Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Čekal jsem, že tu bude v sobotu večer úplně narváno. Andělu ale, zdá se, ještě nedošlo, že se tu otevřelo jedno z nejlepších míst na sklenku v širokém dalekém okolí.
Nový vinograf je o něco menší než Vinograf na Senovážném náměstí (a čistě subjektivně se mi i víc líbí). Jinak je to ale vinografí klasika – nadprůměrný výběr vín po sklence, chytré menu na tabletu a spousta dobrot k vínu (malá barová jídla a studené lahůdky).
Probíhal tu zrovna týden veltlínů (se šesti různými po skleničce), ale měli jsme prostor jen "na jedno", takže u mě vyhrálo Chablis Fyé 2013 (206 Kč 1 dcl) od Patricka Piuzeho (více třeba na Jižním Svahu). Jestli na stejného vinaře narazím někdy příště, musím ochutnat víc. Děsně mě to nadchlo.
A nový Vinograf taky. Pro Anděl je jeho otevření opravdu dobrá zpráva!
Spokojená návštěva. Skvělý nový podnik, který budou lidé vyhledávat díky příznivému poměru cena/výkon.
Mají trochu prokletou lokalitu na překřížení Lidické a Hořejšího nábřeží (takže žádná idylka, ale hluk a špína v okolí), kde už to pár podniků předčasně zabalilo. Uvnitř je ovšem Lavande moc příjemné a pěkně vzdušné. Ošklivou stránku Smíchova tu dokázali slušně odfiltorvat.
Ochutnat jsem stihl jenom povedený kachní konfit s bramborem a silnou šťávou (249 Kč), který mě přesvědčil, že se do Lavande budu muset brzy vypravit znovu. Pokud jste ještě nebyli a pohybujete se okolo Anděla, určitě je taky zkuste.
Za zmínku stojí i zvýšená ohleduplnost podniku směrem k celiakům a vegetariánům. Drtivá většina jídel se obejde zcela bez lepku a velká část je i bez masa.
Spokojená návštěva. Stavili jsme se tu poprvé od otevření na sklenku před večeří a musím říct, že mi Cash Only padl do oka.
Neberou rezervace a nemají ani žádné stálé koktejl menu (jen desítku drinků na tabuli). Na sklence je vždy alespoň jedna láhev bublin a časem chtějí přidat i barové snacky v podobě hot-dogů.
Hodně neformální, živé a s milým energickým personálem. Nechci předbíhat, ale tipuji, že Cash Only bude miláček.
Na obrázích sklenka Champagne (205 Kč) a Pink Gin koktejl (185 Kč).
Původní majitelé restaurace Oliva to bez jídla dlouho nevdrželi a zkoušejí to na farmářském trhu na Kubáni s nenápadným stánkem věnovaným pastrami.
Z vlastního pastrami připravují plněné tortily a variaci na Reuben sendvič (za příjemných 69 Kč). Na chléb (pšenično-žitný a moc povedený) vám nejprve nandají majolkový dresink, pak smaženou křupavou cibulku, poctivou vrstvu pastrami, kvašené zelí a navrch zase chléb s dresinkem. K tomu okurku bokem.
Sendvič není grilovaný a pastrami je nakrájené na tenké plátky za studena. Proporce jednotlivých ingrediencí a ochucení je ale moc pěkně vyvážené. Nepůsobí to vůbec suše a po každém soustu budete chtít další.
Klidně bych si to někdy znovu opakoval a třeba i v teplé variantě (a s roztékajícím se sýrem). Držím palce, snad se to bude vyvíjet dál!
Za tip vděčím blogu Zkvašeno a Kačce Žvýkačce. Díky oběma! :)
25. duben 2015 14:04:52
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Vajíčka se při něm nechají opatrně zatáhnout, skoro jako na volské oko. Bílky se po chvilce opatrně rozmíchají bez toho, aby se rozrušily žloutky. Ty se vmíchají až na poslední chvíli, když už vejce stáhneme z plamene.
Krásně krémová míchaná vajíčka tahle finta nikdy nenahradí. Je to ale docela rychlá metoda, kdy se vysrážený bílek pěkně "promaže" tekutým žloutkem. Musím to hned zkusit!
25. duben 2015 13:04:33 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
