Zápisník

Proč je blogger sprosté slovo?

Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.

Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.

Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.

Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").

Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.

Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.

Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/

Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.

Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.

Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!

Hugh's War on Waste

Další příklad skvělé kampaně proti plýtvání jídlem od Hugha Fearnley-Whittingstalla. Televizní pořad, popularizační web, petice, sociální sítě. Prostě komplet balík! :)

Velký dýňový update

Co, proč, jak, s čím. Aneb jedna velká nalejvárna, po které si poradíte s jakýmkoliv dýňovým objektem.

Vybral jsem pro vás úplné základy i vychytávky pro pokročilé. Dýně je nesmírně univerzální surovina, takže při práci s ní prakticky nejsou žádné limity.

Projeďte si i všechny dýňové inspirace. Za poslední dva týdny se tam nasbírala neuvěřitelně zajímavá směsice nápadů (ty nejzajímavější najdete u Mydlinky). Opravdu mi děláte velkou radost, jak Prkýnko zaplňujete! :)

Kde pokračuje Mark Bittman? U veganského rozvozu jídla Purple Carrot

Mark Bittman v září oznámil, že končí s psaním a jde do start-upu. Nikdo přesně nevěděl kam, až do teď.

Jeho novým zaměstnavatelem je firma Purple Carrot, která se zabývá rozvozem předpřipravených veganských jídel. Nejedná se o klasický rozvoz hotového jídla, ale o službu po vzoru Blue Apron, kdy dostanete připravené a přesně odměřené suroviny, které si musíte sami uvařit.

U nás už pár neúspěšných pokusů o něco podobného také proběhlo (ovšem ne veganských), ale zatím se to na trhu vůbec nechytilo.

V USA ale podobné typy služeb rychle rostou a získávají si na oblibě. A Purple Carrot chce využít právě Marka Bittmana, aby jim pomohl prosadit se s čistě veganskými jídly (tady jsou jídla z aktuálního menu).

Na další detaily se mrkněte do rozhovoru.