Prkýnko
Recepty
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.
Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.
Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.
Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").
Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.
Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.
Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/
Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.
Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.
Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!
19. srpen 2015 17:08:37 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Skvělý motivační text pro všechny, kteří by chtěli začít ve světě profesionální gastronomie. Opravdu to jde i od nuly, hezky postupně a bez negativismu. Maškrtnica je asi ten nejlepší příklad co znám.
14. březen 2015 20:03:13 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuSpokojená návštěva. Nedělají přímo bagety, ale je to fajn příspěvek do diskuze o pečivu. Je lepší domácí/řemeslné pečivo s chabým výsledkem nebo slušné profi/průmyslové pečivo, když se povede?
Při porovnání pečiva z Le Caveau, Bakeshopu, Petit France a Breadway se musím přeci jen mírně přiklonit k průmyslníkům (ale nerad). Breadway peče poloprůmyslově, na zahraniční pekařské technologii a z dovezených pekařských směsí. Ve výsledku se jim ale přeci jen daří slušné čerstvé pečivo. Navíc relativně konzistentně a za slušnou cenu (porovnejte s nepodarkem z Bakeshopu za 70 Kč).
Na fotce je pšeničný paillase (35 Kč) – obyč pšeničné pečivo postavené na švýcarské technologii. Není to top, ale když ho dám vedle těch řemeslných nepodarků, tak s nimi úplně v klidu drží krok.
Druhý na fotce je jejich maltézský chléb (39 Kč). Také pšeničný a s efektně vykřupanou kůrkou, která praská přímo ukázkově (jako sklo). Střída mi přišla přesolená a hlouběji v pecnu i nerovnoměrně nakynutá (část uzavřená, část plná obřích bublin). Ale znovu – když to dám (cenou a výsledkem) vedle několika aktuálních řemeslných chlebů, tak se Breadway opět v pohodě drží.
Nechám na vás, jeslti je to dobře nebo blbě. Každopádně francouzskou bagetu ani v Breadwayi nekoupíte. Pokud půjdete kolem, zkuste alespoň ten jejich vykřupaný chléb. Nikdo jiný nic takového v Praze moc nedělá (alespoň doufám, klidně mě vyveďte z omylu).
Související z chlebové série:
Ach, ty bagety (Bakeshop, Petite France)
Chleba, který v Česku nekoupíte
Bagety z Le Caveau
Nejsem sice úplný hardcore fanda Hemingwaye, ale i tak se nemůžu dočkat. Cca duben, Liliová 3!
14. březen 2015 17:03:20
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Někdy je chuť na parády. A někdy na pořádný kus hovězího s brkaší a demáčem. Tááák! No picture for today... :-)
Pojem dobře vyzrálé hovězí získává novou podobu. Některé restaurace a řezníci nechávají vyzrávat hovězí až na samý limit poživatelnosti.
Abyste měli kontext – běžné hovězí v supermarketu jde do prodeje v řádu dní. Slušný řezník dá masu alespoň 2 týdny zrání. Výběrové maso z Čestru nebo z TRMS je stařené ještě déle. Za sucha klidně i 40 až 60 dní, ve vakuu cca 30 dní.
Extrémně stařené hovězí jde ještě dál. V newyorské restauraci Eleven Madison Park jde šéfkukař Daniel Humm se zráním na rovných 140 dní. Někde v Texasu dokonce prohlásili za jedlé maso stařené 459 dní.
Maso pro pobodné kousky musí být ze zvířat, které se ztuční kukuřičným krmivem. U grass fed hovězího by z toho asi zbyla jen tuhá sušená šunka. I když řádně enzymaticky a bakteriálně propracovaná.
Uznávám, blbost. Pravděpodobnost, že to někdo zkusí i u nás, je ale dost vysoká. Minimálně tu stovku by někdo mohl dát. A přiznám se, že bych byl asi první, kdo by chtěl ochutnat... :)
12. březen 2015 11:03:17 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
HLEDAT
