Zápisník

Proč je blogger sprosté slovo?

Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.

Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.

Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.

Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").

Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.

Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.

Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/

Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.

Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.

Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!

„Jedli jsme tohle a stálo nás to tolik“

Nemám co dodat. Zlikvidovat dlouhou tradici kvalitní rubriky s recenzemi restaurací a nahradit to takovými bláboly? V Hospodářkách se museli pomást.

Restaurace Ari's zavírá

Byl jsem jen jednou (loni v říjnu) a spokojený jsem nebyl, takže moc nelituji. Pamatuju si jen protivnou obsluhu a nedomyšlený interiér v suterénu (a z jídla lautr nic).

Smutná připomínka toho, že jen schopný šéfkuchař nestačí. Lokalita, interiér, menu, kuchyně, servis, ceny, atmosféra. Fungovat musí všechno zároveň.

Pokud vám bude Ari's chybět, třeba vás utěší nový přírůstek na scéně – restaurant Spices, který právě otevírá v Mandarinu (což je paradoxně původní štace Ariho Munandara). Na návštěvu se chystám brzy!

Mléko a sýry bez krávy? Pracuje se na tom

Strašidelné, ja vím. Tlak a poptávka od veganských spotřebitelů jsou ale natolik silné, že se do komerčního výzkumu podobných produktů firmy pouštějí ve velkém.

Příroda, tak jak je, nám ňáko nevyhovuje. Tak si vyrobíme novou. Hej hou!

Zapomenutý kadeřávek

Přes zimu jsem zapomněl zlikvidovat zbytky nedomrlého kadeřávku v nádobě. Nechal jsem ho prostě jen tak, naprosto bez péče.

A teď koukám, jak se krásně probudil a nahodil spoustu nových listů. Už jde sice pomalu do květu, ale na dvě porce toho ještě v pohodě sklidím.

Poučení – kadeřávku v nádobě se rozhodně nebát!