Zápisník

Jaký typ zemědělství má vyšší výnos? Konvenční nebo ekologické?

A aby nedošlo k mýlce, tak hned v úvodu zdůrazním – odkazovaný text není úplně blbý a kromě výnosu bere při porovnání v úvahu mnohem víc faktorů.

Při jednoduchém porovnání výnosů to zatím vychází na rozdíl okolo 20 až 30 % v neprospěch ekologického zemědělství. Jak už to tak ale bývá, celé je to o něco složitější, než se zdá. A při porovnání strašně moc záleží na tom, s čím vším počítáte.

Za vším hledej dusík
Nižší výnos u ekologického zemědělství je způsobený z velké části tím, že se při hnojení používají tradiční postupy hnojení. Dusík (nutný pro růst) se do půdy dostává skrze rostliny, které umí fixovat vzdušný dusík. Neumí to ale moc rychle a ještě pro ně musíte vyhradit osevní plochu navíc. A podobně je to hnojivem živočišného původu – zvířata se musí někde pást (anebo je musíte něčím krmit). Když se pak při přepočtu započtou všechny nároky na půdu, výnos na hektar to snižuje.

Konveční zemědělství na druhou stranu používá dusík vyrobený průmyslově v Haber-Boschově procesu. Je to až k neuvěření, ale 80 % dusíku, který tvoří naše těla, pochází právě z této reakce.

Postupy v konvenčním zemědělství jsou ale hodně nešetrné k půdě a hnojení syntetickým dusíkem je šíleně neefektivní. Přes 80 % dusíku zůstane nevyužito a odchází do prostředí, kde způsobuje další problémy (eutrofizace). Průser je i v samotné výrobě, která je hodně náročná na energii.

Nejmenší zlo
Co je tedy horší? Dělat šetrné zemědělství na větší ploše na úkor divoké přírody. Nebo naopak zemědělství intenzifikovat na co nejmenší ploše a pak se poprat s druhotnými následky?

Bohužel se na to nedá úplně snadno odpovědět. Ve hře je totiž příliš mnoho faktorů. Co se ale určitě dá, je hledat kompromisní řešení, které si berou to nejlepší z obou přístupů.

Neplýtvat už vyprodukovaným jídlem a lépe ho distribuovat, šetřit zdroje, ucpat ďoury v systému, dál zvyšovat efektivitu a výnosy a třeba i snižovat energeticky náročnou produkci masa.

Což se tedy velmi snadno řekne, ale hůř udělá. Vemte si třeba jen půdní politiku v ČR (a její problémy). A to jsme přitom bohatá a v zemědělství hodně vyvinutá země, která žije v dostatku.

Koho by zajímalo dál, mrkněte:
Solutions for a cultivated planet
Forecasting Agriculturally Driven Global Environmental Change

Plod jinanu dvolaločného

Já to tedy vidím prvně! Taková třešeň nebo slívka je to.

O plýtvání jídlem podrobně

Dejme tomu, že jste se o plýtvání jídlem doslechli někde z médií nebo teď v poslední době. Mediálně atraktivní podání aktivistů vám třeba úplně nesedlo (nic proti němu) a chtěli byste vědět víc.

Kam pro fakta? A kde pro nezkreslené informace o plýtvání jídlem celosvětově?

Já bych určitě vyrazil za Food and Agriculture Organization při UN. Mají téma odpadu zpracováné neuvěřitelně do hloubky (a věřím, že na práci mají i dostatečně hluboký rozpočet), plus z toho mají řadu výstupů.

Nejucelenější je asi příručka Reducing the Food Wastage Footprint, kde si můžete udělat dost dobrý obrázek o tom, jak vůbec odpad v jídle vzniká a jak se dá minimalizovat.

Nejstručnější a podle mě i nejnázornější je brožura Mitigation of Food Wastage, kde najdete 7 případových studií z celého světa.

Tam taky asi nejlíp vidět, že to není ani tak záležitost několika nadšených aktivistů, jako spíš složitá systémová věc, která vyžaduje investice, nasazení nových technologií i změny v legislativě (i proto to vždy půjde hooodně pomalu).

Také není vždy jednoduché rozhodnout, jestli se navrhovaná opatření vyplatí a jestli náhodou nebudou mít nějaký skrytý negativní efekt (enviromentální, ekonomický), který ve výsledku nadělá víc škody než užitku (např. spotřebování více zdrojů, než se ušetří).

Doporučuju to alespoň proletět (shrnutí od strany 46 je výstižné), není to vážně žádná sranda.

Na závěr čistě jen pro ilustraci hloubky problému si sjeďte Food Wastage Footprint – Full-cost Accounting o všech skrytých nákladech, které plýtvání jídlem způsobuje. Jsou to bambiliony.