Zápisník

Gambrinus chtěl nachytat pivní brblaly

Jako reklamní kampaň nevím, ale jako velký senzorický experiment provedený na pivní veřejnosti dost dobrý! Očekávání, naučené chutě, kulturní kontext, naše emoce – u toho všeho je vliv na vnímání chutí, vůní a hlavně celkového zážitku dost dobře popsaný prakticky u libovolné komodity (káva, víno, pivo, jídlo).

Jsme zkrátka nastaveni tak, že samotná chuť jídla nebo pití tvoří jen malou část zážitku, který jsme schopni vnímat.

Pokud se motáte okolo jídla (a obzvlášť pokud o něm něco veřejně píšete), měla by to být jedna z prvních věcí, kterou byste si měli v hlavě srovnat a uvědomit. Pozorní jedinci na to snad ani nepotřebují kampaň Gambrinusu, ale ty ostatní to třeba alespoň trochu trkne.

Pivníci v testu obstáli naprosto s přehledem a ještě k tomu sepsali pár zasvěcených postřehů. Mrkněte na to – není totiž Gambrinus jako Gambrinus.

Pro širší kontext přidávám reklamu (z letošního Superbowlu), kde si dělá Budweiser z pivní znalců taky srandu. A né, že by to nebylo alespoň trochu vtipné:

Sýry z Vojslavic

Je to zvláštní paradox. Na jedné straně tu máme velkou bouři okolo kvality běžně dostupných potravin. Na straně druhé se tu ale před námi otevírá jedno z nejlepších období pro českou gastronomii. Řada oblastí v jídle zažívá svůj restart. Na scénu naskakují nadějné suroviny, podniky i lidé, kteří stojí za nimi. Pokud chcete, objevovat nové a dobré nebylo nikdy snadnější. Krásné kozí sýry z farmy Vojslavice mi dávají za pravdu.

Alain Passard a jeho barevný svět

Píše se rok 2000. Tříhvězdičková restaurace L'Arpège právě prošla nečekaným zemětřesením. Její šéfkuchař se rozhodl, že z kuchyně navždy vyřadí červené maso. Alain Passard se totiž rozhodl vařit zeleninu.