Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Postupy na domácí výrobu másla ze šlehačky jste už určitě někde viděli. Není to vůbec nic složitého.
Dnes tu mám ale zajímavou variaci, která ke smetaně přidává i podíl creme fraiche. Vzniklé máslo má pak mírně nakyslou a o něco bohatší chuť než máslo čistě ze sladké smetany.
V našem kulturním kontextu už jsme máslo z kysané smetany úplně vytěsnili, takže to berte jako bezva příležitost, jak se k mírně nakyslému máslu vrátit.
Mrkněte na postup šéfcukráře Michaela Laiskonise (ex Le Bernardin), je to vážně dost jednoduché.
Podíl smetany a creme fraiche je 60:40. Obojí se pak šlehá tak dlouho, dokud se neoddělí mléčný tuk od podmáslí (druhé foto). Vzniklé máslo pak už stačí jen pořádně prohnětat ve studené vodě (to aby se vyplavilo co nejvíc podmáslí) a máte hotovo (poslední foto, před zabalením do papíru).
A co to panenské máslo (virgin butter)? To si můžete vyzkoušet při cestě. Je to vynález dánského mlékaře Patrika Johanssona, který takhle označuje máslo těsně předtím, než se z něj plně oddělí podmáslí. Máslo je již mírně hrudkovaté (detaily čtěte tady) ale pořád mám v sobě ještě spoustu podmáslí (a obsah tuku okolo 40 %).
Přesný postup, který zahrnuje i pečlivou přípravu smetany před zmáselněním, jsem nikde nenašel. Doma si ale aspoň můžete vyzkoušet tu konzistenci (viz první foto). Část másla jsem si takhle odložil a má to vážně něco do sebe (s chlebem z Praktiky tím tuplem!).
Pokud to budete zkoušet, sledujte pozorně konzistenci v průběhu šlehání a podle potřeby ochutnávejte. Ten přechod je tam poměrně dost zřetelný. Ale bacha – jsou to opravdu jen vteřiny, než se začne tuk oddělovat ve velkém.
Budu s ním experimentovat ještě dál, tak dám vědět. Až teď jsem navíc zjistil, že jsem tohle máslo od Johanssona pravděpodobně ochutnal v Nomě, kam ho dodává. Tehdy jsem ještě moc nevěděl, o co jde, ale podle mě to bylo ono.
9. červen 2015 15:06:49
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Polední menu jak má být. Listový salát s řepou a koprovou majonézou (110 Kč). Kachní prsa (180 Kč), hříbky, lišky a naprosto dokonalé kroupy.
Už jsem vám říkal, že zbožňuju houby? A takhle tedy úplně nejvíc. Houby s kroupama nejvíc na světě. Nejvíc!
Já to tedy vidím prvně! Taková třešeň nebo slívka je to.
4. září 2015 14:09:47
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Dejme tomu, že jste se o plýtvání jídlem doslechli někde z médií nebo teď v poslední době. Mediálně atraktivní podání aktivistů vám třeba úplně nesedlo (nic proti němu) a chtěli byste vědět víc.
Kam pro fakta? A kde pro nezkreslené informace o plýtvání jídlem celosvětově?
Já bych určitě vyrazil za Food and Agriculture Organization při UN. Mají téma odpadu zpracováné neuvěřitelně do hloubky (a věřím, že na práci mají i dostatečně hluboký rozpočet), plus z toho mají řadu výstupů.
Nejucelenější je asi příručka Reducing the Food Wastage Footprint, kde si můžete udělat dost dobrý obrázek o tom, jak vůbec odpad v jídle vzniká a jak se dá minimalizovat.
Nejstručnější a podle mě i nejnázornější je brožura Mitigation of Food Wastage, kde najdete 7 případových studií z celého světa.
Tam taky asi nejlíp vidět, že to není ani tak záležitost několika nadšených aktivistů, jako spíš složitá systémová věc, která vyžaduje investice, nasazení nových technologií i změny v legislativě (i proto to vždy půjde hooodně pomalu).
Také není vždy jednoduché rozhodnout, jestli se navrhovaná opatření vyplatí a jestli náhodou nebudou mít nějaký skrytý negativní efekt (enviromentální, ekonomický), který ve výsledku nadělá víc škody než užitku (např. spotřebování více zdrojů, než se ušetří).
Doporučuju to alespoň proletět (shrnutí od strany 46 je výstižné), není to vážně žádná sranda.
Na závěr čistě jen pro ilustraci hloubky problému si sjeďte Food Wastage Footprint – Full-cost Accounting o všech skrytých nákladech, které plýtvání jídlem způsobuje. Jsou to bambiliony.
4. září 2015 09:09:25 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuTentokrát jsem kromě á la carte koktejlů (á 330 Kč) ochutnal i jejich degustační menu. Objednává se předem a stojí 990 Kč.
Najdete v něm 7 interpretací slavných koktejlů, které si Pavel Tvaroh vyložil zcela po svém. Přesnější než koktejl je ale spíš slovo jednohubka nebo amuse bouche. A vedle á la carte koktejlů jsou to spíš takové miniatury drinků (a ne vždy v kapalné fázi :).
Stejně jako plné verze koktejů jsou postavené na vtipu a hrátkách se smysly a očekáváním (znalost klasických kotejlů je výhodou, ale není zas až tak nutná).
Je to dost loterie, jestli vám tenhle styl sedne nebo ne. Když jsem o tom tak uvažoval, tak si myslím, že je určitě dost lidí, kterým to nebude sedět, nebo které takové pojetí baru dokonce i namíchne. Bar Lounge Bohemia je prostě hodně jiný.
Není tu klasická barová atmosféra – samotný bar je úplně potlačený (nesedí se u něj), interiér je dost svérázný a kontakt s barmanem se odehrává až u stolu, když hotové drinky prezentuje.
Všechno je tu navíc zcela podřízeno vizi šéfbarmana, takže host je tu vždy v otázce drinků postaven před hotovou věc. Podobně jako třeba v divadle tu není možné představení v půlce přerušit a trochu ho poštelovat podle představ diváků/hostů. Na Česko tuplem nezvyklé (a odvážné).
Mě samotného ale obě návštěvy bavily. Á la carte drinky mi přišly určitě jako větší sranda. Každý si objedná různý a když se to pak u stolu sejde, tak je to pěkná show. U degustace mi chyběla (nebo jsem ji zaspal) progrese a část chodů mě úplně minula.
Pokud se budete rozhodovat jestli půjdete, hodně záleží na tom, jak moc rádi objevujete novoty a jestli jste ochotní Tvarohovu hru přijmout a taky za ni zaplatit.
Zklamat se v Lounge Bohemia bude totiž možná stejně snadné jako se pro něj nadchnout. Tak jen, ať z toho není nějaké zbytečné mrzení... :)
HLEDAT
