Zápisník

La Bibiche a jejich pastrami sendvič

Na sociálních sítích byl okolo jejich otvíračky pěkný šrumec, za mě ale po dnešní návštěvě docela dobrý!

Pastrami sendvič mají zatím ve dvou variantách se zelím a s orkukou. Oba mají 100 g masa a stojí 110 Kč. Sami si pečou chleba a snaží se i o vlastní doplňky (kysané zelí, okurky). Sendviče se teď prodávají z vitríny (takže jsou studené). Potvrdili mi ale na místě, že se už příští týden chystají pastrami servírovat za tepla.

Stran ochucení, nasolení a vyuzení nemám žádnou výhradu. Myslím si taky, že po počátečním ladění už docela dobře trefili poměr masa, ochucení a chleba. Chuťově to pěkně ladí a hořčice se zelím vyvažují kořeněné a vyuzené maso.

Šťavnatost se takhle zastudena posuzuje dost blbě a není to úplně ono, takže s tímhle si ještě počkám na teplou verzi (která určitě vylepší i vůni). Po pár dnech provozu to je ale opravdu slibný začátek.

Viděl jsem pár komentářů ke tloušťce, že by to měli krájet na víc tenké plátky. Podle mě to ale není potřeba a je to čistě jen věc stylu. Třeba u Katze tenké látky nedělají a jedou je docela nahrubo (což je při teplé variantě obzvlášť vhodné).

Mimo pastrami budou v La Bibiche dělat i další varianty. Dnes jsem tam viděl bůčkový a veganský. Příští týden prý přibude i krůtí.

La Bibiche je v pořadí třetí specializovaný podnik s pastrami. Porovnání mám zatím jen s pastrami z Kubáně a tady mě verze z La Bibiche bavila o trochu více (lepší poměr masa k pečivu a výraznější chuť). Do Bistro Delicatessen se teprve chystám (v Praze otevřeli jako druzí v pořadí), tak uvidíme (reakce na jejich pastrami ale jsou zatím jen negativní).

Nejen Bistro

První dojem? Tady to voní jako v Čestru! A fakt, že jo. Otevřená kuchyně s grilem nezapáchá ani nekouří, ale příjemně voní. Slušný a denním světlem prosvětlený interiér k tomu. Fajn.

Co jídlo? Z menu jsem měl velkou chuť vybírat. A stejný nápad asi měli skoro všichni v Karlíně – skoro jsme si nesedli (a to mají otevřeno jen asi týden).

Zkoušeli jsme tatarák (145 Kč), marinovaného lososa (128 Kč), oyster blade (228 Kč) a iberijskou krkovici (248 Kč).

Předkrmy si asi nezapamatuji ani do zítřka. Nicméně steaky byly slušné. S trefenou propečeností, hodně šťavnaté a voňavé. Všechna čtyři jídla byla ale dost nedochucená (na dotaz u obsluhy prý záměrně).

Interindividuální preference v míře solení existují – ano. Zároveň ale neospravedlňují k nedochucení, které zanechává jídlo úplně mdlé.

Fakt by mě zajímalo, kde se bere ta představa, že si jídlo host dosolí sám. Ano, host si může soli trochu přidat. Nikdy se to ale nevyrovná tomu, když se jídlo ochutí v průběhu vaření.

Sůl přidaná na poslední chvíli (a na povrch jídla) funguje jen částečně a nemá moc šancí ochutit jídlo rovnoměrně (fyzika, chemie atd.). A mýty okolo solení masa a ztrátě šťáv už snad taky máme dávno za sebou, nebo ne?

Přesto všechno – moc fajn místo, super servis i ceny a našlápnutá kuchyně. Tohle se myslím v Karlíně v pohodě chytí. Určitě dejte vědět, jestli jste byli a jak se vám tam líbilo.

Maso a kobliha

Dvakrát Matuška Summer Pale Ale, blood cake a nová specialita Reuben sendvič (chléb, pastrami, zelí, sýr, dresink – hodně kompaktní, šťavnaté a vyvážené), který mě totálně utvrdil v tom, že teď v Praze zážíváme sendvičovou explozi (kryjte se, lítá to všude!).

Nebo si snad pamatujete stejné období, kdy je možné v Praze ochutat tolik nových a zajímavých sendvičů pohromadě? Přijde mi, že to letos úplně explodovalo. A sendvič, ten zastydlý bráchanec burgeru, je najednou úplně všude.

Oproti jiným food trendům je to navíc děsně pestrá skupina, takže se to (doufám) hned tak neomrzí. A je tu velký prostor k experimetům.

Co já vím. Třeba se tu rodí nějaký strašně slavný český sendvič, na který se budou za pět let sjíždět do Prahy úplně všichni.

Anebo raději ne, no... :)) Už mlčím a jdu vytrávit na gauč.