Zápisník

Punková pizza z Le Pizze di Frankie

Tahle pizza nebyla úplně technicky dokonalá a čekal jsem na ni asi hodinu, ale i tak to byl zážitek, který stojí za přiznivou zmínku.

Je to asi i vlastnost pražské pizza scény, kde takhle expresivní styl pizzy nikdo moc nedělá (nejblíž jsou asi v Pizza Nuova, kteří na to mají i štempl z Neapole). Těsta se tu pečou pomaleji a míň agresivně. Jen ať tam proboha není žádný černý puchýřek... :)

Frankie na to jde ale hodně přímočaře a vystačí si na to i s malou elektrickou troubou (mmch. asi ji nutně potřebuju domů, udělá to i přes 450 °C!).

Mají pomalu fermentované těsto a minimalistické náplně. Vedle margherity dělají i u nás míň provařenou marinaru (rajčata, oregano, česnek, olol).

Ceny byly okolo 120 až 140 Kč. A rozhodně bych si pizzu od nich chtěl zkusit znovu pěkně v klidu. Nebo úplně ideálně v pořádném kamenném podniku někde v Praze. Nevíte někdo o něčem, co je tomu blízko? :)

Sýry z Vojslavic

Je to zvláštní paradox. Na jedné straně tu máme velkou bouři okolo kvality běžně dostupných potravin. Na straně druhé se tu ale před námi otevírá jedno z nejlepších období pro českou gastronomii. Řada oblastí v jídle zažívá svůj restart. Na scénu naskakují nadějné suroviny, podniky i lidé, kteří stojí za nimi. Pokud chcete, objevovat nové a dobré nebylo nikdy snadnější. Krásné kozí sýry z farmy Vojslavice mi dávají za pravdu.

Alain Passard a jeho barevný svět

Píše se rok 2000. Tříhvězdičková restaurace L'Arpège právě prošla nečekaným zemětřesením. Její šéfkuchař se rozhodl, že z kuchyně navždy vyřadí červené maso. Alain Passard se totiž rozhodl vařit zeleninu.