Zápisník

pana Cuketky

Domácí lehce nakyslé máslo s krátkou zastávkou u másla panenského

Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.

Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.

V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.

Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.

Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).

A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).

Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).

Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.

Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.

9. červen 2015 15:06:49 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Hrušky z tržnice

Vyjeveně koukám, jak dobře se mám po jednom jediném nákupu v tržnici. České podzimní hrušky by měly kandidovat na hrad. Nejen že se, na rozdíl od jablek, kutálejí jen jedním směrem, ale navíc jsou absolutně nedostižné ve své šťavnatosti a konzistenci. O hromadě voňavých esterů, které jim dávají typické aroma, ani nemluvím!

5. říjen 2011 15:10:09 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Čerstvá pasta a dvě omáčky

Top produkty, které zazářily v letošní sezóně farmářských trhů? Sýry z Krasolesí už tu byly, karlovarská Čerstvá pasta tu ale pořád chybí, a to jsem se jí domů nanosil už pěkných pár igelitek!

30. září 2011 18:09:50 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Krno — hlavní město kávy

Už tomu přejmenování Brna na Krno začínám pomalu rozumět...

30. září 2011 14:09:45 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Vaříme s jehličím

Včera na mě musel být pohled. Šel jsem si k večeru zaběhat s nůžkama v ruce a celou zpáteční cestu jsem pelášil s větvemi jehličnanů v náručí. Nikdy bych neřekl, že je tak těžké najít ve městě obyčejný smrk. Před padesáti lety se tu prostě museli všichni stavitelé vil zbláznit a hromadně tu vysázeli desítky exotických jehličnanů.

23. září 2011 21:09:24 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Toskánské fazolky Zolfini

Dovedete si představit, že dáte za obyčejné fazole více než šest stovek za kilo? Alespoň za tolik byly k vidění": fazole Zolfini na "trzích ve Florencii. Abyste to měli v kontextu, tak když budete chtít, za stejné peníze na tamním trhu koupíte kilo parádního masa na florentinský biftek. Nabízí se otázka — co na těch fazolích vlastně mají?

19. září 2011 21:09:16 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Načíst další