Běží už vlastně něco málo přes týden, zatím jsem to ale spíš tutlal a pouštěl jen pomalu. Teď už si ale adresu Prkýnko.cz klidně rozklikněte. Začínáme! :)
Co je Prkýnko?
Prkýnko je místo pro všechny domácí kuchaře, kteří by chtěli vařit častěji se zeleninou a podle sezóny. Intuitivně a bez složitých receptů.
Na jednom místě dostanete všechno co potřebujete pro každodenní pohodové vaření. Naučíte se základy a zamilujete si i ty nejobyčejnější suroviny.
Proč Prkýnko?
Protože mi něco takového strašně moc chybělo! Kdybych při svých začátcích s vařením věděl všechno, co je teď na Prkýnku, obrovsky by mi to usnadnilo život.
Pořád mi přijde, že to u nás se zeleninou moc neumíme a proto to chci změnit.
Co tam najdu?
V prvé řadě úžasné sezónní suroviny. Jak je nakoupit a jak je uvařit tak, abyste si k nim našli cestu. Začínáme pomalu a s úplným základem, v průběhu roku ale projedeme všechny sezóny a pěkně to zaplníme.
Vedle surovin jsou na Prkýnku i základní stavební kameny vaření – techniky. Pokud jim porozumíte, získáte v kuchyni sebevědomí a osvobodíte se od otrockého sledování receptů.
Poslední, ale možná nejlepší, jsou inspirace. Místo pro všechny, kteří rádi sdílejí svoje kulinární nápady. Můžete se tu pochlubit se svými jídly a zároveň nabrat inspiraci pro vlastní vaření.
Můžu se přidat?
To si piště, že jo! Začínáme s Instagramem, který si s Prkýnkem snadno propojíte, abyste mohli sdílet a ukládat svoje jídla. Vyzkoušejte si to klidně hned teď!
Pokud Instagram nemáte, dá se snadno nainstalovat na mobil. Anebo vydržte, později přidám samostatné sdílení.
Partner Prkýnka
Makro podpořilo Prkýnko ve fázi, kdy ještě ani nebylo pořádně na světě. Mají blízko ke gastronomii i ke kvalitním surovinám, takže je to pro mě děsně snadná spolupráce. Díky jejich podpoře budu moct Prkýnko rozvíjet podle svých představ.
Přidávám první ze střípků z Barcelony. Staronový objev Can Paixano (La Xampanyeria), který je zaměřený na zcela samostatný pohostinský žánr – popíjení v hlučné tlačenici.
Nejdřív vystojíte malou frontu venku (pokud je). Pak se protlučete k baru a odlovíte číšníka. Objednáte a pak se snažíte ustát okolní tlačenici a neustále proudění davu.
Je to docela sranda a nevím k čemu o přirovnat. Sobotní Náplavka v poledne je ale proti tomu úplně mrtvolná zóna.
Dělají tu všechno možné – malé tapas i obložené chleby. Hlavní je ale dát si sklenku místního šumivého vína cava.
Can Paixano doporučuji jako bezva trenažér pro všechny ostýchavé hosty ihned po příjezdu. Pokud projdete tímhle, budete mít všechny kontaktní dovednosti hosta naprosto v malíku.
Bacha na otvíračku, je kontraintuitivní. A taky bacha na ceny. Pořád je to tu neuvěřitelně levné.
2. červen 2015 15:06:14
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jako reklamní kampaň nevím, ale jako velký senzorický experiment provedený na pivní veřejnosti dost dobrý! Očekávání, naučené chutě, kulturní kontext, naše emoce – u toho všeho je vliv na vnímání chutí, vůní a hlavně celkového zážitku dost dobře popsaný prakticky u libovolné komodity (káva, víno, pivo, jídlo).
Jsme zkrátka nastaveni tak, že samotná chuť jídla nebo pití tvoří jen malou část zážitku, který jsme schopni vnímat.
Pokud se motáte okolo jídla (a obzvlášť pokud o něm něco veřejně píšete), měla by to být jedna z prvních věcí, kterou byste si měli v hlavě srovnat a uvědomit. Pozorní jedinci na to snad ani nepotřebují kampaň Gambrinusu, ale ty ostatní to třeba alespoň trochu trkne.
Pivníci v testu obstáli naprosto s přehledem a ještě k tomu sepsali pár zasvěcených postřehů. Mrkněte na to – není totiž Gambrinus jako Gambrinus.
Pro širší kontext přidávám reklamu (z letošního Superbowlu), kde si dělá Budweiser z pivní znalců taky srandu. A né, že by to nebylo alespoň trochu vtipné:
2. červen 2015 08:06:58 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Pár kritických hlasů a náhled do zákulisí populární ankety World’s 50 Best Restaurants v článku na New York Times. Mezi kritiky patří kupodivu i Joël Robuchon. Více o zmíněné petici Occupy 50 Best asi nejlíp přímo u zdroje.
1. červen 2015 21:06:04 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jsem dost lenivý psát odsud průběžně, ale pár top zážitků určitě nazápiskuju. Na fotce část dnešního oběda - navalles.
30. květen 2015 17:05:52
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Čtvrtá a zatím poslední zastávka u studené kávy je u Black Coral Coffee Cold Brew (330 ml za 150 Kč), který jsem včera kupoval v Maso a kobliha.
Abychom to měli pestré, tak zrovna Black Coral je jednám z prvních cold brew, který se prodává jako kávový koncentrát v o něco silnější koncentraci. Na obalu značí, že by měla jedna lahvička odpovídat šesti šálkům. Doporučenou míru naředění jsem ale na obalu nenašel.
Chutí a vůní je Black Coral docela blízko vzorku Colt Brew a převládají v něm oříšky a nugát (káva na obalu je Brazil Bob-o-link). Má jen mírnou hořkost, v dochuti ale bohužel už i mírnou vyčichlost a zoxidovanost (po starší kávě).
Na láhvi bylo značené datum spotřeby do 30. května, takže je dost možné, že jsem vzorek zachytil až na samotném konci trvanlivosti.
Kávu jsem krom toho zkoušel zkoušel i na ledu a v mírném naředění a držela se obstojně. Škoda jen těch nečerstvých tónů.
V sérii ochutnávek cold brew a cold dripů to byl můj poslední vzorek. Pokud chcete, sežeňte si ještě Café Zapatista a cold brew prý dělají i v Dos Mundos (neověřeno).
Já si teď dám od lahvovaného cold brew chvíli pauzu a zaměřím se spíš na různé podoby studené kávy přímo v kavárnách.
U lahvovaných vzorků jsem totiž zatím nenarazil na výrobek, který by mi 100% vyhovoval. A naopak v kavárnách už jsem pár skvělých zážitků se studenou kávou měl. Zkusím je postupně zdokumentovat a o ty, které mě bavily nejvíc, se určitě rád podělím.
Studená káva v archivu:
Ochutnávka Coffee Room
Ochutnávka Colt Brew
Ochutnávka AnonymouS Coffee
Nitro cold brew doma
27. květen 2015 14:05:40
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku