlo, místo i lidé okolo dokonale souzní.
Čert možná bude i v tom, že byl celou dobu na place i chef Puglisi a aktivně kmital okolo (do kuchyně nahlížel jen sem tam).
Následuje celé vegetariánské menu podrobně (fotky níže podle pořadí). Část jídel se mi podařilo dohledat i v jeho nové kuchařce Relae: A Book of Ideas.
Puglisiho styl spočívá v jednoduchém platingu, kdy jednotlivé komponenty nearanžuje po celém talíři se spoustou kudrlinek a barevných šmouh (jak je zvykem všude jinde). Místo toho ingredience minimalisticky vrství přes sebe, takže se k nim vždy dopídíte až v momentě, kdy se do jídla pustíte.
Specifické pro něj jsou i minimalistické kombinace surovin (obvykle pouze trojice) a hlavně neotřelá technologie úpravy zeleniny.
Sunchoke, mushroom and walnuts
Hnízdo z tenkých nitek portobella. Ve středu se ukrývá pyré z topinamburů a artyčoky. Jemné zemité chutě a hlavně hra s texturou. Je neuvěřitelné, co s houbou udělá takhle jemné nakrájení.
Sunflower seeds, parmesan and nettles
Tři roky vyzrály parmazán a kopřivové pyré, které se ukrývá pod risottem ze slunečnicových semínek. Zní to určitě divně, ale byla to pecka. Skvělá hravá kombinace!
Zpracování slunečnicových semínek má v knize Puglisi popsané detailně. Semínka se nejprve namočí, pak se krátce povaří v papiňáku a nakonec se zbaví slupek. Efektu krémového risotta se pak dosáhne vmícháním jemného máslového pyré ze slunečnicových semínek.
New onion and grilled purée
Grilovaná jarní cibulka, potočnice a uprostřed pyré ze spálené cibule. Plné a kouřové chutě. Ostrý steakový nůž jen podtrhával dojem, který si většinou odnášíte jen z masa na grilu.
Pyrý z cibule jsem našel v kuchařce. Cibule se nejprve spálí na grilu do černa (asi 15 až 20 minut). Pak se zavakuuje a rozvaří doměkka. Nakonec se rozmixuje, propasíruje a dochutí redukovaným bílým vínem, houbovou sójovkou (výluh z nasolených žampionů) a solí. Určitě to budu muset zkusit.
Yoghurt, lemon and egg
Příklad moderního dezertu a taky jeden z nejlepších, co jsem měl za pěkně dlouhou dobu! Jogurtová zmrzlina, citronová kůra, nalámané máslové sušenky a uvnitř ještě zakuklený teplý žloutek.
To si ani nedovedete představit, jak se to všechno božsky propojilo. Opravdu mistrovský balanc. Teplé vs studené, plné vs lehké, sladké vs kyselé. Wow!
Ke všem jídlům šla napárovaná naturální vína. Profičelo Ardeche, Jura, Beaujolai i Emilia Romagna. Všechno vypiplané rarity včetně jedné oranžády. Bokem ještě chléb z Mirabelle a olivový olej.
Pokud budete mít v Kodani čas (a peníze) jen na jeden podnik, tak bych neváhal ani minutu a šel do Relae.
8. květen 2015 11:05:02
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Erupce italských bublin na Vinohradech. Postupoval jsem dost neprofesionálně. Nedělal jsem si poznámky, v tom vedru jsem ani moc nedával pozor a prolítl jsem jen malinkou část vystavovatelů. Ale zase jsem si to pěkně užil. Spousta slunce a v druhé půli i pěkná letní bouřka.
Takhle jsou víkendové Vinohrady úplně nejlepší. A velké díky Prosekárně, že se do toho opět pustili.
13. červen 2015 19:06:43
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jiří Sládek a jeho brew crew dnes přísně úřadovali. A strašně mi sedli do noty s připravenými letními drinky.
Cascara fizz (45 Kč) a Aperol cascara fizz (70 Kč) je asi to nejlepší pojetí kávy, ve kterém se dá příblížit k letní limonádě. I v alko verzi velmi lehké, neulepené a osvěžující.
To hlavní bylo ale v disciplíně filtrované kávy na ledu. Kávu Iced Nano Challa & Mosaic (80 Kč, na fotce) si budu pamatovat asi ještě hodně dlouho.
Lehká a květinově navoněná Etiopie (z berlínského Barnu) byla udělaná v aeropressu na led. K namleté kávě byla ale přidaná i špetka chemele Mosaic, který se s aromatickým výrazem kávy pěkně překrýval (sám o sobě má květinové a tropické aroma), takže po zchlazení chuť i aroma zčásti dopumpoval.
Kdyby vám tuhle kávu někdo podal bez upozornění na dochmelení, vsadím se, že byste ani nemrkli a brali byste to jako příjemně aromatický filtr na ledu (a chmel by vás vážně nenapadl).
Já jsem z toho ještě teď nadšený a přesně tenhle styl, kdy se v kávovém drinku jen mírně pošťouchne určitá výchozí vlastnost, mě děsně baví. Fištrón & finesa, 2v1! :)
13. červen 2015 19:06:34
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Zahrádka, jahody a veltlín Wimmer–Czerny. Hmmm... :)
12. červen 2015 21:06:28
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Pořídil jsem si jen hodně blbé fotky, tak jen velmi stručně. Při příští návštěvě napravím a vezmu to víc do detailu.
Ochutnal jsem jejich Chicago style hotdog, který je s párkem ze 100 % hovězího masa (dodává Ambiente). Mají na míru upečenou a podle mě i dost povedenou žemli – měkká, kyprá, nedrolí se a je přiměřeně nasládlá. K párku je ještě okurkový relish, cibulka, rajče a salát.
Chuťově skvělé, jen tomu trochu vázla kompozice a půlka kondimentů mi při jídle popadala na tácek (je tam toho prostě moc a na velké kusy). Jinak je ale hot dog příjemně vyvážený, šťavnatý a nemáte pocit, že byste byli zaplácnutí suchým rohlíkem (který v klasické české verzi vždycky naschvál přebývá).
Zatím jsem se do nových pražských podniků nijak zásadně nepouštěl, takže ještě nemám pořádné srovnání. Tohle mě ale docela bavilo.
Příště toho naberu víc a ve více lidech. Plus tedy určitě ještě obejdu Hot God a Mad Dog.
12. červen 2015 16:06:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuMají tu nejlepší ledovou kávu, kterou jsem v Praze zatím ochutnal. Dal jsem si ji už asi pětkrát za sebou a je to konzistentně spičkový zážitek.
Kávu připravují jako batch brew (tj. velkou dávku v profi kávovaru naráz). Poté ji rychle zchladí bez naředění ledem a dají ji v uzavřené nádobě do lednice. Plně vychlazenou ji pak podávají do sklenice s ledem a s řezem citronu.
Oproti cold brew v lahvičkách je to tak o řád výš. I když je káva plně vychlazená, tak má i přesto pěkně plné a bohaté aroma. Tam, kde jsem byl u cold brew vděčný za alespoň malinký náznak oříšků nebo čokolády, tak tady můžu v aroma objevovat hned několiv vrstev s převažující ovocnou složkou.
Aromatické nebe a dudy!
Acidita, jeden z hlavních argumentů pro cold brew (kdy bývá při studeném louhování nižší), tu určitě je, ale na ledu a s tak pěkným aroma kávy je jednoznačně pozitivní a osvěžující prvek. A čerstvý citron to jenom stvrzuje.
Budu určitě hledat další pěkně příklady po Praze. Tohle je ale pro mě zatím top. Jestli máte tip na lepší, nenechávejte si ho pro sebe!
Studené káva v archivu:
Ochutnávka Coffe Room espresso na ledu
Ochutnávka Black Coral Cold Brew
Ochutnávka Coffee Room Cold Brew
Ochutnávka Colt Brew
Ochutnávka AnonymouS Coffee Cold Brew
Nitro cold brew doma
12. červen 2015 16:06:52
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku