Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Erupce italských bublin na Vinohradech. Postupoval jsem dost neprofesionálně. Nedělal jsem si poznámky, v tom vedru jsem ani moc nedával pozor a prolítl jsem jen malinkou část vystavovatelů. Ale zase jsem si to pěkně užil. Spousta slunce a v druhé půli i pěkná letní bouřka.
Takhle jsou víkendové Vinohrady úplně nejlepší. A velké díky Prosekárně, že se do toho opět pustili.
13. červen 2015 19:06:43
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jiří Sládek a jeho brew crew dnes přísně úřadovali. A strašně mi sedli do noty s připravenými letními drinky.
Cascara fizz (45 Kč) a Aperol cascara fizz (70 Kč) je asi to nejlepší pojetí kávy, ve kterém se dá příblížit k letní limonádě. I v alko verzi velmi lehké, neulepené a osvěžující.
To hlavní bylo ale v disciplíně filtrované kávy na ledu. Kávu Iced Nano Challa & Mosaic (80 Kč, na fotce) si budu pamatovat asi ještě hodně dlouho.
Lehká a květinově navoněná Etiopie (z berlínského Barnu) byla udělaná v aeropressu na led. K namleté kávě byla ale přidaná i špetka chemele Mosaic, který se s aromatickým výrazem kávy pěkně překrýval (sám o sobě má květinové a tropické aroma), takže po zchlazení chuť i aroma zčásti dopumpoval.
Kdyby vám tuhle kávu někdo podal bez upozornění na dochmelení, vsadím se, že byste ani nemrkli a brali byste to jako příjemně aromatický filtr na ledu (a chmel by vás vážně nenapadl).
Já jsem z toho ještě teď nadšený a přesně tenhle styl, kdy se v kávovém drinku jen mírně pošťouchne určitá výchozí vlastnost, mě děsně baví. Fištrón & finesa, 2v1! :)
Zahrádka, jahody a veltlín Wimmer–Czerny. Hmmm... :)
Spokojená návštěva. Pořídil jsem si jen hodně blbé fotky, tak jen velmi stručně. Při příští návštěvě napravím a vezmu to víc do detailu.
Ochutnal jsem jejich Chicago style hotdog, který je s párkem ze 100 % hovězího masa (dodává Ambiente). Mají na míru upečenou a podle mě i dost povedenou žemli – měkká, kyprá, nedrolí se a je přiměřeně nasládlá. K párku je ještě okurkový relish, cibulka, rajče a salát.
Chuťově skvělé, jen tomu trochu vázla kompozice a půlka kondimentů mi při jídle popadala na tácek (je tam toho prostě moc a na velké kusy). Jinak je ale hot dog příjemně vyvážený, šťavnatý a nemáte pocit, že byste byli zaplácnutí suchým rohlíkem (který v klasické české verzi vždycky naschvál přebývá).
Zatím jsem se do nových pražských podniků nijak zásadně nepouštěl, takže ještě nemám pořádné srovnání. Tohle mě ale docela bavilo.
Příště toho naberu víc a ve více lidech. Plus tedy určitě ještě obejdu Hot God a Mad Dog.
Mají tu nejlepší ledovou kávu, kterou jsem v Praze zatím ochutnal. Dal jsem si ji už asi pětkrát za sebou a je to konzistentně spičkový zážitek.
Kávu připravují jako batch brew (tj. velkou dávku v profi kávovaru naráz). Poté ji rychle zchladí bez naředění ledem a dají ji v uzavřené nádobě do lednice. Plně vychlazenou ji pak podávají do sklenice s ledem a s řezem citronu.
Oproti cold brew v lahvičkách je to tak o řád výš. I když je káva plně vychlazená, tak má i přesto pěkně plné a bohaté aroma. Tam, kde jsem byl u cold brew vděčný za alespoň malinký náznak oříšků nebo čokolády, tak tady můžu v aroma objevovat hned několiv vrstev s převažující ovocnou složkou.
Aromatické nebe a dudy!
Acidita, jeden z hlavních argumentů pro cold brew (kdy bývá při studeném louhování nižší), tu určitě je, ale na ledu a s tak pěkným aroma kávy je jednoznačně pozitivní a osvěžující prvek. A čerstvý citron to jenom stvrzuje.
Budu určitě hledat další pěkně příklady po Praze. Tohle je ale pro mě zatím top. Jestli máte tip na lepší, nenechávejte si ho pro sebe!
Studené káva v archivu:
Ochutnávka Coffe Room espresso na ledu
Ochutnávka Black Coral Cold Brew
Ochutnávka Coffee Room Cold Brew
Ochutnávka Colt Brew
Ochutnávka AnonymouS Coffee Cold Brew
Nitro cold brew doma
HLEDAT
