Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Nově otevřená rybárna v Dlouhé, mezi Sisters a Bistrotékou. Dobře zasobené. Dělají ryby na grilu i sushi, tak uvidíme. Dnes jsem vzal jen čerstvé ústřice z takového fancy akvárka, co si tam nainstalovali. V Dlouhé budou (doufám, že ostře) konkurovat rybárně v Tržnici Dlouhá 14.
24. leden 2015 14:01:33
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Flat white, ne asi.
24. leden 2015 14:01:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva. I like. Dnes jsem se konečně rozhoupal a zkusil jejich meat pie (krůtí & vepřové) s brkaší. Škoda, že mi to trvalo tak dlouho!
Obligátní skotská vejce byla samozřejmě taky (myslím, že už natrvalo usazený signature dish Koblihy). Paní u vedlejšího stolu nad nimi dokonce jásala – jé, vejce v chlebu! No tak těsně vedle, no... :)
24. leden 2015 14:01:18
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Ok, tohle už přestává být vtipný! :) Vždycky, když poslední dobou narazím na nějaký WTF článek, který vyvolává pobavení v komunitě lidí z gastronomie, můžu s klidem tipovat na Forbes.cz.
Mix vyšroubovaných titulků, neodbornosti a PR. Jo, to by mohlo v české mutaci prestižního časáku zabrat!
Desatero opravdu dobré restaurace. Jak ji poznáte a jak se v ní chovat? Opravdu mimoňský kus o fine diningu (via Kamura FB), který posiluje všechny navlhlé představy o "luxusní restauraci". Ty vole!
Jak poznáte správně udělané espresso? Tohle jsou rady od baristy roku. V titulku parazitování na zavedené značce baristických soutěží Barista roku. V textu pak snůška mýtů a zastaralých informací z oboru od člověka, který dobré espresso pravděpodobně nikdy neměl v ruce. PR lidi z Costa Coffe museli jásat nad úspěšným zásunem.
Legendární kuchař chce Čechům ukázat, jak chutná to nejlepší mexické jídlo. Nafouknuté a přežvejknuté PR pro restauraci, která bude muset ve skutečnosti ještě hodně zamakat, než se dočká první pozitivní recenze. Američan přijel dělat hospodu do Prahy – podělejme se!
24. leden 2015 11:01:55 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva. Nebýt dobrého vína, servisu a společnosti, tak dávám spíš zamračenou. Nic moc jehněčí předkrm s úlomkem kosti, o který jsem si málem vylomil zub. Hlavní chod s křepelkou s lanýžovou nádivkou a květákem slušný, ale zas pro změnu vlažný. Průměrná žemlovka s vanilkovou omáčkou nakonec.
Slabé a rozpačité, když o tom tak uvažuju (útrata i s vínem na osobu cca 1100 Kč). Dám tomu ale určitě ještě jednu šanci, než se nový chef Tomáš Levý pořádně zabydlí. Novou hospodu s tak fajn víny (naturální pecky - Andrea Calek, Domaine Le Mazel) a dobrým jídlem bych měl v Praze moc rád.
23. leden 2015 22:01:02
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku