Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Na sociálních sítích byl okolo jejich otvíračky pěkný šrumec, za mě ale po dnešní návštěvě docela dobrý!
Pastrami sendvič mají zatím ve dvou variantách se zelím a s orkukou. Oba mají 100 g masa a stojí 110 Kč. Sami si pečou chleba a snaží se i o vlastní doplňky (kysané zelí, okurky). Sendviče se teď prodávají z vitríny (takže jsou studené). Potvrdili mi ale na místě, že se už příští týden chystají pastrami servírovat za tepla.
Stran ochucení, nasolení a vyuzení nemám žádnou výhradu. Myslím si taky, že po počátečním ladění už docela dobře trefili poměr masa, ochucení a chleba. Chuťově to pěkně ladí a hořčice se zelím vyvažují kořeněné a vyuzené maso.
Šťavnatost se takhle zastudena posuzuje dost blbě a není to úplně ono, takže s tímhle si ještě počkám na teplou verzi (která určitě vylepší i vůni). Po pár dnech provozu to je ale opravdu slibný začátek.
Viděl jsem pár komentářů ke tloušťce, že by to měli krájet na víc tenké plátky. Podle mě to ale není potřeba a je to čistě jen věc stylu. Třeba u Katze tenké látky nedělají a jedou je docela nahrubo (což je při teplé variantě obzvlášť vhodné).
Mimo pastrami budou v La Bibiche dělat i další varianty. Dnes jsem tam viděl bůčkový a veganský. Příští týden prý přibude i krůtí.
La Bibiche je v pořadí třetí specializovaný podnik s pastrami. Porovnání mám zatím jen s pastrami z Kubáně a tady mě verze z La Bibiche bavila o trochu více (lepší poměr masa k pečivu a výraznější chuť). Do Bistro Delicatessen se teprve chystám (v Praze otevřeli jako druzí v pořadí), tak uvidíme (reakce na jejich pastrami ale jsou zatím jen negativní).
Jediné použitelné kafe, na které jsem v Barceloně narazil. Tedy, ne že by tam těch kaváren neměli dost – mají! Pokud jste ale zvyklí na standard z výběrové kávy po Praze, ucítíte rapidní sešup v kvalitě.
A tím opravdu nemyslím jen odlišný temperament, který se projevuje v pražení a výběru kávy. Ale i naprosté základy současné praxe za barem. Dobře udělané mléko nebo espresso shot, který by nechutnal jak plamenometem ošlehaný popelník, je opravdu vzácností.
K Satanovi jsme se nakonec vraceli třikrát. Nelekněte se progresivního osazenstva ani moderního interiéru a dejte si v klidu jedno cortado nebo espresso (jako standard dělají double).
Mají hodně přátelskou otevírací dobu a jsou přímo v centru, takže není moc co řešit.
2. červen 2015 15:06:17
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Přidávám první ze střípků z Barcelony. Staronový objev Can Paixano (La Xampanyeria), který je zaměřený na zcela samostatný pohostinský žánr – popíjení v hlučné tlačenici.
Nejdřív vystojíte malou frontu venku (pokud je). Pak se protlučete k baru a odlovíte číšníka. Objednáte a pak se snažíte ustát okolní tlačenici a neustále proudění davu.
Je to docela sranda a nevím k čemu o přirovnat. Sobotní Náplavka v poledne je ale proti tomu úplně mrtvolná zóna.
Dělají tu všechno možné – malé tapas i obložené chleby. Hlavní je ale dát si sklenku místního šumivého vína cava.
Can Paixano doporučuji jako bezva trenažér pro všechny ostýchavé hosty ihned po příjezdu. Pokud projdete tímhle, budete mít všechny kontaktní dovednosti hosta naprosto v malíku.
Bacha na otvíračku, je kontraintuitivní. A taky bacha na ceny. Pořád je to tu neuvěřitelně levné.
2. červen 2015 15:06:14
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jako reklamní kampaň nevím, ale jako velký senzorický experiment provedený na pivní veřejnosti dost dobrý! Očekávání, naučené chutě, kulturní kontext, naše emoce – u toho všeho je vliv na vnímání chutí, vůní a hlavně celkového zážitku dost dobře popsaný prakticky u libovolné komodity (káva, víno, pivo, jídlo).
Jsme zkrátka nastaveni tak, že samotná chuť jídla nebo pití tvoří jen malou část zážitku, který jsme schopni vnímat.
Pokud se motáte okolo jídla (a obzvlášť pokud o něm něco veřejně píšete), měla by to být jedna z prvních věcí, kterou byste si měli v hlavě srovnat a uvědomit. Pozorní jedinci na to snad ani nepotřebují kampaň Gambrinusu, ale ty ostatní to třeba alespoň trochu trkne.
Pivníci v testu obstáli naprosto s přehledem a ještě k tomu sepsali pár zasvěcených postřehů. Mrkněte na to – není totiž Gambrinus jako Gambrinus.
Pro širší kontext přidávám reklamu (z letošního Superbowlu), kde si dělá Budweiser z pivní znalců taky srandu. A né, že by to nebylo alespoň trochu vtipné:
2. červen 2015 08:06:58 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Pár kritických hlasů a náhled do zákulisí populární ankety World’s 50 Best Restaurants v článku na New York Times. Mezi kritiky patří kupodivu i Joël Robuchon. Více o zmíněné petici Occupy 50 Best asi nejlíp přímo u zdroje.
1. červen 2015 21:06:04 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jsem dost lenivý psát odsud průběžně, ale pár top zážitků určitě nazápiskuju. Na fotce část dnešního oběda - navalles.
30. květen 2015 17:05:52
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
HLEDAT
