Zápisník

Brambory na Marsu? Hodně ztuha

Dnes něco pro fanoušky sci-fi, ale hlavně pro ty, co už viděli nebo četli Marťana (pokud se bojíte spoilerů, nečtěte dál).

Jak moc realistická je v Marťanovi pasáž s pěstováním brambor? Šlo by to v reálu stejně? A je možné na Marsu vůbec něco pěstovat? Vemu to pěkně postupně.

Uspěl by hlavní hrdina s popsaným pěstováním v reálu?
Bohužel moc ne. Sázel brambory určené k jídlu, které se na cestu do vesmíru obvykle ozařují a lyofilizují, takže ztrácejí schopnost klíčit. To za prvé.

Druhý problém by měl se světlem. Na Marsu je nižší intenzita slunečního záření (asi 60 % ve srovnání se Zemí). Plus brambory pěstoval v uzavřeném prostoru s minimem oken. Aby rostliny přežily, musel by jim výrazně přisvítit LED světlem o specifické vlnové délce (energii by měl z jaderného reaktoru nebo ze solárních panelů).

Třetí zrada byla v samotné půdě, která obsahuje jedovaté perchloráty. Půdu z Marsu by tedy musel nějakým způsobem promýt a vysušit.

Půda na Marsu ale není zas až tak mrtvá
Podle NASA (i podle pokusů) půda obsahuje většinu potřebných prvků i realativní dostatek dusíku. Bohužel ale není jasné v jakých přesných poměrech (a jestli neobsahuje škodlivé těžké kovy).

Pro pěstování by možná bylo praktičtější akvaponické pěstování, kdy jsou rostliny ve vodě s přesně dávkovanými nutrienty.

A co voda?
Na produkci kilo biomasy v uzavřeném systému je potřeba zhruba 200 l vody. Tu by bylo potřeba na Mars přivézt (neskutečně drahé) nebo ji na Marsu vytěžit (zatím neskutečně obtížné).

Podle NASA už voda na Marsu je, není ale úplně jisté jak ji snadno vytěžit a jaké by na to bylo spolehnutí. Je jí hodně na pólech, tam je ale zase děsná zima. Kolik a jak hluboko je vody pod zemí se zatím moc neví.

Co nižší gravitace a tlak?
Podle pokusů, které dělá NASA ve vesmíru, už víme, že se rostliny při růstu objedou i bez gravitace (nebo v pohodě s nižší gravitací). Jsou naprogramované tak, že růst kořenů orientují opačně od zdroje světla.

Další malou výhodou je to, že rostliny nepotřebují k růstu plný atmosférický tlak a vystačí si (pro přežití) zhruba s jeho desetinou. To je super, protože by se ušetřilo na provozu vesmírného skleníku k pěstování. Praktické to ale zase moc není, protože případný zahradník by musel do skleníku chodit ve skafandru.

Výhodou pěstování rostlin je to, že do systému přidávají kyslík a odebírají kysličník uhličitý. Aby ale na uzavřený systém bylo spolehnutí, musel by mít obrovský rezervní objem (aby se pokryly rozdíly v čase), což zase všechno komplikuje (scénář ve filmu by byl reálný jen s pořádnou zásobou plynů a klasickými výměníky).

Přežil by hlavní hrdina jen na bramborách?
Dost obtížně, ale v knize si pomáhal dalšími potravinami a nutričními doplňky, takže asi ano.

Naše pozemská dieta zahrnuje přibližně 1000 druhů. Absolutní minimum, se kterým se pro tyhle účely operuje je asi 30 až 40 druhů, ideálně alespoň 50. A minimální pěstební plocha pro super-intenzivní pěstování, ze které by vyžil jeden člověk, je asi 50 m2 (pro jídlo, pro kyslík stačí 25 m2).

Na to aby něco takového v reálu fungovalo, je ale potřeba další zkoumání a pokusy. Je potřeba ještě přesněji vědět, co všechno na Marsu je a co by se muselo přivézt. A navržený systém by musel být neskutečně odolný a spolehlivý.

Lidé jsou ve vesmíru a na oběžné dráze už několik let. Zatím jsme ale jen u jednoduchého systému s názvem Veggie, který zvládl vypěstovat salát.

Bonus tip
Pokud vás bavil Marťan, možná vás zaujme Aurora nebo Seveneves. Téma přežití ve vesmíru a křehkosti života na Zemi na plné obátky.

Čtěte dále
10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

Nová inspirace na Prkýnku

Pečené kuře "pod cihlou", na cibuli s tymiánem :) Podrobněji na zápisníku! #prkýnko

Kuře vykřupané pod cihlou (nebo čímkoliv jiným)

Jak jsem ho tuhle postoval, konečně jsem se k tomu dostal. Místo cihly jsem použil těžkou litinovou pánev, kterou jsem ještě navíc zatížil litinovou poklicí.

A zafungovalo to nádherně! Tak krásně vykřupaná kůžička se mi na kuřeti nepovedla už pěkně dlouho.

Kuře se peklo na směsi oleje, másla a kuřecího tuku (který se mi vypekl při přípravě kuřecího základu ze skeletu) zhruba 8 až 10 minut. Potom otočit, do ničeho nešťouchat, nepodlévat (!) a dopéct v troubě.

Určitě to vyzkoušejte a nezapomeňtě kuře těsně před opečením agresivně (to jakože hodně) osolit. Efekt křupavé kůžičky to ještě zvýrazní.

Proč to vlastně funguje?
Tím, jak jsou kuřecí díly normálně zaoblené, se na pánvi neopečou po celém povrchu. Zatížení povrch kuřete naopak krásně vyrovná a zvětší plochu kůže, která je v kontaktu s horkým tukem v pánvi.

Čtěte dál:
Recept na pečené kuře

Kostelecké uzeniny na vlně trendu

„Jsme parta nadšenců, která přinesla unikátní koncept stánků s hotdogama, ve kterých jsou ty nejlepší párky z Kostelce.“

Božínku. To je tak blbé, až to s dveřama tříská...

Via Pospěška u plotny.

Pastrami konečně v Praze! A hned dva nové podniky

Jen týden po tom, co jsem narazil na pastrami na Kubáni, jsme na Scuku zachytili hned dva nové podniky, které by to s pastrami také chtěly zkusit. Držím palce, ať je to alespoň trochu vydařené! :)

Aktualizace – nakonec budou vlastně tři. Pastrami bude mít i nové bistro, které bude do konce května otevírat naproti kavárny Můj šálek kávy na Křižíkově.

Tak snad jen dodám – není důležité, kdo bude první, ale kdo to udělá dobře!