Zápisník

Proč je tak těžké trefit pastrami?

V Česku se teď začínají rojit nejrůznější pokusy o pastrami sendviče v newyorském stylu á la Katz's Delicatessen. Ne vždy se to ale úplně daří a jednotlivé pokusy se od sebe dost výrazně liší. Připravit vydařené neworské pastrami totiž není žádná legrace a na zdárný výsledek má vliv řada faktorů.

Které to jsou?

1) Maso – v případě pastrami je to hovězí hrudí. Musí mít optimální tukový kryt (to je ten tučný proužek na svrchní straně hrudí), množství mezisvalového tuku a musí být i dobře vyzrálé. Pokud je cokoliv z toho špatně, tak to i se správným postupem ve finále končí suchým a vláknitým hovězím. Tuk je spolu s rozpuštěným pojivem zásadní faktor, který ovlivňuje vnímanou šťavnatost.

2) Stupeň nasolení a koření – solný lák, délka nasolení a složení kořenící krusty, která má v základu koriandr a pepř. Nasolení pomáhá správné struktuře a šťavnatosti masa. A koření zase odpovídá za nezaměnitelnou chuť pastrami.

3) Vyuzení – kolik kouře, jak dlouho, při jaké teplotě, na jakém dřevě? Je to velká věda. Pokud je kouře málo, je pak pastrami nevýrazné a připomíná nasolené hovězí nebo hovězí šunku.

4) Tepelná úprava – newyorské pastrami se před podáváním dlouze vaří na páře. Vaří se tak dlouho, dokud nedojde k rozpuštění tuhé vazivové tkáně na tekutou želatinu. Správně uvařené hrudí je měkké jako polštářek. Je šťavnaté a zároveň krásně měkké (a přitom se nesype na vlákna).

5) Porcování – uvařené hrudí je potřeba dobře naporcovat. Vystihnout směr vláken, zvolit správnou tloušťku a v případě potřeby nakombinovat tučné a méně tučné partie.

6) Pečivo a ochucení sendviče – i když se povedlo maso jako z pohádky, pořád ještě není vyhráno. Moc záleží do jak dobrého pečiva se maso v sendviči dá. A strašně moc dělají i doplňky jako je majonéza, hořčice a pickles (kvašené zelí nebo okurky). Kolik jich je a v jakém jsou poměru mezi sebou.

Je toho prostě hodně, co všechno ovlivňuje výsledek. Držme si palce, ať se první české pokusy zdárně vypořádají se všemi nástrahami. Nic jiného asi nezbývá.

Ve varu — dal bych si kafe

Déšť nás ve Varech přimačkává do sedadel a pomyslně tak zkracuje intervaly mezi koukáním na filmy a doplňováním paliva venku. Ukrutně rád bych si tady dal dobrou kávu, ale zatím tuším spíše kavárenské peklo všude okolo. I tak mám ale pro vás tři nové zážitky!

Ve varu — zabijácký junkfood, Uzbekistán a vegetariánské bistro

Potravy pro duši jsou na KVIFF plné sály. Kde ale shánět stravu pro masité schránky, které nás přenášejí ze sálu do sálu? Pod rouškou mrholení a v sychravém tempu jsem dnes prošel většinu míst, kde se dá najíst levně a kde vám dají jídlo do ruky.

Ve varu — předkrm

Co je víc pasivní? Koukat na filmy nebo jíst? Zatím jsem to nerozlouskl. Po filmu máte hlad a po jídle zase chuť na film. Bojím se, že nám všem Varech hrozí zacyklení!

Ve varu — sada pro přežití

Zajímá vás, co všechno potřebuje bloger píšící o jídle na filmovém festivalu? Vysypal jsem to na stůl a kupodivu toho není moc.