Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Paradox dánských chlebů. Uvnitř mívají krásně vlhkou a kyprou střídu, která je nabušená chutí. Bývají tak akorát kyselé, pekně vybarvené (přirozeným pigmentem z mouky) a k tomu i úžasné voňavé (z části i z vykřupané kůrky). Potud paráda a takové chleby u nás zatím nikde neuvidíte.
Dost často to ale bývají placáky a ve střídě mají defekty. Dánové si zkrátka s tvarováním moc hlavu nedělají a stejně tak moc nehrotí ani optimální délku kynutí.
Chleba na obrázku je z pekárny Mirabelle, která patří mezi podniky šéfkuchaře Puglisiho. Je to cca 1,5 kg velký pecen a stál 40 DKK. Hodně placatý a s moučnou sraženinou ve střídě (vzniká při tvarování, když se vnější silně pomoučená část dostane dovnitř). Druhý pecen, co jsme kupovali, měl zase ve střídě tužší zdrclé proužky, takže taky ne úplně ideál.
Jedli jsme v Manfreds i v Relae, pro které Mirabelle také dodává. Na stole jsme ale vždycky měli chléb o dost zdařilejší. Takže tady spíš problém s konzistencí v pekárně.
Abych ale jen nebrblal. Mimo těch prohřešků je to fakt pěkný příklad severského stylu pečení (viz výše). A strašně rád bych si pro takový typ chleba chtěl zajít i někde u nás.
10. květen 2015 20:05:12
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Káva i jídlo malinko šejdrem, ale atmosféru to mělo, že by se dala krájet a prodávat ve vakuovém balení. Tulácká chajda nebo sen bláznivého kavárníka z filmů Tima Burtona.
Skoro se tam nedalo sednout, jaká tam byla bitka o těch pár míst. Ale mrkněte na ten úžasný tmavý porcelán. Stylovka!
V Praze je jejich káva vidět docela často, tak alespoň jeden čerstvý pytlík na doma.
Autista jde na kávu. Přísná a nejpřísnější kavárna co znám. Tady by snad byli nejraději, kdyby mohli hostům kávu podávat přes malinké a nerezem oplechované okénko.
Ale ať jen nebrblám. Servis káv na filtru tu mají moc pěkně udělaný. V konvičce a s kartičkou s detaily o kávě. To se mi líbilo moc.
Malý autista na výletě v Berlíně. A večer po ubytování kam jinam než na tonkotsu ramen v Cocolu! :)
A když píšu umělé maso, myslím tím náhražku masa, která je postavena na rostlinných surovinách. O něco podobného se teď ve světě snaží řada společností a ve startupové sféře je to jeden z nejsledovanějších segmentů.
Firma Impossible Foods jde na maso skrze citlivou izolaci rostlinných proteinů, tuků a aminokyselin. Tyhle stavební kameny pak skládá zpátky tak, aby co nejvíc připomínaly hovězí maso.
Chuť, vůně, textura a dokonce i chování při tepelné úpravě (koagulace proteinů) by měla být co nejvěrnější.
Mají to promakané natolik, že nahrazují i klíčovou složku, která tvoří typicky červenou šťávu masa. Lidi si to někdy pletou s krví, ale je to vlastně jen směs myoglobinu s vodou.
V Impossible Foods myoglobin nahrazují leghemoglobinem rostlinného původu (v kořenech ho mívají rostliny schopné fixovat dusík). Vyrábí si ho s pomocí geneticky modifikovaných kvasinek, do kterých byly geny pro tvorbu leghemoglobinu přeneseny (podobně se vyrábí např. i syřidlo).
Suma sumárum se pak ta rostlinná náhražka chová velmi podobně jako maso. Zasyrova je červená, na pánvi se opéká do hněda a když ji nepropečete úplně, bude na řezu pouštět červenou šťávu (viz skutečné foto na konci).
Zní to docela šíleně, co? Ale já bych, prosím, jeden vege burgřík klidně ochutnal. Co vy?
Burger z Impossible Foods bude na US trhu již v roce 2016.
8. říjen 2015 19:10:38
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
HLEDAT
