Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Vzpomínáte na můj zápisek Chléb, který v Česku nekoupíte? Ani ve snu by mě nenapadlo, že neuběhnou ani dva měsíce a podobný chléb se zjeví právě v Praze.
Kyprá a neuvěřitelně krémová střída. Plno velkých lesklých bublin. Vůně obilí a nažloutlá barva. Krásná křupavá kůrka.
Jo, tak to je přesně ono a zrovna na tenhle typ chleba jsem dnes narazil v malé pekárně Praktika, která nedávno otevřela na konci rozkopané Bělehradské (č.p. 66/990).
Znáte mě, takže už asi víte, že když se pro něco nadchnu, tak se jen těžko bráním. Na něco takového totiž v našich končinách čekám už řadu let. A teď to vypadá, že se to opravdu povedlo.
Mladý pekař z Praktiky má za sebou cestování a pečení ve světě (zmínil např. Davida Bauera z Farm & Sparrow Bakery). Peče z mouky mleté na kameni. Chleby jsou s pomalým kynutím, kypřené kvasem a s vysokou hydratací.
Na fotkách mám dva kusy z víkendové nabídky (á 65 Kč za 750 g, chleby přes týden jsou za 55 Kč) – oba pšeničné, jeden čistě pšeničný s rozmarýnem, druhý s 15% příměsí ovsa (o podobných chlebech je např. celá kuchařka Tartine Book No. 3).
Pokud takový styl chleba neznáte z domácích experimentů nebo z cestování po světě, tak myslím budete hodně koukat.
Takhle krémovou střídu tu zatím nikdo nedělá a musím varovat předem – je to styl chleba, na který se dá rychle získat závislost (všechny ostatní chleby vám potom začnou připadat jako vysušené a mrtvé).
Bude zajímavé sledovat, jestli se takový chléb v zemi Šumavy uchytí. Přeci jen jsme zvyklí na něco úplně jiného - víc vypečenou střídu s rovnoměrnými bublinkami. Chléb z Praktiky je i minimálně solený.
Mně samotnému ale něco takového opravdu chybělo. A doufám, že vznik takového podniku pomůže nastartovat zájem o tenhle směr v pečení. Spolu s Maškrtnicí v Koblize je to další díl do skládačky, která snad jednou vyústí v celou novou generaci pekařů a pekáren.
To jsem se ale jen zakecal. Vy to hlavně koukejte ochutnat a dejte vědět, co si o chlebu z Praktiky myslíte. Jako každý jiný podnik to samozřejmě bude mít nějaké ty provozní mouchy i chyby. To už ale patří k realitě. V širším obrazu jsem velký optimista.
P.S.: A říkám to furt. Mladá krev rulez!
Poslední ledový příspěvek, slibuju! Tentokrát i s ověřeným postupem, jak na krystalicky čiré kostky ledu v domácích podmínkách.
Hlavní podmínkou čirého ledu je voda, která mrzne postupně a pouze jedním směrem. Jak toho docílit? Stačí dát vodu do nádoby, která je izolovaná ze všech stran kromě hladiny. Voda v takové nádobě začne mrznout shora dolů a nově vznikající led "tlačí" všechny vzduchové bulinky a nečistoty pod sebe. Ve finále získáte krásně čirý led v horní části nádoby s bublinkami dole.
Já jsem na pokusy použil obyčejnou plastovou nádobku (1000 ml), kterou jsem neumětelsky oblepil bublinkovou fólií, lepenkou a alobalem. Výborná by byla i malá chladnička do auta, tu ale doma nemám. Když jsem do takto oblepené nádoby dal vodu a nechal mrznout přes noc (při -18 °C), získal jsem krásný čirý led asi do půlky nádoby a dole bublinu s dosud nezmrzlou vodou.
Takový led už je perfektně použitelný, ale musíte ho vyklopit, nechat asi 20 minut odpočívat a pak nasekat. To se mi moc nelíbilo, proto jsem do návrhu přibastlil ještě silikonovou formičku na led.
Mám jednu takovou na 4 velké kostky, která tak akorát pasuje. V nádobě jsem ji podložil děravým kelímkem a do dna formy jsem navíc udělal malé dírky (voda musí mít před ledem z formičky jak utéct, jinak jsou na dně kostek bubliny). Celé to pak stačí zalít vodou (tj. naplníte větší nádobu i formičku, vše hezky pod hladinou), přiklopit formičku víčkem a opatrně přenést do mrazáku. Po 24 hodinách mě pak čekaly čtyři nádherné ledové kostky!
Pokud se do výroby pustíte, dělejte led z čisté a čerstvě převařené vody. Samo o sobě to na čirý led nestačí, výsledky jsou ale o fous lepší. Plus – pokud teď venku mrzne jen pár stupňů pod nulu, jsou to ideální podmínky pro výrobu čirého ledu ve velkém. Čím pomaleji voda mrzne, tím je led kvalitnější. Pokud budete led sekat, nehcte ho vždy pořádně odpočinou, jinak se bude tříštit. Při porcování pomůže nůž na chleba, kterým naznačíte mělký zářez a zbytek pak už jednoduše odseknete.
A k čemu je vlastně čirý led dobrý? Samozřejmě že hlavně na frajeření a na krásné koktejly! Kromě toho, že čirý led nádherně vypadá, má i o něco lepší vlastnosti. Je hutnější a taje pomaleji (tím se pomaleji ředí i samotný drink). Jinak je to ale hlavně fyzikální hříčka a taky trochu návrat k ledu před vynálezem chladících zařízení. Přírodní říční led, který se kdysi ve velkém těžil a skladoval ve sklepích, vypadal hodně podobně.
Moje předchozí ledové pokusy najdete tady a tu.
8. leden 2015 14:01:30
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Pro Scuk Blog jsem dal dohromady přehled zásadních novinek, o kterých víme s předstihem. Je teprv leden a už teď je jisté, že to bude pěkně natřískaný ročník!
Nemůžu se dočkat!
8. leden 2015 11:01:55 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Zastavíte se u malého okýnka s pultem, kde si z krátkého menu poručíte horký kelímek na zahřátí. V kelímku ovšem není kafe, ale pořádný hovězí vývar! Čirý, jen tak – bez nudlí, masa a zeleniny.
Přesně takhle vypadá nejnovější trend, o kterém píšou New York Times. Zní trochu šíleně, ale když o tom tak uvažuju, zas taková blbost to není. Třeba teď v zimě bych si dal vývar do ruky bez váhání. Pro polévkárny a bistra je to jasná sezónní výzva!
Za tip na článek díky Anně Grosmanové.
6. leden 2015 20:01:53 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva. Parádní závitky a perfektně ochucený salát s mangem, skvělý servis. Plus mínus fajn a pro místní určitě skvělá volba v ranku vietnamských podniků. Pro mě (z Prahy 6) ale přeci jen dálka. Do těchto končin jsem tedy i nadále ochotný jezdit jen kvůli Kastrolu! ;)
HLEDAT
