Čtvrtá a zatím poslední zastávka u studené kávy je u Black Coral Coffee Cold Brew (330 ml za 150 Kč), který jsem včera kupoval v Maso a kobliha.
Abychom to měli pestré, tak zrovna Black Coral je jednám z prvních cold brew, který se prodává jako kávový koncentrát v o něco silnější koncentraci. Na obalu značí, že by měla jedna lahvička odpovídat šesti šálkům. Doporučenou míru naředění jsem ale na obalu nenašel.
Chutí a vůní je Black Coral docela blízko vzorku Colt Brew a převládají v něm oříšky a nugát (káva na obalu je Brazil Bob-o-link). Má jen mírnou hořkost, v dochuti ale bohužel už i mírnou vyčichlost a zoxidovanost (po starší kávě).
Na láhvi bylo značené datum spotřeby do 30. května, takže je dost možné, že jsem vzorek zachytil až na samotném konci trvanlivosti.
Kávu jsem krom toho zkoušel zkoušel i na ledu a v mírném naředění a držela se obstojně. Škoda jen těch nečerstvých tónů.
V sérii ochutnávek cold brew a cold dripů to byl můj poslední vzorek. Pokud chcete, sežeňte si ještě Café Zapatista a cold brew prý dělají i v Dos Mundos (neověřeno).
Já si teď dám od lahvovaného cold brew chvíli pauzu a zaměřím se spíš na různé podoby studené kávy přímo v kavárnách.
U lahvovaných vzorků jsem totiž zatím nenarazil na výrobek, který by mi 100% vyhovoval. A naopak v kavárnách už jsem pár skvělých zážitků se studenou kávou měl. Zkusím je postupně zdokumentovat a o ty, které mě bavily nejvíc, se určitě rád podělím.
Studená káva v archivu:
Ochutnávka Coffee Room
Ochutnávka Colt Brew
Ochutnávka AnonymouS Coffee
Nitro cold brew doma
27. květen 2015 14:05:40
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Ale třeba je to jen obratné PR, těžko říct. Prý vykutali první lanýž (Tuber aestivum var. uncinatum, lanýž letní) cca po 6 letech od vysazení naočkované sazenice dubu. V Británii tenhle druh normálně roste a dokonce se i sbírá. Tohle je ale první úspěch s lanýžem vypěstovaným od nuly.
V Česku zatím aktivně probíhá jen výzkum. Vědci umí rozpoznat přítomnost mycelia v půdě z odebraného vzorku (tj. bez spešl psa i bez nutnosti najít samotnou plodnici), zkouší ho kultivovat a popřípadě i naočkovat na kořeny vhodných hostitelských stromů. Podmínky, přirozený i historický výskyt lanýže tu máme také. K podobnému úspěchu jako v Británii je ale ještě hodně daleko.
Koho by to zajímalo, tady je výcuc historie lanýžů v Česku (str. 167). V meziválečném obdodí tu dokonce probíhaly pokusy o lanýžové farmy. Know-how i zázemí je ovšem nadobro ztraceno.
Plus samozřejmě platí, že lanýže patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a jsou chráněny zákonem. Tak, ať vás to ani nenapadne! :)
11. březen 2015 23:03:46 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Po mini-recenzi baget z Le Caveau jsem dostal další várku tipů na místa, kde se snaží o francouzské pečivo. Dvě jsem obešel. Žádná sláva se ale nekoná.
První bageta je ze stánku Petite France na farmářských trzích Náplavka (45 Kč, první foto v pořadí). Střídku má o něco světlejší, stejně jako ta v Le Caveau je ale podobně uzavřená a nějaká ta pěkná bublina se mihne jen sem tam. Na problémy s kynutím ukazuje i obří prasklina podél celé spodní hrany bagety.
Druhý vzorek je z Bakeshopu (70 Kč, druhé foto). Z celé trojice je na tom jednoznačně nejhůř. Má nedostatečně vyvinutou kůrku a totálně rohlíkovou, zavřenou a tuhou střídku. Potěšení z chuti nulové. I obyčejnou bagetu k rozpékání byste myslím svedli upéct s větším úspěchem (a hlavně levněji).
Suma sumárum – Le Caveau s mírnou přeahou nad Petite France, na skákání do stropu to ale není. Budu dál sledovat, jestli se to třeba časem změní. Bakeshop ani nemá moc cenu komentovat. Napadají mě jen vtípky o nejdražším rohlíku v Praze.
Pokud máte další tipy na francouzské bagety v Praze, dejte mi vědět (třeba pekárna La Gare, hm?). Furt to odmítám vzdát.
Jako bonus si dnes pusťte mistra Hamelmana. Jak by asi posoudil tyhle tři bagety on?
10. březen 2015 19:03:09
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Pro letošek žádné zásadní změny ani kiksy. Jen jeden nový bib pro restauraci Na Kopci (zaslouženě!). Tady najdete komplet výsledky pro ostatní Evropská města. České podniky níže.
Hvězda:
Alcron
La Degustation
Bib:
Aromi
Aureole
Divinis
Na Kopci (nově)
Sansho
SaSaZu
A já vůbec nechápu proč. Základ tvoří recept na Vinohradský pšeničný chléb á la Maškrtnica. Těsto je ale ještě o fous víc hydratované a 25 % mouky je celozrnné (čerstvě mleté na mlýnku na mouku, bez prosívání).
Výsledek je krásně krémová, voňavá a vlhká střídka plná bublin (zároveň ale s dobře vyvinutou kůrkou). Ta krémovost střídky a vůně po čerstvé pšenici se snad ani nedá popsat. Ve srovnání s tímhle domácím chlebem mi pak všechny koupené připadají suché a bez chuti. A to ani nemluvím o pokusech s celozrnným pečením, kde jsou u nás normou totálně překyselené, rozpláclé a hutné chleboplacky.
Když to jde doma a i s minimální pekařskou technologií. Jak skvěle by to mohlo vypadat dál, kdyby se toho chytli profíci? Ale kde safra jsou? Vylezte prosím! :)
9. březen 2015 13:03:20
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku