Brambory na Marsu? Hodně ztuha

Dnes něco pro fanoušky sci-fi, ale hlavně pro ty, co už viděli nebo četli Marťana (pokud se bojíte spoilerů, nečtěte dál).

Jak moc realistická je v Marťanovi pasáž s pěstováním brambor? Šlo by to v reálu stejně? A je možné na Marsu vůbec něco pěstovat? Vemu to pěkně postupně.

Uspěl by hlavní hrdina s popsaným pěstováním v reálu?
Bohužel moc ne. Sázel brambory určené k jídlu, které se na cestu do vesmíru obvykle ozařují a lyofilizují, takže ztrácejí schopnost klíčit. To za prvé.

Druhý problém by měl se světlem. Na Marsu je nižší intenzita slunečního záření (asi 60 % ve srovnání se Zemí). Plus brambory pěstoval v uzavřeném prostoru s minimem oken. Aby rostliny přežily, musel by jim výrazně přisvítit LED světlem o specifické vlnové délce (energii by měl z jaderného reaktoru nebo ze solárních panelů).

Třetí zrada byla v samotné půdě, která obsahuje jedovaté perchloráty. Půdu z Marsu by tedy musel nějakým způsobem promýt a vysušit.

Půda na Marsu ale není zas až tak mrtvá
Podle NASA (i podle pokusů) půda obsahuje většinu potřebných prvků i realativní dostatek dusíku. Bohužel ale není jasné v jakých přesných poměrech (a jestli neobsahuje škodlivé těžké kovy).

Pro pěstování by možná bylo praktičtější akvaponické pěstování, kdy jsou rostliny ve vodě s přesně dávkovanými nutrienty.

A co voda?
Na produkci kilo biomasy v uzavřeném systému je potřeba zhruba 200 l vody. Tu by bylo potřeba na Mars přivézt (neskutečně drahé) nebo ji na Marsu vytěžit (zatím neskutečně obtížné).

Podle NASA už voda na Marsu je, není ale úplně jisté jak ji snadno vytěžit a jaké by na to bylo spolehnutí. Je jí hodně na pólech, tam je ale zase děsná zima. Kolik a jak hluboko je vody pod zemí se zatím moc neví.

Co nižší gravitace a tlak?
Podle pokusů, které dělá NASA ve vesmíru, už víme, že se rostliny při růstu objedou i bez gravitace (nebo v pohodě s nižší gravitací). Jsou naprogramované tak, že růst kořenů orientují opačně od zdroje světla.

Další malou výhodou je to, že rostliny nepotřebují k růstu plný atmosférický tlak a vystačí si (pro přežití) zhruba s jeho desetinou. To je super, protože by se ušetřilo na provozu vesmírného skleníku k pěstování. Praktické to ale zase moc není, protože případný zahradník by musel do skleníku chodit ve skafandru.

Výhodou pěstování rostlin je to, že do systému přidávají kyslík a odebírají kysličník uhličitý. Aby ale na uzavřený systém bylo spolehnutí, musel by mít obrovský rezervní objem (aby se pokryly rozdíly v čase), což zase všechno komplikuje (scénář ve filmu by byl reálný jen s pořádnou zásobou plynů a klasickými výměníky).

Přežil by hlavní hrdina jen na bramborách?
Dost obtížně, ale v knize si pomáhal dalšími potravinami a nutričními doplňky, takže asi ano.

Naše pozemská dieta zahrnuje přibližně 1000 druhů. Absolutní minimum, se kterým se pro tyhle účely operuje je asi 30 až 40 druhů, ideálně alespoň 50. A minimální pěstební plocha pro super-intenzivní pěstování, ze které by vyžil jeden člověk, je asi 50 m2 (pro jídlo, pro kyslík stačí 25 m2).

Na to aby něco takového v reálu fungovalo, je ale potřeba další zkoumání a pokusy. Je potřeba ještě přesněji vědět, co všechno na Marsu je a co by se muselo přivézt. A navržený systém by musel být neskutečně odolný a spolehlivý.

Lidé jsou ve vesmíru a na oběžné dráze už několik let. Zatím jsme ale jen u jednoduchého systému s názvem Veggie, který zvládl vypěstovat salát.

Bonus tip
Pokud vás bavil Marťan, možná vás zaujme Aurora nebo Seveneves. Téma přežití ve vesmíru a křehkosti života na Zemi na plné obátky.

Čtěte dále
10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

14. říjen 2015 13:10:25 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Mineralita ve víně aneb jak chutná kámen

Až vám příště někdo řekne, že ve víně cítí mineralitu, hned ho zastavte a zeptejte se ho, co přesně tím myslí. Cítí mineralitu ve vůni nebo spíš v chuti? A jak by ji pro vás jednoduše definoval?

S termínem mineralita se setkáte na degustacích i na etiketách vína. Je srandovní v tom, že se používá čím dál častěji. Přitom je ale dosti mlhavě definovaný a každý si pod mineralitou představuje něco jiného.

Když se vědci pokusili ověřit, jak vnímají mineralitu experti na víno (viz odkazy níže), zjistili, že v tom panuje slušný chaos. Při slepé degustaci dokonce ani nebyli schopni najít shodu na tom, která vína minerální jsou a která nejsou. Každý měl trochu odlišnou definici a zároveň ji při slepé degustaci i odlišně interpretoval.

Když to srovnáte s jinými senzorickými vjemy ve víně, které se dají jasně definovat i rozpoznat (a to i při slepé degustaci), tak je ten mlhavý závoj okolo minerality opravdu hustý. Něco tam je, ale nevíme přesně co.

Terroir, bullshit nebo krása vína? Každý si najde to svoje.

Pro mě je mineralita parádní úkaz, který mě ve víně fascinuje. Nejde mi ani tak o víno samotné, ale spíš o lidi a kulturu okolo vína. Jak víno vnímáme, jak si o něm povídáme a co to s námi dělá.

Určitě mrkněte na vybrané texty níže. Třeba hned ten první je skvělý!

A pokud vás víno baví a mineralitu při popisu vína užíváte – podělte se s ostatními, jak ji vnímáte.

Vyplňte minerální dotazník!

Je veřejný, takže vyplněné odpovědi uvidí i ostatní. Jsem děsně zvědavý, jak to máte s mineralitou zrovna vy.

Související čtení:
1) Perceived minerality in wine: a sensory reality? (s. 30)
2) Describing minerality
3) An Exploration of the Perception of Minerality in White Wines by Projective Mapping and Descriptive Analysis
4) Perception of mineral character in Sauvignon blanc wine: inter-individual differences

25. únor 2015 20:02:39 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku